cyklovýlet z Adolfova na Cínovec

Dneska jsme jen tak odpoledne vyjeli na kola. Vyvezli jsme se teda na Adolfov a potom pohodlně po silničkách a cyklostezkách vyrazili na Cínovec a zpět.

Teda pohodlně- původně jsem očekávala, že trasa bude krásně po rovince, že tam přeci žádné kopce nejsou... no to jsem se teda docela spletla, hlavně cesta tam byla dost z kopce do kopce, žádná selanka to teda fakt nebyla.. ale tak dali jsme to, nebylo to dlouhé :-)

Z Adolfova jsme vyjeli po silničce směrem na Fojtovice, docela foukalo a otevíraly se krásné výhledy, jak na Komáří Vížku, tak do Německa..

první vyhlídka na Komárku

Na rozcestí u bývalých habartic je připomínka zaniklého pozdně barokního kostela Sv. Havla. Po roce 1945 nebyl kostel využíván k náboženským účelům a byl zahájen odvoz vybavení. Kostel vyhořel v lednu 1949 a v roce 1959 proběhla demolice kostela. Teď jsou v křoví vidět zbytky sutin a stojí tu pár chatek.

Takhle kostel vypadal /zdroj http://www.znicenekostely.cz /

O kousek dál se otevírá krásný pohled na Komárku, akorát v popředí s větníkama. Dočetli jsme se, že jde o elektrárnu Habartice II. a je tu od roku 2010 (nějak mi to neutkvělo, ale zas tak často se sem nedostanu)

pohled do Německa

Minuli jsme Fojtovice a dost nepříjemným stoupáním dofuněli na okraj Cínovce. Dost foukalo, nebylo zrovna vedro, ale u Dlouhého rybníka bylo přesto dost naháčů. My jsme si prohlédli barokní kostel Nanebevzetí panny Marie z 18. stolet s hřbitovem hned vedle.

Zinnwald (dnešní Cínovec) vznikl ve 14. století u dolů na cínovou a stříbrnou rudu. Právě těžba rudy měla pro osadu mimořádný význam. V roce 1885 získala obec statut hornického města. Vrcholu svého rozvoje dosáhl Cínovec kolem roku 1930, kdy se stal soběstačnou obcí, ve které prosperovaly rudné doly, továrna na kapesní svítilny, továrna na klobouky, aj.

Projeli jsme obcí a prohlédli si prostor bývalého dolu Cínovec. Bývala tu těžební věž a ruiny budov, které se obci podařilo nakonec získat a v roce 2011 zdemolovat. Zůstala jenom taková divná planina...

Naše cesta dál vedla k restauraci Pomezí a dál směrem na Komáří Vížku. Zastavili jsme se jenom krátce u bývalé hlubinné šachty Cínovec 2, uzavřena byla v roce 1990. Teď tu probíhá nový průzkum...

Odtud byla cyklostezka už pohodlná, takže za chvíli jsme byli na Komáří Vížce (německy Mückentürmchen). 

Původně na vrcholu stávala zvonice, která sloužila ke svolávání horníků z nedaleké Krupky do práce. Teď tady stojí kiosek, horní stanice lanovky z Krupky–Bohosudova a hotel s charakteristickou vyhlídkovou věží. Nám na výhledy stačilo místo s posezením před kioskem

Teplice a kus Středohoří

Poslední pohled na Komárku z Fojtovické pláně. Už zbývalo jenom dojet na silnici a po ní kousek zpátky do Adolfova.

Výlet na Klíč

Dneska jsme se (konečně) vydali na dlouho plánovaný výlet na Klíč.

S jistýma obtížema jsme zaparkovali ve Svoru a vydali se po fungl nové cyklostezce Svaté Zdislavy směrem k Novému Boru. Cyklostezka je opravdu velkoryse naplánovaná, všude mohutné ploty, kamenné zídky, to muselo být z Evropské unie zase peněz... Ještě není hotová, ale až bude, to bude!

Po cyklostezce jsme došli až k mostu přes výpadovku na Liberec. Začíná tu cyklostezka Cesta k sousedům, která spojuje Nový Bor a Oybin.

Od mostu jsme se po neznačené cestě vydali k Borské skalce nad Arnultovicema. Je to moc pěkné místo s výhledama. Skalka zjevně slouží jako cvičný horolezecký terén, tak jsme se tam moc neochomýtali a pokračovali za dalšími výhledy na Klíč...

vzadu Ralsko

Cesta teda vedla ještě přes další vrcholy- Břidličný vrch, Pramenný vrch a Hrnčíř, ale tam nebyly žádné použitelné výhledy. Pak už jsme došli na červenou turistickou značku a po ní začali stoupat na Klíč...

Na vrcholu jsme měli štěstí, měli jsme to tam sami pro sebe a užili si všech výhledů do sytosti.

pohled směrem k Českosaskému Švýcarsku- nalevo je vidět Růžák

Lužické hory s Lužem

pohled směrem k Novému Boru, úplně vzadu se rýsuje Sedlo a i Říp, ten ale na fotce není vidět

vlevo Ralsko, uprostřed Bezděz

Lužické hory

Po sestupu jsme se po červené značce vydali ke Kamzičí studánce a Lesní studánce a po budované cyklostezce Cesta k sousedům jsme došli zpátky do Svoru k autu. Pěkný výlet.

Z Kralup do Nelahozevsi

Na dnešním výletě jsme s Jess tak trochu navázaly na jarní výlet asi před rokem, kdy jsme šly z Řeže do Kralup. Tentokrát jsme dojely vlakem do Kralup a pokračovaly dál do Nelahozevsi.

V Kralupech jsme se jenom krátce zastavily u novogotického kostela Nanebevzetí Panny Marie a sv. Václava. 

Hned naproti němu je zajímavá socha Švejka s tváří Rudolfa Hrušínského odhalená teprve nedáno- 20. května 2017. Důvodem umístění sochy je to, že nedaleko odtud je někdejší kralupská drogerie šikovatele Jana Vaňka, Haškova přítele, jehož postava se vyskytuje i ve Švejkovi. U sochy má být i pamětní deska s textem: „Josef Švejk, válečný veterán, čekající na kralupského drogistu." Té jsem si teda ale nevšimla...

Potom jsme už vystoupaly na vyhlídku na Hostibejku. Vrch býval v minulosti dnem pravěkého moře, tvoří ho kladenské souvrství svrchního karbonu ve formě pískovců s podílem nestabilních zrn a slepenců. Za 2. světové války bylo do pískovcového bloku vytesáno několik protileteckých krytů, které se zčásti dochovaly dodnes.

Nedaleko vrcholu je zajímavý pomníček. Podle jedné z verzí příhody se na Hostibejku 7. května 1945 sešla jako obvykle parta kluků a když dole po silnici projížděla německá kolona, někdo z nich na ni vystřelil z revolveru. Na to se z kolony oddělila motorizovaná ozbrojená hlídka, která vyjela na náhorní rovinu až ke zděnému bunkru a chlapce zde ukryté postřílela, nejmladšímu bylo 17 let.

Dál cesta vedla po zelené značce k Lešanům. Stejně jako z Libčic do Kralup se jde po jakési náhorní planině, objevují se pěkné výhledy do okolí

A co tady vyrostlo na poli? :-)

Jedno z nejhezčích míst cestou- kaplička U sv. Jana pod rozkvetlými lípami

Nad Lešanama už se začaly objevovat první výhledy na zámek v Nelahozevsi. I se skladištěm paliv u Podhořan. Wikipedie říká, že to je centrální tankoviště ropy pro celou ČR, proudí sem ropa z ropovodů Družba a Ingolstadt.

 První pohled na zámek z kopce nad Nelahozevsí

Zámek je jedním ze skvostů české renesanční architektury. Od počátku 90. let opět patří roudnické větvi rodiny Lobkoviců.

Kousek nad Nelahozevsí, ve stráni je památník, který mě totálně překvapil- vůbec jsem vlastně netušila, že někde něco takového existuje :-)

Jde o památník zasnoubení císaře Františka Josefa I. s princeznou Alžbětou Bavorskou, u nás obecně známou jako Sissi. Památník je zrekonstrukovaný a nese desku s nápisem:"Na den slavného a radostného zasnoubení našeho nejmilostivějšího císaře Pána a pana Františka Josefa I. s nejosvícenější princeznou Alžbětou, Arcivévodkyní Bavorskou dne 24ho dubna 1854 na věčnou památku od malých dítek školy Nelahozeveské"

No a cestou na nádraží jsem už jenom v rychlosti vyfotila rodný domek Antonína Dvořáka, ve kterém je teď expozice Národního muzea.  V době, kdy dítka z místní školy přispívala na památník zasnoubení, bylo Antonínu Dvořákovi 13 let... tak možná patřil mezi ně :-)

Zdroj: http://www.denik.cz/stredocesky-kraj/bronzovy-svejk-bude-v-kralupech-nad-vltavou-hledet-na-vankovu-drogerii-20160925.html