V nedělním mrazivém, ale krásně slunečném dni jsme se vypravili do Litoměřic. Po delší době jsme se rozhodli, že se v klidu projdeme po městě a pokocháme se místními pamětihodnostmi.
Už v roce 1057 byla v Litoměřicích založena kapitula a u ní postaven kostel sv.
Štěpána. Tím se město stalo sídlem významného církevního úřadu.
Tradici pak upevnilo zřízení druhého českého biskupství v roce 1655.
Biskupská rezidence i další budovy vyrostly v místech, kde stával
původní přemyslovský hrad a kapitula, a jsou dodnes dominantami města. Mezi husitskými válkami a pobělohorskou dobou prožily Litoměřice dlouhé období rozkvětu. Za renesance se tu konal sněm zemských stavů, který do Litoměřic svolal císař a král Ferdinand I.
Habsburský v roce 1547. V sále litoměřické radnice žádal o podporu
vojenského tažení proti saským protestantům, zástupci měst ho ale ve
většině odmítli (a pak za to trpěli). Druhá významná událost renesance patří do oblasti anatomie. V roce 1600
tu lékař Jan Jesenius uskutečnil první pitvu v českých zemích.
Litoměřice jsem také samozřejmě spjaty se jménem Karla Hynka Máchy. Přišel do Litoměřic pracovat jako advokátní koncipient, při hašení požáru onemocněl a 6. listopadu 1836 zemřel. Jeho první hrob můžete vidět
na místním hřbitově. Ve Vikárce - domku, kde bydlel, je dnes expozice,
která básníka připomíná.
My jsme z nádraží zamířili na Mírové náměstí kolem kostela Všech svatých.
 |
| pítko se sochou hledačky vody |
 |
| Barokní děkanský kostel Všech svatých,nejstarší zdivo původní stavby pochází z 12. století |
Litoměřické náměstí tvoří jádro města již od počátků 1. třetiny 13.
století za Přemysla Otakara I. Má nepravidelný obdélníkový tvar o
rozměrech 75-90 x 180-195m, ve středověku sloužilo jako hlavní tržiště. Většina domů na náměstí je v jádře gotická. Uvnitř a na fasádách lze ale vidět projevy všech stavebních slohů od gotiky až po 20. století.
Symbol města- dům Kalich, původně nazývaný Dům pod Bání, je městský dům, který má na své střeše vyhlídkovou terasu – věžici ve tvaru kalichu, ta zde připomíná zdejší dlouholetou vinařskou tradici. Pozdně gotický dům pochází z prvé poloviny 16. století, jenž byl v letech 1570 až 1580 renesančně přestavěn pro zdejší městskou honoraci, rodinu Mrázů z Milešovky. Později zde sídlil rakouský státní solní úřad, od roku1655 prakticky až dodnes byl a je dům střídavě v majetku státu nebo města Litoměřice. V roce 1834 zde proběhla empírová přestavba, od roku 1877 bylo v přízemí umístěno první litoměřické městské muzeum.
Vedlejší dům SALVA GUARDA byl postaven ve 14. století pro rodinu Dionysia Housky
a v roce 1560 přestavěn do renesanční podoby italským architektem
Ambrosiem Ballim, zvaným Vlach. Fasáda domu je zdobena bohatými sgrafity
s biblickými motivy. V roce 1650 udělil císař Ferdinand III. domu
výsady rytířského sídla s „ochrannou známkou“ SALVA GUARDA – panovnické
nadčasové privilegium, chránící objekt před rabováním a obtěžováním
vojsky (v podobě kamenné desky na fasádě domu).
Dům byl považován za jedno z prvních hotelových zařízení ve střední
Evropě. Postupně zde byla zřízena první městská kasárna, radnice, pošta,
hotel s restaurací, archiv, po II. světové válce oděvní manufaktura a
obchod.
Roku 1887 byla budova svědkem setkání filipínského národního hrdiny
José Rizala a jeho litoměřického přítele profesora Ferdinanda
Blumentritta. V podloubí budovy je umístěna busta José Rizala od akad.
sochaře Libora Piskláka.
Původní dřevěná kašna na náměstí byla 1715 nahrazena barokní kamennou kašnou na níž je umístěna plastika
čtyř delfínů, v jejichž otevřených tlamách jsou chrliče vody. Na jejich
vztyčených ocasních ploutvích je položena kruhová mušle s vodotryskem.
Vzadu je vidět Mariánský sloup, který vznikl z vděčnosti za překonání morové epidemie v 17. století.
Základem Staré radnice je gotická budova původní radnice, poprvé doložené roku 1397. Zbytky
jsou zachovány v obloucích podloubí. Po požáru města r. 1537 byla vážně
poškozena. V letech 1537-39 byla mistrem Pavlem a po jeho smrti mistrem
Jiřím přestavěna v renesančním slohu.
Kousek od náměstí jsme zašli ke kostelu svatého Jakuba Staršího. Stojí na Dominikánském náměstí a je ze 13. století, původně byl minoritským klášterním kostelem.
Ještě jsme se vrátili na náměstí, kde je busta Felixe Holzmanna, který v Litoměřicích prožil dětství, narodil se v Teplicích a byl německé národnosti (proto taky musel bojovat v německé armádě za 2. světové války a byl prý i v sovětském zajetí).
Směrem k řece jsou v Litoměřicích krásné terasy na zbytcích původních hradeb. V jedné části jsou pojmenovány parkány Josého Rizala. To už jsem kdysi dávno zjišťovala, jak je José Rizal- básník a národní hrdina Filipín spojen s Litoměřicemi. Bojoval proti španělské koloniální nadvládě a za své vlastenecké aktivity byl nakonec popraven. V Litoměřicích navštívil svého velkého přítele, se kterým se seznámil při působení v Heidelbergu, litoměřického profesora Ferdinanda Blumentritta. Jejich přátelství bylo tak silné, že profesorovi napsal poslední dopis v noci před popravou (druhý dopis napsal své matce).
 |
| Pohled směrem k Dómskému náměstí na katedrálu sv. Štěpána |
 |
| u hradeb je vidět busta Josého Rizala |
Před Městským divadlem a u vchodu k parkánům stojí socha K. H. Máchy
Jako obvykle jsme nemohli vynechat možná nejpěknější (alespoň podle mě) místo Litoměřic- Dómské náměstí.
Původně zde bylo knížecí a přemyslovské hradiště připomínané roku 1096, které
zmizelo beze stopy. Kolem roku 1057 zde kníže Spytihněv II. založil
kapitulu sv.Štěpána. Později na místě hradu byl vystavěn rybářský kostel
sv. Jiří uváděný r.1384 a zbořený r.1876. Po vzniku biskupství ve východní části návrší dal roku 1655 biskup
Maxmilián Rudolf Schleinitz základ k vybudování uzavřeného církevního
areálu, rozkládajícího se na cca 3ha, vymezeného cca 750m dlouhou
hradební zdí se třemi branami. Hlavní severní brána (dosud zachovaná) z
Dómské ulice pochází z r.1662 a nese znak prvního biskupa Schleinitze s
letopočtem 1662.
 |
| tohle je ta brána, ovšem z druhé strany :-) |
 |
| kanovnické domky |
 |
| kapitulní konzistoř (původně seminář z r.1735 od O.Broggia) |
Největší dominantu náměstí tvoří katedrála sv.Štěpána. Její vznik se datuje k roku 1057. Když kolem r. 1057 založil kníže Spytihněv
II. Kolegiátní kapitulu u kostela sv. Štěpána, byl to zřejmě již kamenný
kostel, protože zakládací listina o něm hovoří jako o bazilice.
Románský kostel, který byl později ve 14. století goticky přestavěn, byl
v letech 1662-64 zbořen. Bezprostředně poté byla ve stylu raného baroka
vystavěna v letech 1664-68 dnešní katedrála stavitelem italského
původu. Stavby se zúčastnil též Domenico Orsi a pravděpodobně i Giulio
Broggio.
Od katedrály jsme sestoupili (jako obvykle) Máchovou uličkou kolem Máchovy světničky.
Zamířili jsme (a v tom mrazu jsme se fakt už dost těšili) do naší oblíbené Kávy s párou v budově bývalého nádraží. Kdysi jsem už o ní psala, je to tam furt stejně pěkné :-)
Na nádraží jsme se vraceli oklikou přes náměstí. Míjeli jsme ještě pěkný kostel sv. Ludmily s bývalým klášterem na Kapucínském náměstí ze 17. století.
Od nádraží jsou pěkně vidět zbytky původních hradeb
Zima byla jako v psírně, vypadalo to sice na pohled pěkně, ale dalo se vydržet jenom na slunci. Už jsme se těšili na svařák a teplou kávu...
