Vítkov a Armádní muzeum

V opravdu hnusném pátečním počasí jsme se vydali na návštěvu nově otevřeného Armádního muzea pod vrchem Vítkov. Byla zima, mlha a celý den buď mrholilo, nebo přímo pršelo...

Po Vítkově jsme prošli od Ohrady, cestou jsem vyfotila pár místních soch a vyhlídku.

Oltář od Pavlíny Hlavsové, 2014

Noc- Matěj Lipus, 2014

pozdrav podzimu na mojí botě, 2022

dřevěné vyhlídkové schodiště z dílny architektonického ateliéru EHL & KOUMAR ARCHITEKTI , instalováno 2018

Vrch Vítkov dosahuje nadmořské výšky až cca 270 m.n.m. a jeho dominantou je funkcionalistický památník postavený podle projektu Jana Zázvorky v letech 1929–38 k poctě československých legionářů. 

Autorem bronzové jezdecké sochy Jana Žižky je Bohumil Kafka, na místo byla osazena v červenci 1950. Myšlenka oslavit Jana Žižku pomníkem na Vítkově vznikla již v 60. letech 19. století. Jednalo se především o politický cíl osamostatnit část obce Královské Vinohrady žijící pod Vítkovem a nové obci získat jméno Žižkov.

mlha osekala Žižkovskou věž, možná by ten výhled byl bez ní fakt lepší :-)

Potom už jsme jenom seběhli z kopce k muzeu. Armádní muzeum bylo otevřeno v roce 1932 jako Muzeum Památníku osvobození, po čtyřleté rekonstrukci (2018-2022, otevření teprve 28. 10. 2022) dnes nabízí téměř pět tisíc metrů čtverečních nových expozic ve čtyřech podlažích. V sedmi samostatných částech jsou tu k vidění vojenské dějiny českého území od počátků až po dnešek, značný prostor je také věnován české státnosti. 

fasáda byla renovována jedinečným způsobem, aby byl zachován její původní povrch a barevnost

nový vchod z boku budovy

Budovy někdejšího Památníku osvobození byly postaveny v letech 1926 až 1929 podle projektu Jana Zázvorky a Jana Gillara. Horní i spodní foyer byl při rekonstrukci uveden do původního stavu, povedlo se obnovit původní vymalování v barvách české státní vlajky ohraničené zlatou barvou. Původní vitráže znázorňující působení československých legionářů na všech frontách, kde bojovali, byly bohužel zničeny německými vojáky za II. světové války.

Uvnitř bylo překvapivě hodně lidí (asi se sem vypravila řada rodičů s dětmi, které měly v pátek volno), expozice mě překvapila moderností a dobrým uspořádáním. Jediné, co nás trochu naštvalo, bylo naprosté vyjedení bufetu v posledním podlaží. Asi tu nepočítali s takovým náporem návštěvníků...

Jinak si teda přiznejme, že nejsme tak úplně cílová skupina. Ve všech expozicích jsme spíš vychytávali souvislosti z filmů a literatury :-)

nejstarší část expozice

Osvícenství a belle epoque

Architektonicky novátorským řešením je zastřešení hlavní dvorany muzea. Bylo na ni použito osmdesát tun oceli. Dvorana nyní bude sloužit k různým akcím slavnostního a společenského charakteru.

První světová válka se svými zákopy a období první republiky...

Mobilizace a Mnichovská dohoda...

Na závěr jsme se trochu zamotali a omylem minuli odbočku do poslední části expozice od roku 1948 do současnosti. Ještě jsem tam teda nakoukli, ale už jsme měli na sobě bundy (a taky hlad), takže to bylo jenom ve velké rychlosti. Asi je to lepší stejně brát postupně. A protože je muzeum zdarma a ta kavárna je fakt pěkná s úžasným výhledem, nechali jsme to v klidu na příště.

Po odchodu z muzea jsme to v sílícím dešti vzali po rozbahněné polňačce kolem divadla Ponec a prošli novým průchodem přes Hlavní nádraží. Já tu byla poprvé, pěkné to mají :-)

Jelenia Góra

V  neděli jsme si dali jenom takový dopolední odpočinkový výlet do sousedního Polska. Přes Szklarskou Porebu jsme dojeli do Jelení Góry. Krásné počasí trvalo a město nás překvapilo, je fakt moc hezké.

Město podle legendy založil piastovský kníže Boleslav Křivoústý; při jednom z lovů v místních kopcích zastřelil vzrostlého jelena. Když se z vrcholu rozhlížel po okolní hradbě hor, místo mu učarovalo, založil město na jejich úpatí, pojmenoval jej na památku po svém úlovku – Jelenia Góra.

V roce 1945 se území do té doby historicky patřící Prusku, Německému císařství a následně Německé říši, v důsledku poválečných dohod stalo součástí Polska, hranice mezi oběma státy se posunula více na západ, k řece Nise. Mnohé z dochovaných staveb se velmi podobají saským a hornolužickým.

Nejdřív jsme zamířili na náměstí a prohlédli si radnici a okolí. Všude je spousta soch jelenů :-)

městská radnice z 18. století

fontána s Neptunem před radnicí

Radniční náměstí je celé lemované domy s krásným podloubím

na rohu radnice je socha Szczudlarz Jeleniogórski, což je zřejmě chůdař Jelenohorský (?)

maličký jelínek na opačné straně radnice

tentokrát pořádný jelen nedaleko zbytků bývalého opevnění

Cestou od posledního jelena jsme narazili na Zámeckou věž, jedinou dochovanou část městské brány, která střežila v 19. století vjezd do města. Dá se na ni i vystoupat.

Naproti věži stojí jedna z dochovaných městských bašt, přebudovaná před 300 lety na byty pro významné měšťany.

Z radničního náměstí jsme se pak třídou 1. máje vydali podél domků s podloubími ke kostelu Povýšení sv. Kříže.

kaple sv. Anny

Podél pěší zóny se objevovaly další zajímavé sochy; nejdřív socha jelínka a potom Únos Evropy.

U pravoslavného kostela sv. Apoštolů Petra a Pavla mě zaujaly dva smírčí kříže zasazené do jeho zdi. Na obou jsou vytesány vražedné nástroje- kuš a meč. Smírčí kříže dokumentují středověký systém spravedlnosti – zločincům byl vyměřen trest pokání, byli zavázáni k zadostiučinění rodině oběti a aktem završujícím proces vykoupení se z viny a usmíření bylo vystavění takového kříže.

Nakonec jsme došli až ke kostelu Povýšení sv. Kříže. Svým tvarem a architekturou skoro ani nevypadá jako kostel, je obrovský a zrovna se v něm konala mše, na kterou se scházelo fakt hodně lidí. Kostel je jednou ze zastávek Via Sacra, má tři patra balkónů a kapacitu 7 000 míst. Vzorem pro jeho stavbu byl kateřinský kostel ve Stockholmu.

opatrný pohled do boční lodě

jelen nade dveřmi

Lurdy, Fatima, Dilí, toalety...

Kostel je obklopen parkem se souborem náhrobních kaplí.

památník havárie TU-154 u Smolenska

Cestou zpět do centra jsme si ještě prohlédli dalšího maličkého jelínka, tentokrát před úřadem práce,

.. a taky dva nejstarší domy ve městě se slunečními hodinami

Trochu jsme litovali, že nemáme víc času, protože v okolí města je fakt velká koncentrace všemožných hradů a jiných zajímavých míst. Třeba na takový hrad Chojnik nebo Siedlecin se prostě někdy budu nutně muset vypravit.