Liptovský Mikuláš

Poslední den slovenské dovolené jsme se vypravili do Liptovského Mikuláše. Prošli jsme centrum a já si potom ještě zašla prohlédnout vzdálenější městskou část Palúdzku a vrátila se vlakem do Ružomberoku.

Město Liptovský Mikuláš se dříve nazývalo Liptovský Svätý Mikuláš, dnes má přes 30 tis.obyvatel a těží hlavně z výhodné polohy mezi horami; blízko je to odtud do Nízkých Tater, Západních Tater i Chočských vrchů.

My jsme zaparkovali poblíž Muzea ochrany prírody a jaskyniarstva, které je v bývalém jezuitském klášteře z druhé poloviny 18. století. Po zrušení kláštera zde bylo františkánské gymnázium, kanceláře a soud.  Dovnitř jsme ale nešli, jen jsme se svezli pěkným proskleným výtahem :-)

kalcit v parku před budovou

Nedaleko odtud je pěkné zákoutí před evangelickým kostelem. Ve vedlejší faře byl ve 40. letech 19. století založen spolek Tatrín a byly tu sepsány Žiadosti slovenského národa. V budově je teď dobová expozice i s Hodžovou pracovnou a knihovnou. Před farou stojí socha Luďovíta Štúra (Hodža i Štúr patřili mezi přední osobnosti politického života a tvůrce Žiadostí a byl na ně v roce 1848 proto vydán zatykač).

Nejstarší a nejvýznamější kostel ve městě je ale gotický kostel sv. Mikuláše ze 13. století, který je zároveň největší raně gotickou stavbou Liptova.

Naproti kostelu stojí barokní První stoličný dům a sousední Pongrácovská kúrie, ve které se zřejmě konal proces a Jurajem Jánošíkem.

detail z fontány na náměstí, ve které ovšem chyběla voda

Z hlavního náměstí jsem se posunula ještě kousek dál a už poněkolikáté obdivovala zdejší krásnou (a stále stejně zchátralou synagogu).

Oficiálně je otevřeno až od 1. 7., ale uvnitř se zřejmě uklízelo a připravovalo, tak jsem tam vnikla....

Do Palúdzky jsem pak procházela přes park Martina Rázusa s památníkem tohoto básníka, dramatika, publicisty a evangelického kněze.

To hlavní, co jsem v Palúdzce chtěla vidět, byl kaštiel Vranovo, ve kterém byl před svou popravou vězněn Juraj Jánošík.

Bylo tam teda zavřeno, pusto prázdno. Skoro zajímavější mi připadal vedlejší renesanční Kaštiel Bocian neboli Paluďaiovský z období kolem roku 1650. Je teda totálně zchátralej a za plotem, ale musel být fakt pěkný... kdysi.

Z Palúdzky jsem se pak vrátila zpátky do centra Liptovského Mikuláše, dala kávu v kavárně a došla na vlakové nádraží. Tam to teda byl takový "retro" zážitek. Nádraží téměř bez laviček, v pokladně podivné paní, kterým i jednoduchý lístek trvalo vybavit cca 5 minut, natož když chtěl někdo něco složitějšího. Čekárna s lavicema jen pro matky s dětmi a na zvláštní klíč... no, krása...

reminiscence starých časů na protější budově

Vlak ale naštěstí přijel na čas a taky mě na čas dovezl do Ružomberka.

Tam jsem ještě cestou z nádraží vyfotila místní synagogu, která je taky moc pěkná a navíc opravená.

Synagoga v Ružomberoku byla postavena v novorománském slohu a maurském stylu podle synagogy v Miškolci v roce 1880. Za války sloužila jako armádní sklad, potom jako sklad bavlnářských závodů. V letech 2013-2014 proběhla její rekonstrukce a od té doby je zde kulturní centrum.