Z Benešova na Konopiště

Ráno jsme se probudili do mrazivého rána, po řadě teplých dní pěkné překvapení. Přesto jsme se pořádně oblékli a vydali na naplánovaný výlet do Benešova a na Konopiště. Když si člověk na mráz zvykl, dalo se to i bez rukavic, navíc sluníčko pěkně svítilo a nikde nikdo nebyl, což je na Konopišti asi vzácnost.

Zaparkovali jsme v centru Benešova a vydali se prozkoumat místní pamětihodnosti. Jako první jsme se zastavili u starého židovského hřbitova. Hřbitov byl založen v 17. století, po roce 1980 byl ale změněn v parčík s několika ponechanými náhrobky. Část historických náhrobků byla přemístěna na Nový hřbitov, který byl založen v roce 1883.

Minuli jsme náměstí a kolem zvonice ze 17. století (původní dřevěná přestavěna do zděné podoby v 1. třetině 19. století) s jedním z nejstarších zvonů v Čechách došli ke zřícenině kláštera v místě zvaném Karlov.

Na Karlově byla Benediktem Benešem založena malá osada s kostelíkem. Právě zde byl pak na počátku 13. století Tobiášem z Benešova zbudován minoritský klášter Nanebevzetí P. Marie, z kterého se dodnes dochovala pouze zřícenina presbytáře se dvěma gotickými okny se zbytky kružeb a opěrnými pilíři.

V roce 1294 klášter podlehl rozsáhlému požáru, ale byl zanedlouho poté opět obnoven. Koncem 14. století byla započata stavba chrámu. Dne 19. 5. 1420 byl klášter vypálen husity. Další zkáza ho čekala v roce 1648. To byl vypálen Švédy a znovu již nebyl obnoven.  

Jen o kousek dál jsme minuli tzv. horní zvonici s kostelem sv. Mikuláše. Ten je nejstarší dochovanou stavbou v Benešově- byl postaven ve 13. století v gotickém slohu, po požáru v 16. století byl renesančně přestavěn.

Prošli jsme ještě okrajovými částmi Benešova, podešli hlavní silnici a po žluté značce se vydali do parku kolem zámku Konopiště.

Vznik zámeckého parku Konopiště se datuje na přelom devatenáctého a dvacátého století. Po dendrologické stránce je park osázen hlavně domácími dřevinami a pokud započítáme i druhy nepůvodní, tak zde roste více než dvě stovky druhů stromů a keřů. Park se tak řadí mezi nejcennějším v Česku.

přesně takhle se tváří Jessina nad prázdnou miskou

a takhle když se blíží doba žrádla...

Základem konopišťského zámku byl raně gotický hrad z přelomu 13. a 14. století, postavený ve stylu francouzského kastelu. Rohy stavby byly osazeny čtyřmi věžemi, další tři věže vycházely z průčelí. Po renesančních úpravách přišlo baroko a s ústupem obranné funkce snížení šesti věží do úrovně pater. 

Převratné změny se dotkly zámku v průběhu vlastnictví následníkem trůnu arcivévodou Františkem Ferdinandem d’Este. Na jeho rozkaz byl zámek přestavěn podle zásad historizujícího romantismu, jeho okolí upraveno v rozlehlý park a vznikl Růžový sad. 

V zámeckém příkopu je medvědárium, ve kterém má být medvěd Jiří, který sem přišel ze ZOO Zlín. Buď byla medvědovi zima a byl někde zalezlý anebo má zimní spánek. My jsme viděli jen tohohle...

pohled na Konopišťský rybník

zámek zespoda

vchod do Růžové zahrady, zatím zavřeno

Přes vrch Tuškov jsme se oklikou začali vracet a z vyvýšených míst se nám ukazoval zámek ze všech možných úhlů.

Obešli jsme celý park a vrátili se do Benešova. Protože jsme předtím náměstí minuli, rozhodli jsme se tam přeci jenom zajít.

Asi nejpěknější stavbou na náměstí je barokní kostel sv. Anny postavený roku 1708 v rámci výstavby piaristické koleje a vysvěcen o dva roky později. Architektem byl Giovanni Battista Alliprandi.

Z náměstí jsme se už vrátili k autu a domů, pěkné to bylo, už aby ale bylo i to jaro....

Držkopády v okolí Malé Skály

Dneska jsme teplé a jarní počasí trochu přecenili a naplánovali výlet do Malé Skály. Bylo sice krásně a teplo, ovšem nahoře bylo přeci jen dost sněhu a v lese, kam slunce tolik neproniklo, byly některé cesty totálně ledovaté. Někde se to dalo porůznu obejít, trasu jsme (já a Jess) víceméně dodržely, ovšem o pády nebyla nouze....

V Malé Skále jsme zaparkovali u nádraží a přes obec se vydali k řece. Hned na začátku se nám ukázal pěkný první výhled na Pantheon.

Cesta po modré směrem k Drábovně se ukázala jako pěkný oříšek, jinak řečeno, bylo to o ústa. Nahoře už to ale docela šlo, přeci jenom tam slunce proniká lépe a cesta už ubíhala o dost líp. Nejprve jsme se zastavili na vyhlídce na Pantheon. Vzadu byly vidět zasněžené Krkonoše.

Přes Voděrady k Frýdštejnu už vedla pěkná suchá silnice, to nás potěšilo. Nahoře zbývá pořád docela hodně sněhu...

v dálce se ukázal Ještěd

Když jsme se přehoupli přes kopec, ukázal se nám poprvé i Frýdštějn

Hrad Frýdštějn byl založen ve druhé polovině 14. století pravděpodobně pány z Bibrštejna. Na počátku 15. století byl hrad obléhán husity a ke konci 16. století se uvádí jako pustý. Historie Frýdštejna je spojena se jménem malíře Beneše Knüpfera a Eduarda Miléna nebo kameníka Ignáce Martince, jemuž jsou připisovány také práce na výzdobě Pantheonu.

Hrad byl z části vytesán ve skále, stísněné prostory nutily stavitele k vytvoření patrové koncepce stavby. Obranu hradu zajišťovaly hradby, do nichž byla zapojena i velká kulatá věž. Ta je dominantou Frýdštejna a také nejlépe zachovalou částí hradu.  Byla vystavěna na nejvyšším skalisku tak, aby z ní bylo možno obhlédnout široké okolí. Věž je asi 15 m vysoká a má 9 metrů v průměru, s dvouumetrovou tloušťkou zdiva. Jediný vchod byl v prvním patře asi 6 - 7 m nad úrovní nádvoří.

Za Frýdštejnem se cesta zase trochu zhoršila, některá místa na hřebeni k Pantheonu byla celkem problematická, ale zvládli jsme to a došli až na vyhlídku na konci. Po celém hřebeni je spousta různých drobných staveb, pomníčků, vytesaných nápisů.

deska s runovým nápisem PRSYMESL upomínající na bájného Přemysla Oráče

Přemyslova mohyla

brána do Pantheonu

Pomníček upomínající na statečného námořníka z lodi Quiberon, který 12. října 1820 zachránil z potápějící se lodi maminku s dítětem.

Samotný hrad byl ještě zavřený, tak jsme ho minuli a zamířili rovnou na vyhlídku. Na nejvyšším místě je tam kříž, ke kterému se dá vystoupat po schůdcích.

a o kus dál je vyhlídka na údolí Jizery

Suché skály

Z vyhlídky jsme se kousek vrátili a celkem bezpečně už sestoupili dolů k řece. Přešli jsme přes lávku a podél řeky se vrátili k autu. V létě tu bývá docela šrumec, teď všude zavřeno. Koupání by tu mohlo být fajn, ale asi to spíš všechno zaberou vodáci...

Vyhlídka, na které jsme stáli

tak teda nevim....

Protože byl výlet o něco kratší, než jsme původně mysleli a taky to dolů rychle klouzalo, měli jsme ještě čas a rozhodli se podívat do Železného Brodu.

Zaparkovali jsme na náměstí, přešli přes řeku a oklikou se vrátili.

Na náměstí nás zaujala budova městského muzea, která prorostla do historické roubenky.

O kus dál jsme narazili na pěkné zákoutí u kostela sv. Jakuba

Kostel z 18. st., který vznikl přestavbou staršího kamenného. V sousedství se nachází fara (první zděný dům ve městě), roubená zvonice. Jednolodní stavba s půlkruhově uzavřeným presbytářem se sakristií po severní a kaplí po jižní straně. Hlavní oltář pochází z let 1932-1933 a byl zhotoven podle návrhu architekta R. Klenky. Dřevěná zvonice stojí u kostela sv. Jakuba. Původní stavba z roku 1761 téměř celá v roce 2007 shořela. Další rok byla zrekonstruována do původní podoby

Z map jsem potom zjistila, že o kus dál se nacházejí krásné stavby lidové architektury, je tu vesnická památková zóna, která by určitě stála za návštěvu. To jsme ovšem nevěděli, takže jsme se vrátili k autu a vydali se k domovu. Sluníčko celou dobu svítilo, takže po té dlouhé době temna to byla dneska vítaná změna.