Dobytí Velkého Choče

V pondělí jsem se rozhodla využít možná posledního dne s pěkným počasím a vypravila se (konečně!) na Velký Choč. 

Velký Choč je nejvyšším vrcholem Chočských vrchů s horními skalnatými partiemi, který se vyznačuje především tím, že je z něj vynikající kruhový výhled na všechny významné slovenské hory.

Stoupat jsem začala z Valaské Dubové; podle průvodce stoupá z této obce cesta na Choč "poměrně mírně". No, to mi teda ani moc nepříšlo..

místo začátku toho "mírného" stoupání

Největší obavy jsem v tomhle odlehlejším slovenském pohoří měla teda z medvědů. Přeci jen jsem šla po málo frekventované modré trase, sama... no a hned po vstupu do lesa jsem objevila medvědí hovno. Super, jen tak dál...

Naštěstí jsem brzo došla nějakou skupinu mládeže a pochopila, že tahle cesta není tak opuštěná, jak to vypadalo. Takže od Jánošíkova stolu jsem už šla docela v pohodě.

Jánošíkův stůl

Když jsem vystoupala do sedla Stredná Polana, byla jsem tak ve 2/3 stoupání a ukázal se vrchol Velkého Choče.

Nahoru jsem to vzala po červené a brzo se ukázaly první výhledy. Horní partie Choče působí skoro vysokohorsky.

Malá Fatra

vrchol na dosah

Za chvíli už jsem byla nahoře a mohla se kochat tím kruhovým výhledem.

vzadu Vysoké Tatry, vpravo Liptovská Mara

nezřetelné Nízké Tatry

Velká Fatra a pěkně viditelné Malino Brdo nad naším ubytováním

směr Malá Fatra

Po sestupu z vrcholu jsem si poblíž rozcestí v sedle prohlédla slavný Hotel Choč.

Ještě poslední ohlédnutí za Chočem a začala jsem po modré značce sestupovat zpátky do Ružomberoku. Původně jsem se chtěla vracet po červené přes Predný Choč a Likavu, ale když jsem viděla ten stoupák ze sedla Spuštiak, tak jsem to přehodnotila a šla radši povlovnější cestou po modré. 

Problém byl, že to byla přesně ta cesta, kde by člověk mohl potkat medvěda- zarostlé, pusté a nikde nikdo. Celou cestu jsem si pískala a modlila se, ať nepotkám ani medvěda ani náhodné turisty. 

Když jsem vylezla z lesa pod Likavou, docela jsem si oddechla...

hrad Likava

dálniční romantika

21 km, převýšení skoro 1000 metrů, vedro... no bylo to pěkné, ale bylo toho dost...