Dneska jsme se byli podívat na poloostrově Hel. Pořád nás to nutí ho označovat jako Hell, ale chyba, je to fakt moc příjemné místo, k peklu má dost daleko.
Poloostrov Hel je vlastně úzká písečná kosa, která vybíhá do moře na kraji Wladislawowa. Vytváří Pucký záliv, který je součástí Gdaňského zálivu. Je dlouhý cca 35 km a v nejužším místě má jenom asi 150 metrů na šířku, na konci, kde je město Hel se rozšiřuje až skoro na 3 kilometry.
Kosa mívala velký strategický a vojenský význam, taky je to vidět- po celém poloostrově jsou rozesety vojenské objekty nejrůznějšího stáří (a zachovalosti). Je tu linie bunkrů z druhé světové války a řada dalších staveb postavených Němci, je tu řada staveb postavených předtím Poláky a taky řada staveb postavených zas potom vojáky SSSR. Zahlédli jsme pár míst, která patří vojsku doteď a jsou ohrazená výhružně vypadajícím ostnatým drátem, ovšem vlastně podél silnice to byla jen dvě taková místa, nic strašného.
Jinak je Hel samozřejmě rájem turistů a rekreantů. Okolo všech osad, kterými jsme projížděli se táhnou pásy hotelů a kempů, podél silnice se na tu úzkou plochu vtěsnal jak les, tak vlaková trať až do Helu na konci kosy a taky široká cyklostezka. Zbývající prostor pokrývají pěkné borové lesy a pláže na obou stranách. To je samozřejmě to, co sem láká ty davy lidí. Kde jinde máte možnost výběru z takového množství pláží a navíc stačí ujít pár metrů a jste na druhé straně poloostrova a zase na jiné pláži.
Tenhle vcelku oprávněný zájem koupáníchtivých způsobuje ale největší problém kosy, a to jsou časté totální dopravní zácpy. Když se prostě něco stane, nedá se odtud anebo zase tam absolutně dostat. To se stalo nám, když nás cestou zpátky chytla bouřka, zřejmě došlo k zatopení křižovatky při vjezdu na kosu... takže jsme si tak hodinku a půl postáli v koloně na posledních cca čtyřech kilometrech.
My jsme se nejdřív vydali úplně na konec kosy do města Hel. Ve 13. století vesnice jako obchodní centrum soupeřila významností s nedalekým Gdaňskem a byla jí udělena městská práva, která byla potvrzena v roce 1378, kdy oblasti vládl Řád německých rytířů.
Ve 20. a 30. letech tu probíhala jakási umělá kolonizace polskými rybáři řízená přímo ministerstvem zemědělství. Většinou tu totiž žilo německé obyvatelstvo a tak úředníci usoudili, že je dobré to tu doplnit polskými osadníky. Organizovaně bylo postaveno asi 60 domů v polském venkovském slohu, některé byly ovšem legračně vylepšené sloupy a arkádami. Jeden dům stál 15 tisíc zlotých, což nebyly na tehdejší dobu malé peníze, zájemci museli podepsat hypotéku na dům. Po příchodu těchto polských osadníků tu polské obyvatelstvo počtem překonalo to německé, takže cíl byl zřejmě splněn.
A takhle to vypadalo :-)
Za 2. světové války bylo město svojí polohou vojensky velmi významné. Kriegsmarine zde měla základnu, kde trénovala posádky ponorek. Při německé invazi do Polska to bylo jedno z míst, kde se polská armáda
bránila nejdéle, a stejně tak při osvobozování Polska se zde držela
německá armáda - obklíčené jednotky se vzdaly až dva dny po kapitulaci nacistického Německa.
Městská pláž a molo
V bývalém gotickém kostele ze 14. století se nyní nachází Muzeum mořského rybářství (Muzeum Rybołówstwa Morskiego). Jeho věž slouží jako rozhledna.
My jsme se vydali po naučné stezce na úplný konec kosy
cestou jsme viděli památník Helu jako symbolického začátku Polska (začínám mít názor, že na tyhlety "symbolické" památníky mají Poláci až nezdravou slabost :-))
také jsme cestou tam a zpátky vyfotili řadu různých vojenských staveb nebo jejich pozůstatků
pozůstatky obranné baterie z roku 1935
střelecká kopule z 50 let
německá radarová věž z roku 1943
a ještě město- ulice Wiejska, přirozené centrum města - je tu budova radnice a pošty a také dřevěný rybářský dům z poloviny 19. století
na pláži (pohled na moře) a hromadný úprk rekreantů před blížící se bouřkou poté, ce se někteří podívali i na druhou stranu
na závěr jedna veselá historka. V Čechách se pořád traduje, že nás Čechy mají Poláci rádi. Zatím těžko říct.. je pravda, že se k nám všichni chovají mile, spolubydlící zdraví, občas prohodí něco o tom, že byli v Čechách a kde. Taky je pravda, že v obchodech a restauracích se všichni chovají normálně, neohrnují nos jako v Chorvatsku, když zjistí, že nemluvíte německy a nechrastíte eurama. Nejlepší zážitek měl ale dneska ráno Martin, když jel do obchodu ráno pro housky. Na parkovišti u auta se k němu přitočil neznámý člověk a ptal se, jestli je Čech. Já očekávala, že mu chtěl něco prodat, ale kdeže. Poté, co to Martin připustil, vytáhl z kapsy iphone a začal mu pouštět kousek Samotářů, jestli to jako zná. Když zjistil, že ano, vyhledal scénu se státní hymnou (takovou tu- "hele, to je dobrá muzika" ... "to je hymna ty vole") a přitom se válel smíchy. Prostě chtěl jen Martinovi říct, že je to fakt strašně dobré :-)) tak jo, no :-)
