Z půlky propršená Kutná Hora

Když jsme přijeli do Kutné Hory, docela se zatáhlo a vypadalo to, že každou chvíli začne pršet. Zatím to ale šlo, jen občas spadlo pár kapek.

Trochu jsme se toulali centrem a náhodou narazili na Muzeum Josefa Kajetána Tyla v jeho rodném domě. Kromě maličké expozice o Tylovi je tu také expozice o četnické stanici (která tu taky byla), všechno je to ale takové "socialistické"- dlouhé texty, pár exponátů a spousta paní, které nás upozorňují, že je zde fotografování zakázáno, respektive za poplatek 50,- Kč (wtf?). No, prohlédli jsme si to a pokračovali do nedalekého Vlašského dvora.

Vlašský dvůr byl založen na konci 13. století, kdy byla na pozemcích sedleckého kláštera objevena bohatá naleziště stříbra. Ve 14. století se z rozhodnutí krále Václava II. stal Vlašský dvůr centrální mincovnou Českého království a začal se zde razit tzv. pražský groš.

... a taky se nám tu pěkně rozpršelo...

Nakonec jsme si prohlédli expozici o ražbě mincí, v kapli byla umělecká expozice.

trochu zvláštní socha v kapli s gotickou klenbou

V doznívajícím dešti jsme vyšli ještě na vyhlídku z hradeb nad  Breüerovými sady.

Vlašský dvůr z druhé strany

výhled na sv. Barboru a Jezuitskou kolej

V přestávce mezi dešti jsme se prošli kolem mohutného kostele sv. Jakuba do nedaleké kavárny. Kostel měl být taky otevřený, chtěla jsem se podívat dovnitř, ovšem nějak se to nesešlo a všude zavřeno, co se dá dělat... 

Ve střídavém dešti jsme došli k Hrádku. Původně jsme chtěli jít i dovnitř, zvlášť když se hustě rozpršelo. Ale zase tu byla taková podivná organizace se spoustou paní. Když nás jedna vyhodila z průjezdu na déšť, protože jsme nestihli dopít pivo, které jsme si koupili pár metrů vedle, už se mi dovnitř skoro přestalo chtíti. Na těch muzeích by měla Kutná Hora nějak zapracovat, všechno je to takové těžkopádné, expozice zastaralé a chování nevlídné...

jediná fotka Hrádku

Radši jsme se tedy přesunuli před nedalekou Jezuitskou kolej, kde jsme rychle dopili to pivo na lavičce "zahrádkáři Kersku" :-)

Jezuitská kolej je barokní budova z konce 17. století postavená podle návrhu italského architekta Domenica Orsiho. Původní záměr byl postavit stavbu ve tvaru písmene E, současný půdorys ve tvaru písmene F je důkazem nenaplnění celého projektu. V současné době objekt využívá galerie Středočeského kraje.

Presbytář se stropními malbami

Výstavní prostory jsou krásné, je tu několik výstav najednou a pěkná kavárna. Fakt se mi tu moc líbilo, i když jsme si stihli prohlédnout jenom malou část vystavovaného. Určitě se sem ještě někdy vypravím.

vzácná středověká iluminace s motivem těžby a zpracování stříbra z 15. století

Programátor

Když jsme vylezli z galerie, déšť zase trochu polevil (ale ne natrvalo), prošli jsme ochozem s galerií soch světců a zamířili ke sv. Barboře než v 18 hodin zavřou.

Těsně vedle chrámu stojí Kaple Božího těla, která vznikla těsně před vybudováním chrámu sv. Barbory a původně měla sloužit jako hřbitovní kaple s kostnicí. V 19. století byla kaple přeměněna ve varhanářskou dílnu a trvale chátrala. Koncem 90. let došlo k její náročné rekonstrukci a záchraně. Já tu nikdy nebyla, obrovský vnitřní prostor mě překvapil.

Ve vedlejší sv.  Barboře jsme si prošli přízemí a potom vystoupali na ochoz, což bylo dost zajímavé. Já ostatně v chrámu byla tak pradávno, že se sem ještě chodilo volně bez vstupného a na ochoz se určitě nemohlo.

Chrám byl založen kolem r. 1388 na náklad patricijských kutnohorských rodů jako hornický, což dokládá i jeho zasvěcení patronce havířů sv. Barboře. V letech 1512 - 32 vytvořil Benedikt Rejt (Ried) z Pístova nad vnitřními arkádami spodní části chrámu samostatné stejnolodní trojlodí, které nemá v českých zemích obdoby.

Stavba byla dokončena až na přelomu 19. a 20. stol. Interiér se vyznačuje jedinečnou galerii pozdně gotických a renesančních maleb z 15. stol.

ornament Zeleného muže

lvice s lvíčaty

Od rána jsme byli na nohou a padla na mě fakt děsná únava. Navíc pořád poprchávalo, tak jsme se vydali na cestu zpátky k autu. Ještě jsme se krátce zastavili u Morového sloupu kousek od Václavského náměstí.

Autorem návrhu sloupu je Giovanni Santini a sochařské práce provedl F. Bauguta. Ve spodním patru sloupu jsou horníci nesoucí římsu, na které spočívají sochy svatých.

vedlejší cenný renesanční dům z 16 století s nejkrásnějším portálem ve městě

hlavice na sloupu protějšího domu

Kutná Hora by vydala asi tak na pět návštěv, aby si člověk město trochu v klidu prošel a všechno prohlédl, jeden den, navíc vlastně jenom odpoledne, rozhodně nestačí. Ale snad bude víc příležitostí k dalšímu postupnému průzkumu.

Tvrz Hradenin

V rámci Dnů evropského kulturního dědictví byla o víkendu otevřena řada normálně nepřístupných objektů. My jsme se v sobotu vydali směr Kolín a Kutná Hora, první zastávka byla u (dosud) úplně neznámé tvrze ve vesničce Hradenín poblíž Plaňan mezi Kolínem a Českým Brodem.

Původní dřevěná tvrz zde pravděpodobně vznikla již kolem roku 1265, začátkem 14 století ale zanikla. Kolem roku 1380 získal Hradenín bohatý kutnohorský měšťan Mikuláš Písek (Pešek),který se v roce 1398 psal z Hradenína. A právě za něho byla postavena dnešní tvrz, chráněná z jedné strany rybníkem, na zbylých stranách ve skále vylámaným příkopem plněným vodou z potoka Blinky a hradbou s obranným valem ukončeným palisádou, který obklopoval celý areál

V roce 1409 koupil Hradenín Reinhard z Mühlhausenu, významný šlechtic se styky na císařském dvoře Karla IV., za něhož byla realizována velkolepá přestavba ve stylu vrcholné gotiky.  Obytné prostory se nacházely v prvním a druhém patře věže, ve třetím patře byla velká obytná místnost prolomená k východu dvojicí hrotitých oken, vytápěná kachlovými kamny.

rychlý pohled do přízemí věže

Tvrz vystřídala řadu majitelů a v roce 1515 ji získal Albrech Amcha a později ji vlastnil Václav Amcha z Borovnice, hejtman kouřimského kraje. Tento významný úředník potřeboval prezentovat své důležité postavení a proto nechal tvrz rozšířit o renesanční palác, přiléhající k bráně, a přes vodní příkop vybudoval kamenný most. Touto přestavbou získala již tak dost rozlehlá tvrz charakter hradu (v dobových dokumentech je po celé 16. a 17. století důsledně označována jako "zámek", tedy "hrad").

Poslední majitelé, kteří na tvrzi trvale pobývali, byli Kateřina Magdalena Častolárová z Mejtolu s manželem Ladislavem Častolarem z Dlouhé Vsi. Za jejich vlastnictví byla v polygonální baště u hradní brány zřízena kaple s barokní lunetovou klenbou a malbami. Po 11 letech ale Kateřina (titulovaná jako paní na hradě Hradeníně) prodává tvrz v roce 1663 Janu Viktorinu z Valdštejna, který celý statek připojil k panství Komorní Hrádek a tvrz byla nadále využívána jako správní budova poplužního dvora.

kaple

vnitřek kaple

V 18. století tvrz vlastnilo město Kutná Hora, v roce 1867 tvrz odkoupili manželé Josef a MarieMašínovi, kteří celý areál radikálně přestavěli. Především nechali (bohužel) zbořit renesanční palác se vstupní bránou a na místě zavezených příkopů na východní straně areálu byly postaveny nové sklady a vepříny. V roce 1870 byl na místě zbořeného paláce postaven obytný dům, na jehož stavbu byly použity některé prvky původního paláce. 

opuštěná stodola ohraničující areál

dům postavený částečně na místě paláce

pavlač je na krovech z bývalého paláce

také schodiště je pozůstatkem bývalé palácové budovy

klika není z paláce, jen se mi líbila

pod obytnými místnostmi se nacházely stáje s krásnými klenbami (a sloup mi taky připadá znovu použitý)

V roce 1895 koupili usedlost s tvrzí manželé Alois a Božena Nekolovi a Božena Nekolová-Hanušová ji vlastnila až do roku 1948, kdy ji koupil poslední soukromý majitel, Václav Rande. Nicméně od roku 1950 část hospodářských budov využívalo současně s ním i místní JZD.

Bez další větší údržby tvrz chátrala do roku 1985, kdy byl tehdejším Střediskem státní památkové péče proveden stavebně-historický průzkum, došlo k vyčištění příkopu na západní straně a byla zahájena rekonstrukce věže, která byla rovněž provizorně zastřešena. Stavební činnost byla ukončena v roce 1993, kdy byl majetek v restituci vrácen potomkům posledního majitele, rodině Klvaňových. Restituenti bohužel v žádných dalších opravách nepokračovali, takže tvrz bez patřičné údržby znovu chátrala dalších 20 let. 

Od roku 2010 usilovalo Regionální muzeum v Kolíně o získání tvrze do majetku Středočeského kraje, což se podařilo v roce 2012. Od té doby probíhá pozvolná rekonstrukce památky- proběhlo statistické zajištění věže a její osazení kopií barokní střechy, v interiéru věže proběhlo restaurátorské zajištění zachovalých historických omítek a maleb. V roce 2020 byly dozděny zřícené klenby bývalé kaple s restaurátorským zajištěním historických omítek v baště a byl obnoven renesanční most.

Věž tvrze jsme obešli dokola bývalým vodním příkopem, obhlédli ji ze všech stran. 

Fakt zajímavé místo, o kterém jsem přitom nikdy dřív neslyšela, ty Střední Čechy skrývají spoustu zapomenutých pokladů...

tvrz ještě se zámkem v roce 1869