pátek 29. července 2016

poloostrov Hel

Dneska jsme se byli podívat na poloostrově Hel. Pořád nás to nutí ho označovat jako Hell, ale chyba, je to fakt moc příjemné místo, k peklu má dost daleko.
Poloostrov Hel je vlastně úzká písečná kosa, která vybíhá do moře na kraji Wladislawowa. Vytváří Pucký záliv, který je součástí Gdaňského zálivu. Je dlouhý cca 35 km a v nejužším místě má jenom asi 150 metrů na šířku, na konci, kde je město Hel se rozšiřuje až skoro na 3 kilometry.
Kosa mívala velký strategický a vojenský význam, taky je to vidět- po celém poloostrově jsou rozesety vojenské objekty nejrůznějšího stáří (a zachovalosti). Je tu linie bunkrů z druhé světové války a řada dalších staveb postavených Němci, je tu řada staveb postavených předtím Poláky a taky řada staveb postavených zas potom vojáky SSSR. Zahlédli jsme pár míst, která patří vojsku doteď a jsou ohrazená výhružně vypadajícím ostnatým drátem, ovšem vlastně podél silnice to byla jen dvě taková místa, nic strašného.

Jinak je Hel samozřejmě rájem turistů a rekreantů. Okolo všech osad, kterými jsme projížděli se táhnou pásy hotelů a kempů, podél silnice se na tu úzkou plochu vtěsnal jak les, tak vlaková trať až do Helu na konci kosy a taky široká cyklostezka. Zbývající prostor pokrývají pěkné borové lesy a pláže na obou stranách. To je samozřejmě to, co sem láká ty davy lidí. Kde jinde máte možnost výběru z takového množství pláží a navíc stačí ujít pár metrů a jste na druhé straně poloostrova a zase na jiné pláži. 
Tenhle vcelku oprávněný zájem koupáníchtivých způsobuje ale největší problém kosy, a to jsou časté totální dopravní zácpy. Když se prostě něco stane, nedá se odtud anebo zase tam absolutně dostat. To se stalo nám, když nás cestou zpátky chytla bouřka, zřejmě došlo k zatopení křižovatky při vjezdu na kosu... takže jsme si tak hodinku a půl postáli v koloně na posledních cca čtyřech kilometrech.

My jsme se nejdřív vydali úplně na konec kosy do města Hel. Ve 13. století vesnice jako obchodní centrum soupeřila významností s nedalekým  Gdaňskem a byla jí udělena městská práva, která byla potvrzena v roce 1378, kdy oblasti vládl Řád německých rytířů.

Ve 20. a 30. letech tu probíhala jakási umělá kolonizace polskými rybáři řízená přímo ministerstvem zemědělství. Většinou tu totiž žilo německé obyvatelstvo a tak úředníci usoudili, že je dobré to tu doplnit polskými osadníky. Organizovaně bylo postaveno asi 60 domů v polském venkovském slohu, některé byly ovšem legračně vylepšené sloupy a arkádami. Jeden dům stál 15 tisíc zlotých, což nebyly na tehdejší dobu malé peníze, zájemci museli podepsat hypotéku na dům. Po příchodu těchto polských osadníků tu polské obyvatelstvo počtem překonalo to německé, takže cíl byl zřejmě splněn.

A takhle to vypadalo :-)
 

Za 2. světové války bylo město svojí polohou vojensky velmi významné. Kriegsmarine zde měla základnu, kde trénovala posádky ponorek. Při německé invazi do Polska to bylo jedno z míst, kde se polská armáda bránila nejdéle, a stejně tak při osvobozování Polska se zde držela německá armáda - obklíčené jednotky se vzdaly až dva dny po kapitulaci nacistického Německa.

Městská pláž a molo
 



V bývalém gotickém kostele ze 14. století se nyní nachází Muzeum mořského rybářství (Muzeum Rybołówstwa Morskiego). Jeho věž slouží jako rozhledna.







 My jsme se vydali po naučné stezce na úplný konec kosy

to je on


cestou jsme viděli památník Helu jako symbolického začátku Polska (začínám mít názor, že na tyhlety "symbolické" památníky mají Poláci až nezdravou slabost :-))


také jsme cestou tam a zpátky vyfotili řadu různých vojenských staveb nebo jejich pozůstatků


pozůstatky obranné baterie z roku 1935


střelecká kopule z 50 let



německá radarová věž z roku 1943


a ještě město- ulice Wiejska, přirozené centrum města - je tu budova radnice a pošty a také dřevěný rybářský dům z poloviny 19. století




na pláži (pohled na moře) a hromadný úprk rekreantů před blížící se bouřkou poté, ce se někteří podívali i na druhou stranu




na závěr jedna veselá historka. V Čechách se pořád traduje, že nás Čechy mají Poláci rádi. Zatím těžko říct.. je pravda, že se k nám všichni chovají mile, spolubydlící zdraví, občas prohodí něco o tom, že byli v Čechách a kde. Taky je pravda, že v obchodech a restauracích se všichni chovají normálně, neohrnují nos jako v Chorvatsku, když zjistí, že nemluvíte německy a nechrastíte eurama. Nejlepší zážitek měl ale dneska ráno Martin, když jel do obchodu ráno pro housky. Na parkovišti u auta se k němu přitočil neznámý člověk a ptal se, jestli je Čech. Já očekávala, že mu chtěl něco prodat, ale kdeže. Poté, co to Martin připustil, vytáhl z kapsy iphone a začal mu pouštět kousek Samotářů, jestli to jako zná. Když zjistil, že ano, vyhledal scénu se státní hymnou (takovou tu- "hele, to je dobrá muzika" ... "to je hymna ty vole") a přitom se válel smíchy. Prostě chtěl jen Martinovi říct, že je to fakt strašně dobré :-)) tak jo, no :-)

čtvrtek 28. července 2016

Puck a Kašubsko

V dnešním zamračeném dopoledni jsme původně chtěli navštívit Wladislawowo, ale nakonec jsme si to rozmysleli. Na naší dlážděné cestě z roku 1931 se zřejmě něco stalo a na Wladislawowo se táhla asi 4 km dlouhá skoro se nehýbající kolona.
Zvolili jsme tedy alternativní cíl a tím bylo cca 15 km vzdálené město Puck. 
Puck leží jižně od Wladyslawowa a opět zdánlivě není ničím zajímavý. Když jsme ale došli do centra, místní radnice i celé zachovalé náměstí se nám moc líbily.






kousek od náměstí je gotický kostel Svatých apoštolů Petra a Pavla, další mohutný kostel z červených cihel






Podle popisek cestou do přístavu má Puck poměrně bohatou historii a vlastně tady vzniklo první organizované námořnictvo na území Polska. Město založili roce 1348 křižáci.


Puck je taky považováno za jedno z hlavních kašubských měst. Kašubsko je oblast táhnoucí se od severního pobřeží ke Gdaňsku a ještě hluboko na jih. Kašubové jsou západoslovanský národ (podle Poláků etnická skupina, jako národnost ji neuznali), která se odvozuje od Pomořanů a dodnes si udržuje vlastní starobylý západoslovanský jazyk (prý obsahuje řadu praslovanských, ale také německých slov). Kašubsko je proslavené lidovým uměním, folklórními akcemi a krásnou krajinou s mořem a jezery. Neoficiálním hlavním městem Kašubů jsou Kartuzy, kde je Kašubské muzeum, za tradiční metropoli se ale uznává Gdaňsk
Když jsem se podívala na seznam známých Kašubů, našla jsem tam třeba Guntera Grasse anebo Donalda Tuska (z ostatních jmen mi už žádné nic neříkalo)


v přístavu jsem vyfotila ještě pěkné dřevěné molo a větrníky za zálivem





Slupsk, Jastrzebia Gora

Po prvních čtyřech dnech jsme se přesunovali na nové místo, a to do Jastrzebie Gory přímo na pobřeží Baltu. Pořád jsme tak nějak očekávali poklidné letovisko, něco podobného Darlowu... ale omyl. Celé pobřeží Baltu od Leby až po Gdaňsk (zřejmě) je jedna dlouhá krásná písčitá pláž a naprosto neskutečné davy lidí, nekonečné řady stánků se vším možným i nemožným a jeden hotel či apatrmánová vila za druhou....
Vypadá to, že jde o oblat cizinci stále moc neobjevenou, zato Poláci ji teda objevili :-)
Když jsme se vydali k moři, tak nám přišlo oproti předchozí lokalitě o cca 5 stupňů teplejší. Možná v tom hrají roli nějaké mořské proudy nebo malá hloubka, ale kombinace opravdu úžasných pláží a vody v koupatelné teplotě činí z téhle oblasti zjevně neodolatelný magnet...  :-)

Ale popořadě. Cestou jsme se totiž ještě zastavili ve městě Slupsk. Původně jsem tam ani moc nechtěla, protože průvodce říká, že to není moc pěkné místo. Respektive říká, že dřív bylo (dokonce bylo nazýváno "Paříž Zadního Pomořanska", ale od války "tvoří střed města shluk unifikovaných obytných domů". Nakonec jsme se tam ale vydali a zjistili, že to není tak úplně pravda. Ve Slupsku zůstalo hodně památek a ani ta výstavba mezi nimi není tak strašná. Je tu dost zeleně, parků a celkově na mě město působilo hodně příjemně. Auto jsme zaparkovali na obrovském parkovišti před radnicí, kterou nejde minout, je opravdu monumentální.



Od radnice je už na dohled kostel Nejsvětější Panny Marie ze 14. století




naproti je cihlová pošta


Novobranská ulice je nově zrekonstuovaná, stojí v ní tramvaj na kousku kolejí. Obrázky nabízejí srovnání dneška s rokem 1915




V městském parku je socha od německého sochaře Fritze Klimsche "Pokořený" z roku 1919. Má prý jít o muže přemýšlejícího nad osudem jeho země (Německa) pokořené Versailleskou smlouvou. Původně socha zdobila hrob rodiny Gamp v Damnici (vesnice nedaleko Slupsku), v roce 1970 byla přesunuta na tohle místo.



a nedaleko je socha Sienkiewicze (v Polsku přepokládám, že je to skoro nezbytnost)


"Staré" náměstí je opravdu nic moc. Je vidět, že ze staré zástavby zůstaly asi jen dva domy. Zbytek je nově dostavěn, uprostřed obchodní dům...


Kousek vedle je ale gotický hrad pomořských knížat ze 16. století, přestavěný v renesančním slohu. Renesanční knížecí zámek vybudoval v letech 1580-87 Antonio Guglielmo di Zaccharia. Nyní zde sídlí Muzeum středního Pomořanska.



 V nedalekém dominikánském kostele sv. Jacka jsou náhrobky Bohuslava Croye,  posledního z pomořanských vévodů, a jeho matky Anny Croyové



Naproti zámku je krásně zachovaný zámecký mlýn; je to jeden s nejstarších mlýnů v Polsku, pochází  z r. 1320.





za ním je Mlýnská brána, která vznikla kolem r. 1400


Nedaleko (ovšem už v sousedství paneláků) se zachoval ještě fragment opevnění z 15. stol. s tzv. Věží čarodějnic. Tady čekaly údajné čarodějnice na vynesení rozsudku, hodně z nich bylo samozřejmě upáleno. Když jsem k tomu hledala nějaké informace, zaujal mě aktuální článek na rozhlasu, kde píšou, že jedna z upálených čarodějnic- Trina Papistenová byla čerstvě rehabilitována a byl po ní pojmenován kruhový objezd.... no, to by ji určitě potěšilo :-)
http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/polsky-slupsk-vraci-po-staletich-cest-a-uctu-upalene-carodejnici--1629622


Před zámkem stojí socha Bohuslava X. Velikého. Byl to kníže štětínský a slupský, který v roce 1479 sjednotil západní Pomořany. Snažil se, jako zeť Kazimíra IV. Jagellonského (od roku 1491), o spojení s Polskem, ale v roce 1521 uznal císařskou svrchovanost.


z boku zámku jsou nově zrekonstruované zámecké zahrady



kostel sv. Jacka se zbytkem opevění





Památník Ludvíka Zamenhofa, vynálezce esperanta. Žádnou jeho vazbu na Slupsk se mi ale nepodařilo najít


obchodní dům naproti radnici v roce 1912 a dnes



Ze Slupsku už jsme zamířili na sever do Jastrzebie Gory. Kromě krásného moře a pláží ve městě samotném prakticky nic k vidění není. Původně tu byla pustá krajina bez spojení s okolním světem proslavená chovem hus. Od roku 1928 se začalo s budováním silnice spojující místo s blízkým Wladyslawowem. Silnice byla slavnostně otevřena v roce 1931, je dlážděná čedičovými kostkami a my ji známe dost dobře, protože ta stejná silnice i s koskami vede pod našima oknama a když tam projíždějí těžká auta, moc dobře o tom víme :-)

Nedaleko našeho ubytování jsme ještě navečer vyšli k nejsevernějšímu majáku v Polsku.
Maják Rozewie (Latarnia morska Rozewie) má věž vysokou 32,7 m, je v něm muzeum a také slouží jako rozhledna.



Při večerní procházce jsme přici jenom našli jistou zajímavost v Jastrzebiej Gore, a to památník Hvězda severu. Dříve byl totiž za nejsevernější místo v Polsku považován maják v Rozewie. Potom se ale provedlo přesnější měření a ukázalo se, že nejsevernější místo je tady (je to asi 2 km od Rozewie). V roce 2001 tu tedy byl vybudován tenhle památník díky iniciativě spolku milovníků Jastrzebie Gory



do Prahy je to odtud 591 km :-)