okolo Harrachova a korálkárna v Poniklé

V nádherném slunečném víkendu jsme se shodou náhod ocitli v Harrachově. Byla to trochu výhra v loterii, protože datum se několikrát měnilo a zrovna tenhle víkend bylo na horách nádherně a dole v nížinách hnusně s mlhou... alespoň v sobotu to platilo na sto procent.

V sobotu ráno jsme se tedy vydali naučnou stezkou Anenským údolím ke skokanským můstkům a po nich jsme se jali stoupat na Čertovu horu.

Mumlava v Anenském údolí

v noci mrzlo (!)

Areál skokanských můstků byl na Čertově hoře vybudován v letech 1978 - 1983. Nachází se zde skokanský můstek s kritickým bodem 120 m (K120) a tzv. mamutí můstek s kritickým bodem 185 m (K185), který patří mezi 6 největších můstků na světě. V roce 2014 se na něm uskutečnilo Mistrovství světa v letech na lyžích. 

Skokanský areál je úzce spojen s Pavlem Plocem. Jeden z našich nejlepších skokanů v historii zde 18. února 1983 vytvořil světový rekord a také rekord mamutího můstku 181 m. O dva dny později obsadil druhé místo v závodech Mistrovství světa v letech na lyžích.

Přidat fotku

My jsme stoupali na menší můstek K120, moc udržovaně teda nevypadal. Stoupání nicméně tímhle způsobem docela rychle ubíhalo, za chvilku už jsme byli na horním konci nájezdové plochy a mohli pokračovat k mamutímu můstku.

pohled na nájezd

odrazová hrana (za správnost termínu neručím)

Mamutí můstek jsme podešli, na nájezdovou plochu jsem vyběhla jenom po schůdkách.

Od roku 2014 je můstek pro špatný stav uzavřen, propadl se totiž rošt na bubnu a na dopadu. Problémem jsou i pozemky pod můstky, které patří státu a spravuje je Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. V roce 2020 Svaz lyžařů České republiky a Liberecký kraj uspořádaly výběrové řízení na realizaci projektu rekonstrukce areálu. Výběrové řízení vyhrála polská společnost Archigeum. Svaz lyžařů ČR již v říjnu roku 2019 stáhl kandidaturu na pořádání MS v letech kvůli nevyřešeným majetkoprávním vztahům v harrachovském areálu. Mistrovství světa v letech na lyžích v roce 2024 se místo Harrachova uskuteční na Kulmu v rakouském středisku Bad Mitterndorf/Tauplitz.

Potom už jsme po pohodlné cestě došli ke sjezdovce, odkud byl na protějším kopci vpravo vidět nápis 10 a 100 let republiky. Modřínový les ve tvaru čísla 10 tam vysadili k 10. výročí republiky v roce 1928. Po 90 letech k němu v roce 2018 přidali další nulu, aby byla v porostu vidět stovka. 

Desítka je teda vidět docela dobře, ale ta další nula se zřejmě nějak neujala, anebo musíme ještě počkat až doroste, zatím je tam teda spíš díra....

Při dalším povlovném stoupání po sjezdovce k vrcholu Čertovy hory se už ukazovaly krásné výhledy na Ještěd a Jizerské hory.

Na vrcholu Čertovy hory jsme se na chvíli přidali ke slunícím se lidem, v dálce se z mlhy vyloupl Bezděz a v popředí se ukázala rozhledna Štěpánka...

Odskočila jsem si ještě k dřevěné vyhlídce na Čertově hoře, výhled tu nebyl lepší, ale zato nechyběla cedule.

Po modré značce jsme pokračovali dál na Studenec s občerstvením, cestou jsme ještě odbočili k Janově skále pojmenované po hraběti Johannu von Harrachovi.

Ze Studenova jsme už jenom po žluté seběhli na Rýžoviště a dál pokračovali k Mumlavskému vodopádu.

Vrchem jsme se pak po Harrachově cestě vrátili kolem Normy úplně stejnou cestou jako vloni. Tenkrát bylo ale počasí úplně jiné- mrholilo, lezavo a strašná zima. 

Po pozdním obědě, kafi a tak jsme se pak večer vydali do nedaleké Poniklé. V rámci víkendu Křišťálového údolí jsme se přihlásili na exkurzi do výrobny perličkových ozdob. Řemeslo foukání skleněných perlí a výroby perličkových vánočních ozdob má v Poniklé tradici už od roku 1902. Pokračuje v ní rodinná firma Rautis, která se snaží zachovat staré technologie a udržet výrobu stále živou. V roce 2020 byl způsob, jakým se perličkové ozdoby vyrábějí, zapsán na seznam UNESCO.

Než jsme se v Poniklé vydali k muzeu, vyfotila jsem legrační sochu Jiřího Václava Tuláčka před kostelem. Socha znázorňuje místního hrdinu, který se živil zejména jako tkadlec, příležitostný umělec (řezbář) a rolník. Byl také výtečným hráčem na klarinet a zejména velmi bystrým pozorovatelem a glosátorem svého okolí. O všudypřítomném nadhledu a ryzosti jeho charakteru svědčí zejména jeho celoživotní zápisky, ve kterých vylíčil krásu i obtíže vesnického života, a do kterých vtělil svůj moudrý pohled na život. Proslavil se tím, že v roce 1866 se sám hodlal postavit postupujícímu pruskému vojsku, ve střelbě mu ale bylo zabráněno.

Romantická večerní prohlídka výrobny perliček při petrolejkách byla zajímavá a nakonec jsme si v krámku samozřejmě pěkně předvánočně nakoupili :-)