středa 29. června 2016

Flájská obora, Fláje a okolí (28.6.)

Cestou do Flájské obory jsme se krátce zastavili v Litvínově, tak jsem konečně viděla zdejší proslulý Koldům.
Kolektivní dům představoval v dané době nový styl bydlení a komplexní vybavenosti. Vlastní byty měly sloužit k odpočinku, ostatní činnosti (stravování, zaopatřování dětí, sportovní vyžití) měly být konány společně v prostorách centrální části. Objekt, jež byl stavěn podle projektu architektů E. Linharta a V. Hilského v letech 1947 až 1958, je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek ČR a je v zájmu organizace UNESCO. Koldům má nepravidelný půdorys souměrný podlé příčné osy. Skládá se ze dvou zalomených, samostatně stojících obytných křídel a střední budovy, která obě křídla spojuje. Západní křídlo bylo provedeno jako ocelový skelet s vyzdívaným obvodovým pláštěm a železobetonovými stropy. Východní křídlo je železobetonový monolitní skelet.







Další cesta vedla Šumným dolem do Flájské obory.
Obora Fláje byla založena Valdštějny už v 18. století, rozkládá se jižně od Flájské nádrže a slouží k chovu jelení zvěře.


 /vzadu vrch Loučná/


Dojeli jsme k zámečku LIchtenwald neboli Bradáčov.
Lovecký zámeček nechal vystavět tehdejší majitel valdštejnského panství Horní Litvínov- Duchcov hrabě Emanuel Filibert z Valdštejna. Název zámku je složeninou ze jmen dvou šlechtických rodů: Lichtenštejnů a Valdštejnů. Hrabě Valdštejn daroval zámeček své manželce Marii Anně z Lichtenštejna jako svatební dar a jméno Lichtenwald tak mělo symbolicky vyjadřovat spojení obou rodů.
Na počest zesnulého ministra národní obrany Bohumíra Bradáče, který zde velice rád pobýval, byl v roce 1935 zámeček přejmenován na Bradáčov.




Asi 50 metrů od zámečku je krásný (zrekonstruovaný) smírčí kříž z ruly. Je na něm nápis:
ANNO 1690 DEN 3. IV NII ISTAVF DIESM OHRT ANDREAS BAVSNER AVS DER GEME IHEGE ORGENSDORF VON POSEN MENSCHEM ERSCHLAGEN WOR DEN DESEN SEEL GOT GNAD IG SEIN WIRD
pokusila jsem se o jakýsi volný překlad (teda spíš odhad :-))- 3.4.1690 na tomto místě Andreas Bausner z Geme (?) byl cestou ráno (?) zlými lidmi zavražděn Bůh mu bude milostiv
... moc mi to nešlo, tak aspoň slovo zavražděn jsem identifikovala...



Odtud nedaleko je už vodní nádrž Fláje. Jde o unikátní pilířovou přehradu, která je jediná svého druhu v České republice. Byla vybudována na Flájském potoce na území obce Český Jiřetín (u osady Fláje) v roce 1963. Slouží jako hydroenergetické zařízení a jako zásobárna pitné vody.





Při stavbě byla zbořena obec Fláje, zbytky základů některých staveb jsou viditelné na jejím severovýchodním břehu.




zbytky hamru s náhonem





vlevo za vodou je vidět křížek a za ním jsou pozůstatky základů kostela sv. Jana Křtitele ve Flájích


Kousek pod hrází nádrže jsou pozůstatky Flájského plavebního kanálu, který sloužil k plavení dřeva. Kanál vedl ze saského města Clausnitz a byl postaven v letech 1624-1629 a byl v provozu až do roku 1827. Patří k nejstarším technickým vodním památkám v České republice, je o více než 160 let starší než oba známé plavební kanály na Šumavě.


Vyhlídky z vrchu Loučná



/úplně vlevo Milešovka/



Vlčí bob mnoholistý


Zvonek luční


 Fláje z druhé strany, pohled k hrázi


Dušanova vyhlídka se nachází na skalním útvaru na úbočí vrchu Stropník. Z vyhlídky je pěkný výhled na teplickou pánev, místní elektrárny, České Středohoří a na jámu dolů Bílina. 



Poslední zastávkou byl Rýzmburk- zřícenina gotického hradu asi 2 km severozápadně od Oseka. Stojí na vrcholu ostrožny nadmořské výšce 525–550 m n. m. 
Hrad byl postaven před polovinou 13. století. Byl rodovým sídlem Hrabišiců, kteří ho prodali míšeňskému markraběti Vilémovi. Později ho získali Kaplířové ze Sulevic a Lobkovicové, za kterých byl v průběhu 16. století opuštěn.





neděle 26. června 2016

Jezevčí vrch 25.6.2016

V neskutečném včerejším vedru jsme si dokonce i my přivstali, abychom byli venku co nejdřív a někam se dostali než nastane ten největší hic. Zaparkovali jsme nedaleko Drnovce (nedaleko Cvikova) u Kunratických rybníků.
Horní rybník je vhodný ke koupání a už ráno tam bylo pár pár lidí kolem i ve vodě.







Pokračovali jsme ke krásnému kamennému oltáři nedaleko. Někdy kolem roku 1740 se tato skála zalíbila mařenickému stolaři a lidovému umělci Franzi Schierovi, který do ní vytesal reliéf Nejsvětější Trojice. O několik desetiletí později tu místní kameníci založili lom a téměř celou skálu postupně odlámali. Reliéf na skále ale nezničili, pouze jej ze všech stran pečlivě obtesali, aby zůstal zachován. Později byl lom opuštěn a zarostl lesem, ale skalní deska s reliéfem tu stojí dodnes.
Pískovcový reliéf o rozměrech asi 4 x 3,5 m je vypracovaný jako oltář. V jeho horní části je zobrazena Nejsvětější Trojice, obklopená hlavičkami andílků, dole je pod baldachýnem s královskou korunou znázorněna nebeská brána, v níž jako Královna nebes stojí Panna Marie s Ježíškem. Na sloupcích po stranách jsou vyryté letopočty 1904 a 1930, připomínající patrně renovace reliéfu.

Naše cesta vedla okolo Jezevčího vrchu. Je to dominanta jihovýchodní části Lužických hor a byla tu vyhlášena přírodní rezervace. Vidět nebylo moc, byl hrozný opar a taky jsme skoro nebyli na žádných vyhlídkách. Jediná fotka, dle všeho vzadu Ralsko... (ale mohl by to být i Ještěd)


V lese bylo neskutečné množství hub, za prvé jim asi přeje počasí a za druhé tudy moc lidí nechodí, obrovské hřiby jsme nacházeli přímo na cestě .. a nechávali je tam :-)





Kromě toho jsem tu porůznu viděla neskutečné množství náprstníků všech barev. Takové množství jsem naposledy snad viděla někde na Slovesku..




Hned za kamennými oltáři jsme procházeli okolo bývalé osady Třídomí. Na webu www.luzicke-hory.cz zmiňují jak osadu, ze které dnes zbyly dva domy, tak autovrakoviště, které je dnes u jednoho z nich. Když jsme procházeli kolem, trochu jsme nechápali, uprostřed lesa neuvěřitelné množství zarostlých a v různém stadiu chátrajících aut... to se snad ani nedá komentovat





K vrakovišti jsem na netu našla pár článků.. jak je vidět, problém se vleče už pěkných pár let a nemá řešení...
http://www.denik.cz/z_domova/prohlasil-vrakoviste-sbirkou-a-nikdo-na-nej-nemuze.html