Ze Stvolínek do Holan a na Vlhošť

Trasa z Holan přes Vlhošť, Hvězdu, Stranné, Ronov a Stvolínky patřila vždycky k mým nejoblíbenějším. 

Dneska jsme se po letech vydali zase do oblasti Holanských rybníků, i když obvyklou trasu jsme trochu pozměnili. 

Cestou jsme se ještě v rychlosti stavili v Kravařích u Vísecké rychty. Je to roubená stavba z roku 1797 a patří mezi největší roubené stavby u nás. Je tu skanzen, dovnitř jsme ale nešli. 

Ze Stvolínek jsme museli dojít kus po silnici na červenou značku na rozcestí Pod Smrtkou. Cestou jsme si všimli, že v okolí se hodně opravují staré křížky a sochy, což je dobře...

U rozcestí Pod Smrtkou je barokní socha Sv. Jana Nepomuckého z roku 1748. Asi v roce 2001 byla hodně poškozena vandaly (chyběla jí hlava) a povrch pískovce byl narušen vnějšími vlivy. Došlo ale k její opravě a rekonstrukci odlomených částí, takže dneska už vypadá zase jako nová.

na podstavci je reliéf archanděla Michaela stojícího na ďáblovi

Na druhé straně silnice stávala socha Svatého Antonína, ta ale takové štěstí neměla- na jaře 2011 ji někdo odcizil a v křoví zůstal jen podstavec.

Po červené značce jsme došli k Dolanskému rybníku. Cestou se otevíraly pěkné výhledy na Ronov a Vlhošť.

taky jsme míjeli další opravený křížek

Z červené jsme kousek odbočili, abychom si prohlédli sochy vodníka a dívky na mostku přes Bobří potok vytékající z Dolanského rybníka. Na internetu jsem nedokázala o sochách nic dohledat, silně mi evokovaly román Hastrman od Miloše Urbana a nejsou tu moc dlouho. Maximálně pár let :-)

Kolem rybníčku jsme se vrátili na červenou k Dolanskému vodopádu. Jde vlastně o přepad z jedné ze struh vylámaných do skály.

Kolem míst, kde stával Hrázský mlýn jsme se dostali ke krásnému kamennému mostu u Mlýnského rybníka.

Z cesty jsme si ještě odskočili ke zřícenině Vítkovec (nebo Milčany). Hrad z počátku 16. století zanikl za třicetileté války, materiál z hradu byl použit na stavbu kostela v Holanech. Dodnes se zachovala jen malá část paláce.

Potom už jsme vstoupili na území Holan :-)

Prošli jsme vesnicí (hospoda byla ještě zavřená a celá budova vypadala podivně prázdně, no snad později zas otevře a nezůstane už to takhle) a po modré značce došli až k vyhlídce u bývalé hájovny pod Vlhoští. Minule jsme tu viděli zasněžené Krkonoše a dneska se taky rýsovaly kdesi daleko vzadu v mlze.

Při stoupání po žluté nahoru na Vlhošť už se tak pěkné výhledy na tuhle stranu neukazovaly. Jen na jednom místě byly průsekem pěkně vidět Holanské rybníky, kolem kterých jsme šli.

Když jsme Vlhošť obešli na druhou stranu nad skály, ukázaly se výhledy na druhou stranu- směrem na Středohoří. Bohužel tam spíš pršelo, takže nebylo nic moc vidět...

vpravo Sedlo, vzadu vykukuje špička Milešovky

nasvícený Ronov

Hvězda z Vlhoště aneb každý si upravuje trávník po svém :-)

Skalní průchod pod Vlhoštěm. Podle mapy je teda rozcestí označené Pod Vlhoštěm, já si ale tak nějak pořád myslím, že správně je Pod Vlhoští (?)

No skalní průchod je parádní, jedno z oblíbených míst

Vlhošť odspodu- jde o nejvyšší bod CHKO Kokořínsko (614 m)

V obci Litice nás zaujala bývalá obecní váha

a v penzionu Ráj jsme se dobře najedli

Potom už jsme usoudili, že toho máme nachozeno dost a je nám pěkná zima, takže jdeme loukama spodem přímou cestou do Stvolínek. Naštěstí pastvinama vedla docela velká cesta, po které se dalo pohodlně jít. Na začátku Stvolínek jsme potkali spoustu ovcí a hřbitovní kapli sv. Jutina

No a ve Stvolínkách všechno tak nějak při starém- kostel Všech svatých je stále v dost dezolátním stavu a zámek dostává novou střechu, tak snad se něco obrací k lepšímu

Zámek byl přestavěn z původní tvrze s vodním příkopem v 17. století. V letech 1663-65 byl barokně upraven a stal se letním sídlem biskupa. Koncem 19. století zámek získal prvky rokoka.
Po roce 1950 objekt pro své potřeby využíval zemědělský podnik. Do jeho prostor umístil sušárnu sklizně, kovárnu nebo byty. Dnes je zámek soukromý

No a to byl konec výletu, parkovali jsme pohodlně u zavřeného motorestu a těšili se domů na kafe. Počasí teda nic moc, naštěstí nepršelo. Ovšem dost foukalo a místy to v lese znělo jako když zrovna přijíždí metro...

Velikonoce v Kokořínském dolu

Letošní velikonoce jsme se rozhodli strávit na Kokořínsku. Počasí jsme se trochu obávali, ale nakonec překvapivě dobré, pršelo jenom v pondělí a v ostatních dnech jsme podnikli pěkné výlety v podstatě bez deště, dokonce se střídajícím se slunečním svitem.

Ubytováni jsme byli v penzionu U báby Šubrový, který je ideálně umístěný přímo v Kokořínském dole, nedaleko od samotného Kokořína.

Je to i historicky zajímavé místo, bývala tu proslulá čundrácká hospoda, kterou ještě do 60. let opravdu vedla bába nebo teta Šubrová proslulá střílením o půlnoci a stříháním kravat. Ustřižené kravaty jsme v lokále opravdu viděli a čundráci sem pořád rádi chodí. V pátek bývá večer i s živou hudbou- my jsme se mezi rozjařené trampy tancující na stole neodvážili :-)

http://www.ubabysubrovy.cz/

Asi 200 metrů dál se nachází další slavná hospoda U Grobiána. Tady jsme se u piva dozvěděli, že kromě toho, že jde o hospodu z muzikálu Rebelové, existoval opravdu i živý Grobián- byl to hostinský Škuba, který tu provozoval hospodu začátkem 20. století. Byl oblíbený kvůli dobré náladě a vtipům, které vyprávěl osobitým způsobem, proto ta přezdívka.

Hospoda je nově opravená a posezení v ní je fakt příjemné. http://grobian.kokorin.info/

1. výlet- Kokořín- hrad Kokořín- statek Nový Dvůr- Nedamy

V pátek bylo krásné počasí, odpoledne jsme vyšplhali do vesnice Kokořín, cestou jsme potkali první skalní obydlí.

Obec Kokořín je docela pěkná se zámkem s 19. století a sousoším svatého Mikuláše Tolentinského na návsi

Přes rozkvetlý třešňový sad, po silnici a cestou lesem jsme se dostali k hradu Kokořín svrchu.

Původní hrad byl založen po roce 1320 pravděpodobně pražským purkrabím Hynkem Berkou z Dubé. V následujícím století jej pobořili husité, ale byl obnoven. Po skončení třicetileté války přestal být udržovaný, protože byl zařazen mezi hrady, které svojí výhodnou polohou mohou lákat nepřátele. V 19. století z něj byla jen zřícenina, která chytla za srdce nejednoho malíře a také K. H. Máchu. Dnešní podobu hrad získal v roce 1918 díky rozsáhlé rekonstrukci Jana Špačka.

Potom jsme se pustili neznačenou cestou po souřadnici a kus polem ke zřícenině Nového Dvora. Působivé zarostlé ruiny (až tak zarostlé jsme to snad ani nečekali) byly dřív zřejmě bohatý statek, na kterém se do rodině šafáře narodil Václav Bolemír Nebeský, obrozenecký literát a politik, prý milenec Boženy Němcové, to jsou věci :-)

Od Nového Dvora jsme se spustili prudkým svahem na zelenou značku, po ní došli ke skalnímu hradu Nedamy a po silnici se vrátili.

 

2. výlet- Vojtěchov- Jestřebické pokličky- Jestřebice- Dolní Vidim- Dobřeň- Vojtěchov

V sobotu jsme se vydali na trochu delší výlet- vyšli jsme po zelené z Vojtěchova a vystoupali k Jestřebickým pokličkám. Jsou méně známé, ale stejně pěkné jako ty "klasické" pokličky. 

Vrchem přes pole jsme potom pokračovali do Jestřebic, což byla první z mnoha vesniček s krásnýma roubenýma chalupama.

Po modré značce jsme se přes začátek Šemanovickému dolu dostali do Dolní Vidimi s další várkou krásných roubenek s pavláčkama

Cestou jsme se ještě taky dozvěděli, že je možné si vzít nějaký strom pod zvýšenou ochranu :-)

Po zelené značce jsme po šíleně rozježděné a rozbahněné cestě Střezivojickým dolem došli do Dobřeně. Trochu jsme spoléhali na místní hospodu, ale byla ještě zavřená... tak jsme se aspoň mohli pokochat další várkou lidové architektury

No a protože začínalo trochu pršet, radši jsme si pospíšili dál po zelené údolím Žebrák zpátky k autu. Déšť nakonec přestal, pěkný výlet to byl.

3. výlet- Nosálov- Suchý mlýn- Vojetín- Vrátenská hora

V neděli jsme už ten déšť opravdu očekávali... a furt nějak nic. Teplota teda výrazně klesla, ale jinak to nebylo tak strašné. Mraky se porůznu honily, občas sluníčko, občas spadlo pár kapek, ale nic strašného.

Vydali jsme se teda do Nosálova na takový menší okruh přes Vrátenskou horu. 

Nosálov je zase plný krásných roubenek, asi nejznámější byla vždycky hospůdka U nás, oblíbený turistický cíl. Tentokrát byla zavřená, snad ne úplně a o sezóně zase otevře, to by byla škoda...

Po žluté značce jsme z Nosálova došli k Suchému mlýnu, kde je ve skalách spoustu vytesaných místností. Celou trasu výletu se porůznu ukazovaly pěkné výhledy na nasvícený Bezděz. Podle všeho na Bezdězu celý den svítilo slunce :-)

Po cyklostezce jsme Kružským dolem došli k dalšímu skalnímu bytu. On to teda asi nebyl byt, jak jsem se dočetla, stávala v těchto místech celá vesnička a domy byly většinou normální a místnosti vytesané do skály sloužily spíš jako stáje pro dobytek nebo ke skladování potravin.

Odtud jsme vystoupali k vesničce Vojetín, kde čekala další nálož krásných roubenek, kaplička, křížek

za vesnicí se opět otevřel hezký výhled na Bezděz

 O kus dál už se cyklostezka stáčí k rozcestí Na Fučíkovském. Odtud vede už modrá značka nahoru na Vrátenskou horu.

Rozhledna na Vrátenské hoře je vlastně telekomunikační věž, která skrývá svou konstrukci pod plechovým pláštěm. Výhled je z kryté plošiny ve výšce 25 metrů. 

Nahoru jsme se nakonec vydali, protože jsme doufali v pěkný výhled. Nebylo to až tak skvělé, mohli jsme ale sledovat, kde zrovna prší :-)

pohled směr Praha

zase Bezděz a za ním Ralsko

Kokořínsko s Vlhoští

Na závěr výletu jsme se ještě stavili v Lobči. Na to, jak je to malá vesnice, je tu celkem dost atrakcí- zámek, muzeum, pivovar...

Zámek je barokní budova, kterou za první republiky koupil generální ředitel Škodových závodů v Plzni Josef Šimůnek (ten stejný, který vlastnil i nedalekou Housku), jehož rodina jej držela až do r. 1948. Později zámek sloužil jako léčebna. V současnosti byl zámek v restituci vrácen potomkům Josefa Šimůnka a slouží jako penzion. 

Hned pod zámkem je Muzeum Eduard Storcha, který si tu vystavil rekreační domek a je na zdejším hřbitově i pohřbený. Do konce otevírací doby zbývala půlhodina, tak jsme pravěké lidi a mamuta oželeli.

To hlavní, co jsme ovšem chtěli vidět, byl zdejší pivovar. 

První písemná zmínka o pivovaru je z roku 1586 a renesanční jádro stávající stavby bylo vybudováno kolem roku 1600. Původní řemeslný vrchnostenský pivovárek rodu Věžníků byl v letech 1894 až 1897 přestavěn v parostrojní provoz proslulým pivovarským inženýrem Josefem Rosenbergem.

Zlatá léta zažíval podnik jako akciová společnost počátkem 20. století a za jihočeského sládka Josefa Tománka dosahoval roční výstav 10 tisíc hektolitrů. Od roku 1927 byl lobečský pivovar v majetku Společenského pivovaru z nedaleké Podkováně. K zastavení výroby došlo ve válečném roce 1943, roku 1948 podlehl zrušený pivovar národní správě, ale ještě počátkem roku 1951 byla v provozu podkováňská stáčírna. Od roku 1956 využíval areál jen obchod s ovocem a zeleninou a následně dlouhá léta státní statek. Polistopadoví vlastníci dokonali těžkou devastaci opuštěného areálu vandalskou demolicí částí budov. Teprv e v roce 2007 koupili pivovar noví vlastníci, kteří ho postupně krásně zrekonstruovali a v roce 2015 začal v objektu fungovat i pivovar.

více zde http://bydleni.idnes.cz/pivovar-lobec-0d3-/dum_osobnosti.aspx?c=A151004_115303_dum_osobnosti_web

http://www.lobec.cz/

Pivo jsme si teda nedali, mají otevřeno jenom v sobotu... tak snad někdy příště.

Vlastně to byl závěr našeho velikonočního výletování, protože v pondělí přišel konečně ten déšť a nedalo se nic moc dělat. Ale i tak jsme toho stihli mnohem víc než jsme čekali