Liptovský Mikuláš

Poslední den slovenské dovolené jsme se vypravili do Liptovského Mikuláše. Prošli jsme centrum a já si potom ještě zašla prohlédnout vzdálenější městskou část Palúdzku a vrátila se vlakem do Ružomberoku.

Město Liptovský Mikuláš se dříve nazývalo Liptovský Svätý Mikuláš, dnes má přes 30 tis.obyvatel a těží hlavně z výhodné polohy mezi horami; blízko je to odtud do Nízkých Tater, Západních Tater i Chočských vrchů.

My jsme zaparkovali poblíž Muzea ochrany prírody a jaskyniarstva, které je v bývalém jezuitském klášteře z druhé poloviny 18. století. Po zrušení kláštera zde bylo františkánské gymnázium, kanceláře a soud.  Dovnitř jsme ale nešli, jen jsme se svezli pěkným proskleným výtahem :-)

kalcit v parku před budovou

Nedaleko odtud je pěkné zákoutí před evangelickým kostelem. Ve vedlejší faře byl ve 40. letech 19. století založen spolek Tatrín a byly tu sepsány Žiadosti slovenského národa. V budově je teď dobová expozice i s Hodžovou pracovnou a knihovnou. Před farou stojí socha Luďovíta Štúra (Hodža i Štúr patřili mezi přední osobnosti politického života a tvůrce Žiadostí a byl na ně v roce 1848 proto vydán zatykač).

Nejstarší a nejvýznamější kostel ve městě je ale gotický kostel sv. Mikuláše ze 13. století, který je zároveň největší raně gotickou stavbou Liptova.

Naproti kostelu stojí barokní První stoličný dům a sousední Pongrácovská kúrie, ve které se zřejmě konal proces a Jurajem Jánošíkem.

detail z fontány na náměstí, ve které ovšem chyběla voda

Z hlavního náměstí jsem se posunula ještě kousek dál a už poněkolikáté obdivovala zdejší krásnou (a stále stejně zchátralou synagogu).

Oficiálně je otevřeno až od 1. 7., ale uvnitř se zřejmě uklízelo a připravovalo, tak jsem tam vnikla....

Do Palúdzky jsem pak procházela přes park Martina Rázusa s památníkem tohoto básníka, dramatika, publicisty a evangelického kněze.

To hlavní, co jsem v Palúdzce chtěla vidět, byl kaštiel Vranovo, ve kterém byl před svou popravou vězněn Juraj Jánošík.

Bylo tam teda zavřeno, pusto prázdno. Skoro zajímavější mi připadal vedlejší renesanční Kaštiel Bocian neboli Paluďaiovský z období kolem roku 1650. Je teda totálně zchátralej a za plotem, ale musel být fakt pěkný... kdysi.

Z Palúdzky jsem se pak vrátila zpátky do centra Liptovského Mikuláše, dala kávu v kavárně a došla na vlakové nádraží. Tam to teda byl takový "retro" zážitek. Nádraží téměř bez laviček, v pokladně podivné paní, kterým i jednoduchý lístek trvalo vybavit cca 5 minut, natož když chtěl někdo něco složitějšího. Čekárna s lavicema jen pro matky s dětmi a na zvláštní klíč... no, krása...

reminiscence starých časů na protější budově

Vlak ale naštěstí přijel na čas a taky mě na čas dovezl do Ružomberka.

Tam jsem ještě cestou z nádraží vyfotila místní synagogu, která je taky moc pěkná a navíc opravená.

Synagoga v Ružomberoku byla postavena v novorománském slohu a maurském stylu podle synagogy v Miškolci v roce 1880. Za války sloužila jako armádní sklad, potom jako sklad bavlnářských závodů. V letech 2013-2014 proběhla její rekonstrukce a od té doby je zde kulturní centrum.

Malino Brdo a Vlkolínec

Počasí se konečně vylepšilo, tak jsme se ve čtvrtek vydali na dlouho plánovaný výlet do Vlkolínce. Cesta na Malino Brdo pod lanovkou byla překvapivě rychlá a pohodlná a pak už jsme pokračovali mírně z kopce na Vlkolínské lúky.

lanovka jezdí každý den a vyváží hlavně cyklisty

naučné cedule podél cesty nebyly moc povzbudivé

Areál Malinô Brdo se nachází v nadmořské výšce 545 až 1 209 m n. m.a je asi jen cca 4 km od centra Ružomberoka. Počátky zdejšího střediska spadají do poloviny 20. století, kdy byl vybudován hotel Malina. V roce 1964 se pak začala stavět kabinová lanovka z Hrabova.

horní partie se sjezdovkami

Zřejmě kvůli tomu, že ještě nezačala sezóna, bylo nahoře naprosto mrtvo. Pár lidí zřejmě ze zdejšího hotelu se potulovalo kolem a jinak všude ticho, klid, zavřeno. Stejné to bylo i na salaši na Vlkolínských loukách. Po chvíli soustředění jsme v ohradě objevili pár koz ukrývajících se ve vysoké trávě...

Haliny- skály nad Maliném

ze sedla Pod Sidorovom jsme začali sestupovat k Vlkolínci

Vesnice Vlkolínec už není odtud daleko. Tady je fajn, že od poslední návštěvy před asi pěti lety se tu nic nezměnilo. 

První písemná zmínka o Vlkolínci, který je typickou vrchařskou vesnicí, pochází z roku 1376. V roce 1625 vesnici tvořilo 9 domů a v roce 1828 pak 51 domů. V roce 1944 část obce německá vojska vypálila v rámci represí proti partyzánům. V roce 1977 byl Vlkolínec vyhlášený památkovou rezervací a od roku 1993 je zapsaný do seznamu Světového přírodního a kulturního dědictví UNESCO.

zvonice

Rolnický dům s muzeem

Naproti kostelu Navštívení Panny Marie je maličký hřbitov, kde prý nedávno zastřelili medvěda. Jsou tu všude přemnožení a chodí na hřbitovy žrát vosk. Ještě štěstí, že jsme se to dozvěděli až po návratu domů.

Z Vlkolínce jsme pokračovali po žluté turistické značce a pak po cyklostezce směr Ružomberok. U Krkavé skály jsme se po zelené přesunuli na další cyklostezku a po moc hezké vrstevnicové cestě drazili at na rozcestí nad Hrabovem. 

vlevo Velký Choč, vpravo Vysoké Tatry v mracích

Krkavá skála, která patří mezi nejvyšší skalní jehly na Slovensku

Špania dolina a Banská Bystrica

Špania dolina je nějaká zakletá. Už poněkolikáté jsem to tam pořádně neviděla kvůli dešti. Dneska ráno to po propršené noci nevypadalo zas tak špatně, skoro se přes mlhu klubalo sluníčko. Když jsme ale (přes řadu semaforů na rozkopané silnici do Donoval) do Španie doliny dostali, začalo to na déšť vypadat zas.

Prošli jsme na náměstí a vystoupali na haldu a potom to radši otočili zpátky... no, tak třeba zas někdy..

Špania Dolina je starobylá hornická obec, která se nachází v nadmořské výšce 728 m asi 11 km severně od Banské Bystrice. Její název pochází z původního latinského pojmenování Valis Dominorum - což v překladu znamená Panská Dolina. Přívlastek Špania je odvozen od jiného latinského výrazu pro pána - spanatus.

První písemná zmínka o Španí Dolině pochází z roku 1254. V písemnostech z roku 1263 se Špania Dolina zmiňuje pod názvem Montana. V Montaně byly vyrobeny měděné pruty a desky, které měl na palubě i světoznámý mořeplavec a objevitel Kryštof Kolumbus. V 15. století byla objevena nová ložiska mědi a stříbra. S těžbou bylo započato po roce 1494 důlní společností patřící rodinám Függerových a Thurzových. Doly byly mimo jiné zdrojem financí, ze kterých byly vystavěny paláce v centru Banské Bystrice. Těžba probíhala po čtyři staletí a byla zastavena v roce 1888.

My jsme z náměstí vystoupali krytou chodbou ke kostelu Proměnění Páně. Kostel původně románský, přestavěný goticky v roce 1254, byl v první polovině 16. století společně s farou opevněn.

Od kostela jsme vystoupali na místní hlavní atrakci- obrovskou haldu vytěžené hlušiny, ze které jsou nejpěknější výhledy na centrum.

baňský vlak

Tady ale začalo docela foukat, takže jsme se rozhodli okruh zkrátit a sešli dolů do ulice vedoucí k centru.

Misionárská kaplnka

Na náměstí stojí budova klopačky - hornické strážnice, ze které byli horníci svoláváni do práce, dnes slouží jako informační centrum a hospoda.

Po zkrácené návštěvě Španie doliny jsme se rozhodli podívat ještě do Banské Bystrice, protože to je fakt už kousek. Hlavně jsme chtěli vidět její dominantu- Památník SNP.

Památník dokončený v roce 1969 je dílem architekta Dušana Kuzmy a dodnes patří mezi nejpozoruhodnější moderní architektonická díla na Slovensku. Budova je symbolicky rozdělená na dvě části spojené mostem. Uvnitř hoří věčný oheň u hrobu neznámého vojína. 

V pietní síni uprostřed stojí plastika akademického sochaře Jozefa Jankoviče nazvaný Obetě varujů z roku 1969. V období normalizace bylo dílo odstraněno a na své místo se vrátilo až v roce 2004. 

Součástí vnější expozice muzea je skanzen těžké vojenské techniky se zbraněmi československé, německé a sovětské výroby, které se účastnily SNP. 

letadlo u vchodu zásobovalo povstace přes letiště Tri duby v Sliači

Od památníku jsem se ještě v rychlosti prošla po centru Banské Bystrice. Hned vedle památníku je pěkná zahrada Chavivi Reik. Chaviva Reiková se narodila v roce 1914 nedaleko Rožňavy a v roce 1939 emigrovala do Palestiny. Po vypuknutí SNP  se přihlásila do mise, která měla za úkol organizovat odboj židovských skupin a odvoz Židů do Palestiny. V roce 1944 se ale v horách dostala do zajetí a později byla popravena. 

Na náměstí SNP s morovým sloupem to už bylo jen pár kroků.

Banská Bystrica je zřejmě celkem pěkné město, dalo by se tu toulat starýma uličkama. Já neměla ale moc času, tak jsem viděla jen pár míst v okolí náměstí.

kostel sv. Alžběty je jedna z nejstarších budov ve městě, jeho historie sahá do roku 1303

ulice od kostela k náměstí

Dominantou města je městský hrad, který vznikl ve 13. století hlavně kvůli ochraně výnosů z těžby drahých kovů. Sídlil zde zástupce krále a církve, scházela se zde městská rada. Jednotlivé budovy různorodých funkcí byly obehnány společným opevněním, které chránilo patriciát před vnějšími nepřáteli i vnitřními nepokoji, zejména během hornických vzpour.

Areál městského hradu se skládá z kostela Panny Marie, Matějova domu, Slovenského kostela, radnice, budovy fary a kamenného opevnění s baštami, vstupní branou s barbakánem, kterým se do areálu vcházelo.

Barbakan a za ním kostel Nanebevzetí Panny Marie

Matějův dům a kostel sv. Kříže

Cestou na autobus do Ružomberku jsem ještě potkala neorenesanční vilu Dominika Skuteckého, kterou si malíř nechal postavit podle vlastního návrhu v benátském stylu. Po rekonstrukci budovy do ní byla umístěna stálá expozice tohoto malíře.