Jelenia Góra

V  neděli jsme si dali jenom takový dopolední odpočinkový výlet do sousedního Polska. Přes Szklarskou Porebu jsme dojeli do Jelení Góry. Krásné počasí trvalo a město nás překvapilo, je fakt moc hezké.

Město podle legendy založil piastovský kníže Boleslav Křivoústý; při jednom z lovů v místních kopcích zastřelil vzrostlého jelena. Když se z vrcholu rozhlížel po okolní hradbě hor, místo mu učarovalo, založil město na jejich úpatí, pojmenoval jej na památku po svém úlovku – Jelenia Góra.

V roce 1945 se území do té doby historicky patřící Prusku, Německému císařství a následně Německé říši, v důsledku poválečných dohod stalo součástí Polska, hranice mezi oběma státy se posunula více na západ, k řece Nise. Mnohé z dochovaných staveb se velmi podobají saským a hornolužickým.

Nejdřív jsme zamířili na náměstí a prohlédli si radnici a okolí. Všude je spousta soch jelenů :-)

městská radnice z 18. století

fontána s Neptunem před radnicí

Radniční náměstí je celé lemované domy s krásným podloubím

na rohu radnice je socha Szczudlarz Jeleniogórski, což je zřejmě chůdař Jelenohorský (?)

maličký jelínek na opačné straně radnice

tentokrát pořádný jelen nedaleko zbytků bývalého opevnění

Cestou od posledního jelena jsme narazili na Zámeckou věž, jedinou dochovanou část městské brány, která střežila v 19. století vjezd do města. Dá se na ni i vystoupat.

Naproti věži stojí jedna z dochovaných městských bašt, přebudovaná před 300 lety na byty pro významné měšťany.

Z radničního náměstí jsme se pak třídou 1. máje vydali podél domků s podloubími ke kostelu Povýšení sv. Kříže.

kaple sv. Anny

Podél pěší zóny se objevovaly další zajímavé sochy; nejdřív socha jelínka a potom Únos Evropy.

U pravoslavného kostela sv. Apoštolů Petra a Pavla mě zaujaly dva smírčí kříže zasazené do jeho zdi. Na obou jsou vytesány vražedné nástroje- kuš a meč. Smírčí kříže dokumentují středověký systém spravedlnosti – zločincům byl vyměřen trest pokání, byli zavázáni k zadostiučinění rodině oběti a aktem završujícím proces vykoupení se z viny a usmíření bylo vystavění takového kříže.

Nakonec jsme došli až ke kostelu Povýšení sv. Kříže. Svým tvarem a architekturou skoro ani nevypadá jako kostel, je obrovský a zrovna se v něm konala mše, na kterou se scházelo fakt hodně lidí. Kostel je jednou ze zastávek Via Sacra, má tři patra balkónů a kapacitu 7 000 míst. Vzorem pro jeho stavbu byl kateřinský kostel ve Stockholmu.

opatrný pohled do boční lodě

jelen nade dveřmi

Lurdy, Fatima, Dilí, toalety...

Kostel je obklopen parkem se souborem náhrobních kaplí.

památník havárie TU-154 u Smolenska

Cestou zpět do centra jsme si ještě prohlédli dalšího maličkého jelínka, tentokrát před úřadem práce,

.. a taky dva nejstarší domy ve městě se slunečními hodinami

Trochu jsme litovali, že nemáme víc času, protože v okolí města je fakt velká koncentrace všemožných hradů a jiných zajímavých míst. Třeba na takový hrad Chojnik nebo Siedlecin se prostě někdy budu nutně muset vypravit.