neděle 27. září 2015

okolo Sněžníka

Dneska nebylo tolik času, tak jsme se šli jenom trochu projít po okolí Děčínského Sněžníku. 

Nejdřív jsme vylezli na nedaleký Holý vrch. Ten je geologicky unikátní svými suťovými poli. Vznikly tak, že pískovcovým podložím pronikla na povrch čedičová vyvřelina. Mrazivé zvětrávání ve čtvrtohorách dotvářelo konečnou podobu reliéfu, kdy vznikala suťová pole. Žijí tu vzácné druhy bezobratlých organizmů, typickým představitelem je suťový střevlík Leistus montanus kultianus.





Cestou jsme míjeli pěkné výhledy na Bukovou horu


Nedaleko se nachází asi největší zajímavost dnesního výletu- zapomenutý hraniční kámen zvaný Zifferstein. Je to neco pres metr vysoký hrube otesaný pískovcový kvádr z roku 1692.
 
Na kamenu je tento text: „1692 ist zur Erneuerung der Granze dieser Rainstein im Beisein des Herrn Michael ... Burggraf zu Eula, Jonas Huibel, Johannes Jaeckel, Richter, Christof Nickel, Hans Fritsche, Friedrich Hursch ... aufgestellt und die Inschrift dieses Rainsteins eingesetzt worden.“

S nejvetší pravdepodobností byl tento kámen vztycen v roce 1692 k obnove hranic, a to za prítomnosti jmenovaných pánu. A také na ukoncení 190 – let trvajících sporu mezi sedláky a vrchností, kterí se preli o hranice lesa.
Je trochu schovaný v lese, takže z cesty si ho člověk jen tak nevšimne.



 

neděle 20. září 2015

výlet na Jedlovou

Včera jsme se trochu prošli po Lužických horách. Nejdřív po lesích v okolí osady Světliny, odkud jsou pěkné výhledy na Jedlovou z druhé strany (tedy ze strany, která je méně obvyklá, od Varnsdorfu)



Potom jsme se přesunuli do Jiřetína pod Jedlovou, kde jsme navštívili místní cukrárnu. Náměstí vypadá moc pěkně, je tu řada zrekonstruovaných domů, informační centrum, kostel a krásná fara (v ní je teď muzeum).





Jiřetín byl založen v 16. století jako hornické městečko na základě objevu ložiska stříbrných rud. Kostel Nejsvětější Trojice byl vysvěcen r. 1612, budova fary pochází z roku 1755.




Asi nejznámější turistickou atrakcí je ale Křížová hora; jde o vrch nad obcí, kde v 18. století vzniklo poutní místo spojené s legendou o zjevení Spasitele na kříži sedmi bratrům vybízející je k návratu z nuceného exilu v době protireformace. Vrátil se nejmladší z nich, nechal vystavět na úpatí hory dřevěný kříž, a díky modlitbám se uzdravil z nemoci.
Místo se stalo známé a začali sem proudit poutníci. O založení křížové cesty a výstavbu kaple se zasloužil zdejší farář Gottfried Leissner.








Cestou na Jedlovou se ukázal nedaleký hrad Tolštejn


Cestou se taky ze sjezdovky začaly ukazovat pěkné výhledy směrem do Německa.


A tady už je pár výhledů z vrchu Jedlová (teda bohužel ne z rozhledny, ale z vyhlídkových míst poblíž vrcholu)

/směr Krásná Lípa/

/vzadu Růžák/

/vzadu Klíč/

V okolí rozhledny a hospody to teda žije. Přibylo tu lanové centrum, kde vřeští spoustu dětí. "Milovníci adrenalinu" si můžou půjčit koloběžky a sjíždět s nimi dolů (což je pro pěší teda dost nepříjemné, protože často jde o poněkud nezkušené jezdce, takže se psem byla cesta dolů chvílema o nervy). Nicméně hospoda je hojně navštěvovaná, stojí u ní spousta aut, nahoru vyjel i nejeden motorkář... prostě není nad klidné místo v lůně přírody :-/


Rozhledna na Jedlové je jedna z nejhezčích rozhleden u nás, o její výstavbu se zasadila jiřetínská sekce Horského spolku pro nejsevernější Čechy v letech 1890-1891. Spolu s rozhlednou byl vedle zprovozněn hostinec, který zde nechal postavit majitel panství kníže Kinský. 
Od 40. let rozhledna i hostinec chátraly a v 50. letech byly oba objekty uzavřeny. Až počátkem 90 let se rozhodl podnikatel Josef Krejčí rozhlednu opravit. S pomocí oddílu Slovan Varnsdorf a města Jiřetín se mu to povedlo. V roce 1993 byla rozhledna opravena a zpřístupněna veřejnosti a o dva roky později byla dokončena i rekonstrukce restaurace.

V roce 1996 byl opraven také pomník Friedricha Schillera. Ten byl postaven v roce 1905 stejným Horským spolkem jako rozhledna u příležitosti slavnosti připomínající sté výročí úmrtí básníka. Tehdy se v novinách psalo, že pomník má připomínat básnikovu návštěvu Jedlové. Ve skutečnosti však Schiller při návštěvě Čech na Jedlové vůbec nebyl. Okolo pomníku je umístěno 19 balvanů z různých hornin charakteristických pro šluknovskou pahorkatinu a Lužické hory a dopravených z obcí, které se o jeho vybudování zasloužily.


Ještě poslední pohled na okolní kopce..


.. a už sestupujeme k hradu Tolštejn. Jde o zříceninu středověkého hradu z roku 1337, který sloužil k ochraně cesty z Čech do Lužic. V roce 1642 hrad oblehla a vypálila švédská vojska a už nikdy nebyl obnoven. Jde ale o dominantu kraje a krásné vyhlídkové místo.



pátek 18. září 2015

Kyjovské údolí a okolí

Při krátké návštěvě Českosaského Švýcarska jsme se vydali na kratší (ale celkem náročnou) procházku po Kyjovském údolí a jeho okolí.
Auta jsme nechali v Kyjově u hospody (která je bohužel zřejmě už otevřená jenom o víkendech) a klasickou trasou se vydali Kyjovským údolím k turistickému mostu.
Někteří si ještě odskočili na Kyjovský hrad a Kinského vyhlídku.

Od turistického mostu jsme se vydali po zelené na Brtnický hrádek. 



Hrádek je vlastně jenom prohlubeň ve skále- tvořila ho jen jedna budova, sloužil jako strážnice a zřejmě zanikl už ve 14. století.




Dál jsme kolem Soví jeskyně (byli jsme akorát na vyhlídce, dolů  k jeskyni se nám nechtělo) došli k Velkému pruskému táboru. Jde o rozlehlý pískovcový převis, který podle pověsti sloužil jako úkryt obyvatelům okolních obcí ve válečných dobách. V roce 1756 zde bylo vytesáno do skály srdíčko jako památka na narození a úmrtí dítěte.



 Pokračovali jsme k bývalé zotavovně Šternberk, kdysi dávno jsem tu byla na táboře, tak mě zajímalo, jak místo teď vypadá. Věděla jsem sice, že původní lovecký zámeček (klasicistní z roku 1772) už tady nebude, ale čekala jsem alespoň nějakou zříceninu. Místo mě docela překvapilo, našli jsme jakousi chatu, opuštěnou budovu (možná to byla ta hájenka naproti zámečku) a potom zarostlý bazén a zbytky místa, kde zřejmě stávaly chatky. Dneska je tam jenom pár lamp. Nějak jsem nedokázala rozpoznat, ve kterých místech měl vlastně zámeček stát.




Pokoušela jsem se pátrat na netu a vypadá to, že ta první budova je opravdu hájenka, zámeček musel být hned naproti ní, mezi hájenkou a tou budovou na posledním obrázku.
Nejvíc fotek jsem našla tady, i novodobých, bohužel jenom z likvidace.
http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=3947

Od Šternberku jsme se vydali prohlédnout si Křtící kámen. Prý sloužil v období husitských válek, kdy se vesničané ukrývali v lesích.




Potom jsme se lesem prodrali na cyklostezku vedoucí z Brtníků k turistickému mostu. Před mostem jsme ale uhnuli a došli na Vlčí hrádek, který je docela podobný Brtnickému hrádku- opět základy vytesané ve skále. Jinak ale pěkné místo a dokonce i trochu vyhlídka.



Od Vlčího hrádku jsme pokračovali k Englově prameni a potom už po Koglerově naučné stezce zpátky k (zavřené) hospodě.

úterý 15. září 2015

ZOO Ústí

Pěkné počasí nás vylákalo na návštěvu ZOO. Cestou jsem ještě vyfotila pár pěkných pohledů na okolní kopce




Historie ZOO se píše od roku 1908, kdy ústecký podnikatel, obchodník a náruživý ornitolog Heinrich Lumpe odkoupil na úpatí Mariánské skály pozemky, o kterých věděl, že jsou místem častého výskytu drobného ptactva. Založil tu soukromou přírodní ptačí rezervaci známou pod názvem Lumpepark. Park se rozkládal na rozloze 6 ha a kromě stovek úkrytů pro ptačí hnízda v něm byla vybudována pohádková jeskyně, trpasličí hrádek (ten jediný se zachoval dodnes), vodopády a kaskády, jezírko s vodotryskem nebo srnčí obora. 
V roce 1914 se Lumpe rozhodl otevřít park pro veřejnost, zveleboval ho i po 1. světové válce až do své smrti v roce 1936. Po válce přešel park do vlastnictví Československé republiky, zpočátku to šlo pomalu, ale postupně se budovaly nové klece a výběhy, takže se i rozloha ZOO začala zvětšovat. Největšího rozmachu dosáhla ZOO v 70. letech, potom se začala rozrůstat až nahoru na kopec, kde byly vybudovány velké výběhy pro nosorožce, žirafy, slony, zebry a antilopy.






Přišli jsme odshora, takže jsme postupně viděli žirafy, slony, různé antilopy, opice, velbloudy, lamy, surikaty, krokodýla ve starém jezírku (tam býval odjakživa)... a další a další

takže pár fotek zvířátek













/zde mláďata Alpak upřeně pozorují Jessinu.. všechny by si zjevně hrály, ale měly smůlu/
 







Jezírko, kde vždycky bývali lachtani je v rekonstrukci a lachtani jsou tam, kde vždycky bývali tučňáci.
Orangutani nebyli doma.... a to je asi tak všechno :-)