Uherský Brod a jeho krásy

V dnešním parném dni jsem se vydala daleko na východ do Uherského Brodu. Cesta byla docela úmorná, vedro panovalo ještě i pozdě večer. Bohužel na další dny má spíš pršet, což taky není až tak super... no uvidíme.

Po příjezdu jsem se vydala do města a prohlédla si, co je tu k vidění (byla jsem tu, ale jako dítě se školou v přírodě, nepamatuju si vůbec, ale vůbec nic).

Do centra jsem procházela kolem gotického kostela Mistra Jana Husa, nad ním už začíná Masarykovo náměstí.

Masarykovu náměstí dominuje kostel Neposkvrněného početí Panny Marie postavený podle návrhu italského arch. Domenica Martinelliho v letech 1717-33. Jinak bylo ale na náměstí jak po vymření, možná i kvůli tomu vedru...

Na druhé straně náměstí je původně gotická radnice přestavěná renesančně a barokně, vedle ní rohový Panský dům ze 16 století s renesančními a barokními prvky. Ukrývá arkádové nádvoří, klenby a renesanční portály. Vnitřek jsem teda bohužel neviděla..

Na "horní" Mariánské náměstí se asi zajdu podívat ještě někdy ve všední den do informačního centra, které se nachází v kulturním domě. Ten moc zajímavý není, ale hned vedle je krásný klášter dominikánů s kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Současná podoba kláštera pochází z doby po třicetileté válce, kdy byl původní poničený gotický klášter obnoven v barokním slohu.

Přes náměstí jsem to pak stočila do Tyršova sadu, vyfotila tam barokní kapli sv. Andělů Strážných a zamířila k zámku.

Místní zámek byl postaven v 17. století a dneska slouží jako muzeum. Na nádvoří se zrovna konala nějaká folklórní akce se vstupným, tak jsem se teda podívat nešla. Před budovou stojí obligátní socha J. A. Komenského.

Pak jsem si teda zašla kolem hřbitova až skoro za město, kde se nachází místní hvězdárna. Je taková malá a roztomilá a hlavně je na místě s fakt krásným výhledem. Doufám, že koukám na místa budoucích výletů, ale nedokážu ty kopce úplně přesně určit (Velká Javořina?).

tohle je pohled na město

pravoslavný kostel se zdá být teprve ve výstavbě

Přes celé město jsem se pak pořád ještě ve výhni vracela a prošla kolem nádraží k místnímu nákupnímu centru. Líbí se mi, jak je tahle oblast v Brodě vyřešená, protože nad vlakovým nádražím (které je hned vedle autobusového) vede lávka pro pěší, na kterou se dá dostat z úrovně centra a dojít po ní až na druhou stranu k nákupáku, fakt příjemné i esteticky pěkné...

posbíráno v Polabí

Při nejrůznějších pěších a cyklistických výletech jsem v Polabí objevila nebo znovu navštívila řadu zajímavých míst, která jsem shromažďovala do jednoho souhrnného blogu, protože na samostatný to přeci jenom nebylo.

Snad při prvním cyklovýletě letošního roku jsem navštívila zajímavou obec Byšičky. Leží nedaleko Lysé nad Labem v krajině kdysi barokně upravované Františkem Antonínem Šporkem. Z jeho krajinných úprav se už skoro nic nedochovalo.

Byšičky jsou jedna z nejzachovalejších barokních obcí u nás. Původní osada Byšice byla poničená v roce 1421 během husitských válek a její zkázu skoro dokonala válka třicetiletá. O obnovu se zasloužil hrabě František Antonín Špork v roce 1717, když založil novou vesnici s názvem Byšičky. Asi nejzajímavější je půdorys vesnice, hrabě Špork totiž údajně podle pravzoru původních slovanských osad nechal postavit osm velkých stavení do kruhu okolo návsi. Uprostřed ní stojí pseudogotická kaple sv. Václava.

Vyfotit to moc nejde, Byšičky jsou prostě nejzajímavější ze vzduchu.

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/bysicky-barokni-naves-ve-tvaru-okrouhlice

Nedaleká výklenková kaple sv. Václava byla postavena také z iniciativy Františka Antonína Šporka v roce 1692  jako součást areálu poustevny a tzv. zázračné zahrady s čtrnácti plastikami, fontánkou a větrným mlýnem. Poustevna byla umístěna na okraji Šporkova panství a tvořila tak vstup směrem od Prahy. Současná podoba, kdy výklenkovou kapli sv. Václava doplňuje dvojice soch andělů-světlonošů Žalostné a Radostné smrti, vznikla až po zrušení poustevny ve 30. letech 18. století. Ostatní sochy z poustevny byly přemístěny na ohradní zeď kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem. Některé zdroje přisuzují autorství soch Matyáši Bernardu Braunovi, což by však znamenalo s ohledem na Braunův věk jejich pozdější vznik.

Při dalším cyklovýletě jsem se zastavila u hradu Mydlovar nedaleko Ostré. Jde o nepatrné zbytky blatného hradu pánů z Kostomlat. První písemná zmínka o hradu je z 2. pol. 13. století a jeho zánik pak v 2. pol. 16. století. V lese je tam plno hmyzu a k vidění jenom několik zbytků zdí.

Další výlet vedl z Kolína přes Libici, Poděbrady do Nymburka a Milovic. Libický luh byl sice pěkný, ale moc k focení tam toho nebylo.

Zato v Libici nad Cidlinou jsou mezi kukuřicí k vidění základy paláce, kostela a vstupní brány sídla mocného rodu Slavníkovců z 10 století. Roku 935 se zde narodil druhý pražský biskup a zemský patron sv. Vojtěch. Za vlády Slavníkovců byl na akropoli postaven kostel podle vzoru tzv. saské otonské architektury. Však také písemné prameny naznačují, že Slavníkovci byl příbuznými saských vévodů, pozdějších římských králů a císařů. Kromě kostela stál na akropoli i slavníkovský palác a dokonce mincovna, kde Slavníkovci razili vlastní denáry. 

Roku 995 za vlády Boleslava I. byl na Libici mocný a ambiciózní Slavníkovský rod vyvražděn, čímž si přemyslovská dynastie upevnila postavení na našem území. Jako přemyslovské správní centrum hradiště sloužilo i poté až do roku 1130, kdy vyhořelo.

sousoší sv. Vojtěch a sv. Radim

Letní pohoda panovala i na nedalekém soutoku Labe a Cidliny, to v dálce je policejní člun.

Cyklostezka je v úseku mezi Poděbradama a Nymburkem plná lidí, což znamená bohužel zvýšené nebezpečí ze strany nejrůznějších jelit. Mně osobně sejmula bába, která mě "vůbec neviděla" přímo na mostku přes Sánský kanál. 

Po průjezdu Nymburkem jsem po málo frekventovaných silnicích přes Kamenné Zboží a Hronětice dojela do další zajímavé obce, a to Vápenska. Vápensko bylo zřejmě obnoveno opět na popud hraběte Šporka a také se honosí barokním kruhovým půdorysem.

Karlovy Vary

Ve čtvrtek předpovídali vytrvalý déšť, tak jsme zvolili návštěvu krajského města. Cesta vlakem byla docela pěkná- přes Pernink (zrovna se připomínalo roční výročí tragické srážky vlaků, ehm, snad už to líp zabezpečili), Nejdek až na Dolní nádraží ve Varech. Jako první jsme vyfotili obří Becherovka na náměstí Republiky. Nevím, jestli je to tu jen tak nebo má místo nějakou historickou souvislost s Becherovkou, na náměstí je taky Jan Becher muzeum.

Na rohu ulic T. G. Masaryka a Dr. Davida Bechera stojí pomník T. G. Masaryka od karlovarského rodáka Jana Kotka z roku 2007.

Po Masarykově ulici jsme došli k říčce Teplá. Zdejší žulová kašna se skleněným obeliskem z roku 2005 nese citát Tomáše Garrigua Masaryka: „Mravnost – lidskost musejí býti cílem každého jednotlivce a národa. Zvláštní národní etiky není.“ Hlavními autory pozoruhodné stavby jsou malíř Břetislav Kubíček a architekt Jan Samec ml. (* 1955).

Přes řeku jsme si prohlédli hotel Thermal v rekonstrukci,

pak prošli parkem a nakoukli na Sadovou kolonádu. Ta patří k pěti hlavním kolonádám v Karlových Varech. Projekt Sadové kolonády je z dílny vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermanna Helmera. Vlastní stavba probíhala v letech 1880 až 1881. Původně coby promenáda spojovala sousední letní restauraci a Blanenský pavilon, který byl v roce 1966 zbourán.

Lidí ve městě bylo tak akorát a hlavně zatím vůbec nepršelo, což bylo super. Prošli jsme po obou březích řeky Tepé až k Mlýnské kolonádě.

Mlýnská kolonáda je s délkou 132 metrů největší karlovarská kolonáda a je postavená v neorenesančním slohu. Střecha je nesena 124 sloupy s korintským zdobením. Návrh Mlýnské kolonády pochází z dílny architekta Josefa Zítka. Vlastní stavba probíhala v letech 1871–1881, ale již v roce 1893 byla prodloužena až za Skalní pramen. Na kolonádě je celkem 5 pramenů. 

Před kolonádou nás zaujala socha Ocelový jezdec od Michala Gabriela...

Trochu shodou náhod jsme výtahem vyjeli až na vyhlídku pod Městskou věží nad Tržní kolonádou.

Městská věž stojí na místě původního gotického hradu z roku 1358. V roce 1608 byla na místě hradu postavena barokní městská hláska, ve které pobýval trubač. Ten z arkádového ochozu ohlašoval příjezd významných hostů do města a později zahájení lázeňské sezony nebo požáru. Současná podoba věže pochází z roku 1911, kdy byla obohacena o výtah od Friedricha Ohmanna.

Tržní kolonáda je konečně pěkně opravená- bohatě vyřezávaná stavba ve švýcarském stylu zastřešuje 3 prameny: Pramen Karla IV., Dolní zámecký pramen a Tržní pramen. 

Přešli jsme lávku a prošli Vřídelní kolonádou, která je pro změnu v opravě. Vřídlo je vyvedeno před budovu a z řeky tu stoupá impozantní pára.

Návrh Vřídelní kolonády pochází z dílny architekta Jaroslava Otruby (1916–2007). Současná podoba moderní prosklené železobetonové funkcionalistické Vřídelní kolonády pochází ze 70. let 20. století.

Vzhledem k nutné rekonstrukci Vřídelní kolonády bylo Vřídlo vystěhováno do prostor před budovu, kde je tak i během rekonstrukce pramen přístupný veřejnosti.

Podél řeky Teplé s jsme pak došli až před hotel Pupp.

Cestou zpátky jsem ještě vyfotila budovu divadla. Stavba byla navržena vídeňskými architekty Ferdinandem Fellnerem (1847–1916) a Hermannem Helmerem (1849–1919), samotné slavnostní otevření divadla se konalo 15. května 1886 premiérou Mozartovy opery Figarova svatba.

Celý den bylo dost teplo a sprchlo asi jenom kolem čtvrté na chvilku, takže pohoda. Bohužel další den se už předpovědi vyplnily a kromě dopoledne, kdy to ještě jakž takž šlo, pršelo dost prudce od 11 minimálně do 3 hodin. Zrovna v tu dobu jsme navštívili ve Varech kamarádku a vydali se trošku projít k rozhledně Diana.

Zaparkovali jsme u Linharta a prohlédli si místní hospodu, pozorovatelnu srnčí zvěře, lanové centrum a vůbec.

Za mírného deště jsme prošli kolem Chaty u Obrazu z roku 1894 až k rozhledně Diana. Tam už déšť docela zesílil.

Rozhledna Diana byla postavena v letech 1912–1914. V minulosti vystřídala jména jako rozhledna Hanse Kudlicha nebo Benešova rozhledna. Věž je vysoká 40 m a před ní stojí stylová chata s restaurací. 

Restauraci jsme využili a na rozhlednu vyjeli, výhledy teda nestály za mnoho...

Déšť teda pořád sílil a sílil, v dálce dokonce zahřmělo... předpověď na pátek teda vyšla.. lilo celou dobu jak z konve. Trochu se to zlepšilo teprve potom, co jsme svižnou chůzí došli k autu.

Aspoň jsme v oboře zahlédli tu avizovanou lesní zvěř (!)