Českosaské Švýcarsko plus okolí

Tenhle i minulý víkend jsme se shodou okolností pohybovali stále v Českosaském Švýcarsku a jeho blízkém okolí.

Minulý týden to bylo jenom na kraji České Kamenice a tenhle víkend už trochu dál.

V České Kamenici jsme teda ani nešli do centra, ale zaparkovali jsme rovnou u krásné budovy bývalého Vrchnostenského špitálu.

za špitálem vykukuje poutní kaple Narození Panny Marie- jde o barokní stavbu kruhového půdorysu, která vznikla v letech 1736 – 1739 nejspíše z návrhu stavitele Octavia Broggia

Od špitálu jsme se vydali jenom na malý okruh kolem koupaliště, na vyhlídku Ponorka a ke skalní kapličce.

cesta vede vrchem pěknýma skalama a kolem vytesané kapličky

Další víkend jsme se rozhodli, že se vydáme na opačný konec Českosaského Švýcarska, až do šluknovského výběžku. Dojeli jsme do Mikulášovic, kde jsme na náměstí nechali auto a vydali se směrem k německým hranicím.

Nejdřív jsme míjeli mikulášovické koupaliště, které vzniklo už p 1. světové válce a dochovalo se v původní podobě. Vypadá sice pěkně, ale přeci jen už by to i nějakou rekonstrukci chtělo...

takhle to tu vypadalo kdysi

Po zelené značce jsme se vydali k německým hranicím po cestě zvané Zlodějská.

Z ní jsme odbočili po zelené a došli až na hranici. Hned za hranicí je (už německý) vrch Wachberg s chatou a spoustou výhledů. Jak už jsme si zvykli, výhledy byly zamlžené a z kopců jsme rozeznali tak maximálně Růžák :-)

pohled směrem k Saskému Švýcarsku

vzadu vykukuje Růžák (asi)

rekonstruovaná turistická chata na vrchu

Pak už jsme se vydali po německé straně podél hranic až na kraj Hertigswalde. Tam se náš smělý plán trochu zasekl, protože neznačená cesta, po které jsme chtěli dojít zpátky do Čech, byla zahrazená a na pastvině se páslo celkem velké stádo krav. Přiznám se, že z krav mám přeci jen trochu respekt, zvlášť když jsou dotyčné hodně zvědavé a ženou se k nám podívat se na psa. Odmítla jsem se vydat skrz pastvinu a museli jsme ji obejít.. naštěstí to nakonec docela dobře šlo :-)

starý rozcestník u silnice

Po úspěšném překonání hranice a kusu lesa po dost zarostlé cestě jsme došli na žlutou turistickou značku a po ní už vystoupali na vrch Tanečnice s rozhlednou.

Byla jsem docela překvapená, protože jsem si tohle místo představovala jako poměrně opuštěné, přeci jen je to taková výspa. Ve skutečnosti je tu pěkná stará rozhledna a sympatická restaurace se širokou nabídkou. Lidi tu byli, ale bylo jich tak akorát, aby nebylo narváno, takže fajn, občerstvení se docela hodilo.

Legenda vypráví, že vrch byl pojmenován podle  krásné dívky. Říkalo se jí Tanečnice, prý na vrch chodila tančit. Rozhledna se nachází ve výšce 597 m.m., kde dle dochovaných údajů stála již ve 30. letech 19. století dřevěná rozhledna, která sloužila k zeměměřičským účelům.  Začátkem 20. století zde byla Okrašlovacím a horským spolkem postavena nová, také dřevěná rozhledna, následně byla roku 1905 mikulášským stavitelem Josefem Scholzem dokončena nová osmiboká rozhledna, už ze žuly a cihel . Rozhledna dosahuje výšky 16 metrů a na její vrchol vede 138 schodů.  V sedmdesátých letech prošla rozhledna rekonstrukcí, kdy také byla postavena restaurace na místě původní chaty, která podlehla požáru roku 1946.

výhledy

Růžák

pohled směrem do Německa

Po modré značce jsme sešli zpátky na kraj Mikulášovic a kolem kaple Tří Otců jsme došli k továrně Mikov.

louky cestou k Mikulášovicím

Kaple Tří otců byla postavena roku 1710 na náklady tří otců ze sousedství (odtud název); jedním z nich byl obchodník Zacharias Hille. Od svého vzniku až do konce druhé světové války sloužila jako zvonice pro dolní část Mikulášovic. Po válce kaple chátrala, byla opravena až v roce 2013

Nejslavnější Mikulášovický podnik je rozhodně firma Mikov. Mikulášovičtí výrobci nožů a nůžek byli známí již v 18. století ve střední a částečně i západní Evropě. Vyráběli nože všech druhů a tvarů, tesáky, kordy, šavle, břitvy chirurgické a jiné speciální nástroje. Nožířství bylo tehdy velmi vážené řemeslo a protože nožířů bylo málo, bylo to také řemeslo dobře prosperující. Rozkvět nožířského řemesla v Mikulášovicích přivedl v roce 1794 místního podnikavého obchodníka Ignaze Röslera k založení první továrny na výrobu nožů. V této továrně pracovalo zpočátku sto pracovníků, ale už v roce 1819 byl jejich počet dvojnásobný. Hospodářské úspěchy této továrny vedly ostatní obyvatele k zakládání dalších nožířských podniků a pomocných živností a zanedlouho byla většina mikulášovických občanů i občanů okolních obcí pracovně spojena s nožířskou výrobou. Mikulášovicím se začalo přezdívat „český Solingen". Největšího rozkvětu doznalo mikulášovické nožířství před první světovou válkou a po ní. Vznikl zde svaz nožířského průmyslu, který čítal čtyři a půl tisíce pracovníků. Za druhé světové války se Mikulášovice staly součástí III. říše. Výroba byla uzpůsobena pro vojenské účely a byla omezena. Tato situace trvala až do roku 1946, kdy se tradiční výroba opět začala rozjíždět. V roce 1948 vznikly dva národní podniky a sice Koh-i-noor Mikulášovice a Sandrik Mikulášovice.Výroba nožů se soustředila do závodu Sandrik a v závodě Koh-i-noor se vyráběly kancelářské potřeby (známé značky KIN).

V roce 1955 došlo k sloučení obou závodů v jeden národní podnik – Mikulášovický kovoprůmysl s podnikovou značkou MIKOV. Hlavním výrobním programem nadále zůstalo nožířské zboží a kancelářské potřeby. V letech 1989 až 1994 došlo k postupnému osamostatnění provozů v jednotlivých městech. V Mikulášovicích nadále zůstal hlavní výrobní program výroby nožů MIKOV a kancelářských potřeb KIN.

V roce 2005 koupila společnost Mikov technologii výroby nožů ADLER MESSER od firmy Adler Messer GmbH a bez přerušení pokračuje ve výrobě celého sortimentu těchto nožů, oblíbených zejména v Německu.

Cestou k autu jsme v dálce viděli před vchodem do hřbitova Kostel Nanebevstoupení Páně (německy Himmelfahrts Filialkirche)- jde o římskokatolický filiální hřbitovní kostel, často nesprávně označovaný jako kaple. Jeho výstavba v roce 1872 souvisí se založením nového hřbitova, využívaným nepřetržitě od roku 1873.

Kostel na náměstí je zasvěcen sv. Mikuláši -první kostel na tomto místě byl založen zřejmě spolu s vesnicí ve druhé polovině 13. století. Novější renesanční kostel, postavený v letech 1551–1555, prošel barokizací a rozšířením mezi roky 1694–1695. Současná stavba pochází z let 1750–1751 a její slavnostní vysvěcení následovalo na sklonku roku 1751.

Protější lékárnu U Lva koupil roku 1886 Josef Adolf Krause. Jeho syn Adolf Krause (1887-1939) se amatérsky zajímal o astronomii, v roce 1913 proto nechal podle vlastních plánů zbudovat přístavbu hvězdárnu. Třímetrovou kopuli zhotovila vilémovská firma Ritter, další práce provedli místní řemeslníci. Tradičně se uvádí, že vzorem byla hamburská hvězdárna; při srovnání obou staveb však mnoho podobných prvků nenajdeme. Protože Krauseovu zálibu sdílela řada jeho spoluobčanů, založil pro ně roku 1921 Astronomický spolek v Mikulášovicích. Do hvězdárny v rámci vyučování často zavítali také žáci místní měšťanské školy. Lékárník Krause byl korespondujícím členem Světové astronomické společnosti, své poznatky a objevy posílal do observatoře v Berlíně Treptowě.

Hvězdárna sloužila svému účelu až do smrti svého zakladatele na počátku roku 1939. Během druhé světové války pravděpodobně využívána nebyla, po jejím skončení se v nových poměrech nenašel nikdo, kdo by ji obnovil. Až do počátku 60. let 20. století byla v provozu lékárna. Po jejím přestěhování do budovy nového zdravotního střediska byly přízemní prostory využívány jako prodejna polotovarů, později byly zcela opuštěny. Nejpozději v této době došlo k zničení a rozebrání vnitřního zařízení hvězdárny i lékárny.

V roce 2012 zchátralou budovy odkoupilo město, bylo obnoveno pravidelné sledování noční oblohy a připravuje se rekonstrukce.

Nedaleko Brtníků jsme se cestou ještě stavili na místě zvaném Zelený kříž. Jde o poutní místo, jehož název byl odvozen z jeho polohy. Kříž stojí u torza památného stromu.

Nakonec jsme se rozhodli navečer pokračovat až do Jetřichovi, kde jsme přespali. Večerním sluncem bylo okolí krásně nasvícené.

Místní už dlouho opuštěnou ozdravovnu zřídil Tomáš Garrigue Masaryk ve 20. letech minulého století pro chudé a nemocné děti. Zdroj: https://usti.idnes.cz/jetrichovice-byvala-lecebna-detska-ozdravovna-zachrana-kraj-pr1-/usti-zpravy.aspx?c=A180329_392468_usti-zpravy_vac2

Poštolčí kužel

vpravo Mariina vyhlídka, vlevo Falkenštejn

Cestou zpátky do Jetřichovic mě zaujala "kočičí" lavička

barokní kostel sv. Jana Nepomuckého v Jetřichovicích

V neděli jsme se vydali jenom na krátkou procházku na Tokáň. Dole pod Falkenštejnem bylo docela dost popadaných stromů, jeden zjevně ztrestal i chatku u tábora vedle ozdravovny.

Lovecké chaty na Tokáni jsou plné německých turistů. Češi tu tvoří jenom obsluhu :-)

historii mají ale zajímavou http://www.tokan.cz/index.php/cz/historie

Cestou po červené jsme míjeli skalní převis Tetřevna (zvaný také Balzerovo ležení). Název pochází pravděpodobně z německého „tokat“ a snad dokládá jeho historické využívání myslivci při lovu na tetřeva. Na skalní stěně jsou vytesány pamětní nápisy z doby třicetileté války (1632), z exkurze Lesnické sekce Sdružení zemědělců a lesníků (1856) a jejich následovníků (1999).

Dosud prázdná cesta se začala pořád víc zalidňovat, naštěstí v opačném směru. Stihli jsme ještě celkem v klidu vylézt na Mariinu skálu.

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Anny Marie Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevěný altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

Skalnatý vrcholek byl přejmenován podle manželky majitele panství, kněžny Marie Anny Kinské v roce 1856, na popud manžela Ferdinanda Kinského. Skála v minulosti sloužila jako strážní místo protipožární hlídky v kraji. Na výhledové ploše je umístěn romantický dřevený altán, je zde panoramatický výhled do okolí, na lesy, skály a kopce Českého Švýcarska. Altán již není původní, starý vyhořel kvůli nedbalosti turistů v roce 2005.

Více zde: https://www.region-ceskesvycarsko.cz/rozhledny-vyhlidky/mariina-vyhlidka/

pohled na Vilémininu stěnu

směr Kyjov a Doubice

Falkenštejn

Jetřichovice a Růžák

Konečně se udělalo krásně, ale Jetřichovice byly plné turisů, hlavně mladých rodin s neskutečným počtem děti. Raději jsme se v rychlosti stavili v infocentru a v klidu jeli přes Ludvíkovice domů.