Porto a oceán

Další město, které jsme v Portugalsku navštívili, bylo Porto. 

Je to druhé největší město Portugalska (počet obyvatel cca 214 tis.) a někdy bývá označováno za utajené hlavní město. Jde o námořnické město a stejně jako Lisabon se rozkládá na strmém svahu spadajícím k řece Douro, takže domy jsou tu často terasovité.

My jsme přijeli v pátek dost pozdě večer, autobus měl skoro hodinu zpoždění, takže jsme byli rádi, že ubytování se nacházelo asi 10 minut pěšky od autobusového nádraží. Cestování po Portu totiž není jen tak, jejich systém veřejné dopravy není zrovna snadné pochopit...

Druhý den ráno jsme se vydali pěšky do centra. Míjeli jsme řadu parků s nejrůznějšími kvetoucími stromy, u kterých jsme vůbec netušili, co to může být (to se ostatně dělo i v Lisabonu).

stromy kvetoucí fialově byly hodně časté

tady to vypadá jako rododendron, ale je to strom

V samotném centru jsme nejdřív navštívili kostel sv. Idefonsa.Je to jeden z typických portských kostelů, který  je zdoben nádhernými bílo-modrými kachličkami. Kostel byl postaven v 18. století v barokním stylu a oltář byl vytvořen italským umělcem a architektem Nicolauem Nasonim, který se podílel na řadě dalších budovách v Portu, navrhl například věž a kostel Clerigos.

Od kostela jsme se pak spustili několika uličkama k nádraží Bento. Porto má trošku jiný ráz než Lisabon, azulejos jsou také všude, ale mají trochu jiné barvy než v Lisabonu, i domy se (trošku) liší, balkony jsou přes celá patra a řada domů je dost zchátralých.

Nedaleké nádraží São Bento prý patří k nejkrásnějším nádražím na světě a ukazuje návštěvníkům, že i železnice může být elegantní. Nejvíce zaujme kamenná fasáda, kde lze spatřit modrobílé Azulejo panely zobrazující historické scény. Modré malby na kachličkách znázorňují historické události země a jsou zde i rurální výjevy z regionů. Jejich autorem je Jorge Colaco a dokončil je v roce 1916. Samotné nádraží zde stojí jen o 12 let déle, bylo postaveno v roce 1904. 

turistů plno, takže fotit moc nešlo

Naproti nádraží mě zaujala fronta domů, po přejití prostranství už jsme pak zamířili ke katedrále.

výhled od katedrály

Katedrála Sé z 12. století je postavené v románském slohu. Pozůstatky románského slohu jsou na katedrále patrné i dnes, přestože v 18. století prošla barokními úpravami. Právě tady se vzali v roce 1387 rodiče známého krále Jindřicha Mořeplavce, Jan I. S Filipou z Lancasteru. V interiéru se ukrývá mimo jiné gotická křížová chodba či malby od N. Nasoniho.

Propletli jsme se uličkama pod katedrálou a zamířili k náměstí s Burzovním palácem  a tržnicí. Burzovní palác aneb Palacio da Bolsa-je nádherný palác z 19.století, což je vidět hlavně při prohlídce interiérů. Slavný je hlavně velkolepý sál vyzdobený v arabském stylu se štuky připomínající Alhambru a vybavením v maorském stylu. Vystáli jsme frontu na prohlídku, ale když jsme zjistili, že vnitřek je možný navštívit jenom v průvodcem a další prohlídka je až někdy za hodinu, vykašlali jsme se na to...

Vedlejší tržnice je taky pěkná, ale uvnitř vlastně nic nebylo, jako tržnice už neslouží a žádné kulturní akce se asi zrovna nekonaly.

Kousek pod Burzovním palácem začíná promenáda u řeky, kterou je skoro povinnost v Portu navštívit. Zdejší přístav- historická čtvrť Ribeira se vyznačuje křivolakými uličkami a od roku 1996 je zapsána na seznamu UNESCO.

Všem pohledům od řeky dominuje most Ponte Dom Luis I.- dvoupatrový most Ludvíka I., který vznikl mezi lety 1881-1886 a nápadně svou konstrukcí připomíná Eiffelovu věž - vystavěl ho totiž Théoplhil Seyrig, žák Eiffela. Původně byl na tomto místě navržen samotným Gustavem Eiffelem jiný most, ale návrh byl odmítnut. 

Most je dvoupatrový a do druhého patra se dá dostat buď pěšky, nebo lanovkou. 

my jsme prošli most spodem ...

...a potom vystoupali po vlastních na úroveń horního patra

Než jsme se usadili na vyhlídce, vyběhli jsme ještě ke klášteru Claustros do Mosteiro da Serra do Pilar (klášter Serra do Pilar), od kterého byl parádní výhled. Jedná se o rozsáhlý manýristický církevní komplex vybudovaný v letech 1538 až 1672. Prvními majiteli tohoto mužského kláštera byli řeholní kanovníci sv. Augustina, dnes je to stát.

pohled na most

V parku na úrovni horního patra mostu jsme si s vyhlídkou na historikou část Porta a za doprovodu místních hudebníků užili oběd. Ochutnávali jsme nejrůznější kousky místního plněného pečiva a společnost nám dělal dost dotěrný racek, který se zjevně z lovu ryb přeorientoval na lov turistů.

Přes most jsme pak došli zpátky na druhou stranu řeky. Celou dobu jsem si myslela, že to, co tu jezdí, je tramvaj, protože to prostě jako tramvaj vypadá. Až později jsem zjistila, že to je místní metro! No, v Portu je ta doprava taková zvláštní a moc rozlišit to fakt nejde.

knoflíkový skútr

ukazatel Svatojakubské cesty

Dalšíma uličkama jsme pak vystoupali ke kostelu se zvonicí  Igréja e Torre dos Clérigos. Barokní kostel vznikl v 18. století a se svou 76 metrů vysokou věží drží prvenství mezi kostelními věžemi Portugalska. Věž byla postavena v roce 1763, je vysoká 76 metrů.

Už jsme byli docela unavení, ale ještě jsme zvládli projít narvanou pěší zónou ke kostelu Capela das Almas, který patří mezi místní kostely vyhlášené azulejos obklady.

Druhý den v Portu jsme se po složitém zkoumání cesty autobusem (a po její zdařilé realizaci včetně kontroly našich dokladů místními revizory) dopravili na výlet k oceánu. Dorazili jsme do čtvrti Matosinhos k instalaci zvané Anemone od Janet Echelman.

oceán! asi tak po 25 letech

Před cestou podél oceánu a řeky zpátky do centra Porta jsme se prošli v parku da Cidade. Je to největší park v zemi a navrhl ho zahradní architekt Sidonius Pardalab.Jeho rozloha je 83 hektarů a je v něm 10 km cest.

Při cestě podél oceánu jsme se pak krátce zastavili na pevnost São Francisco Xavier.

další kvetoucí strom se zajímavými květy

Nakonec bylo docela slušné vedro, v oceánu jsme se zvládli i vykoupat a podél řeky Douro se pak vraceli zpátky do Porta. Podél řeky už to nebylo tak zajímavé, zato dost dlouhé.

most Arrábida cestou zpět

Obdobou Hyppotripu v Lisabonu bylo v Portu Ducktours. Jedno plovoucí jsme potkali právě pod tímhle mostem.

Centrum jsme trošku obešli a zpátky do ubytování jsme se vraceli přes náměstí s radnicí.

Poslední den v Portu jsme se vypravili zase na vyhlídku v parku nad mostem. Vzali jsme to oklikou přes místní hřbitov Prado do Repouso. Hřbitov je pěkný a vyznačuje se enormním množstvím hrobek. Na jedné byl třeba pes truchlící za svým zesnulým pánem.

Kamennou uličkou Calcada das Carquejeiras jsme pak sešli dolů k řece a došli k mostu z druhé strany.

Porto už jsme měli prohlédnuté, po posezení v parku jsme se vydali na letiště k poslednímu ubytování před odletem. Dokonce jsme přitom použili místní tramvajo-metro. Jeho fungování je docela zvláštní, ale nakonec jsme v pořádku dojeli, takže fajn.