Belém a okolí

Druhý den portugalské dovolené jsme se vydali na předměstí Lisabonu- do Belému. V minulosti se tu nacházel důležitý přístav, odkud vyplouvali portugalští objevitelé a dobyvatelé na své zaoceánské plavby. Právě zde přistála v zimě 1493 karavela Niňa s Kryštofem Kolumbem, když se vraceli ze své první cesty z Ameriky.

Díky tomu je tato čtvrť spojena s obdobím slavných portugalských objevů, které začalo v 15. století a přineslo Portugalsku nesmírné bohatství. Jako připomínka tohoto období vznikl v roce 1940 Památník objevitelů. Stavba tehdy vznikla pro světovou výstavu, která měla hlavně propagovat politický autoritativní režim António Salazara, portugalského ministerského předsedy a krátce také prezidenta. Původní památník byl ale v roce 1958 rozebrán. Replika původní stavby byla předána o dva roky později při příležitosti 500. výročí úmrtí prince Jindřicha Mořeplavce, známého mecenáše objevitelských plaveb a námořního obchodu, 

Památník má svou podobou představovat příď vyplouvající lodi, které vede právě Jindřich Mořeplavec. Po obou stranách je zobrazena řada významných postav portugalských dějin (takže nejen objevitelů a mořeplavců).

mozaiková dlažba s mapou světa před památníkem

Belém je hodně blízko mostu 25.dubna, který tvoří takovou přirozenou dominantu všech pohledů směrem k vodě. Byl postaven v roce 1966, původně nesl jméno diktátora Salazara a hodně připomíná San Franciský Golden Gate (je teda o něco málo menší, ale na jeho stavbě se podílela stejná firma jako na tom americkém).

Po prouzkoumání památníku už jsme se vydali k jednomu z vrcholů čtvrtečního dne- klášteru jeronymitů aneb „Mosteiro dos Jerónimos“. Mezi památníkem a klášterem je pěkný park, ve kterém je zahrada připomínající bývalé klášterní zahrady a plodiny, které se tam (podle ornamentů na kláštěře) zřejmě pěstovaly.

Do kláštera jeronymitů jsme si teda vystáli pěknou frontu, i když jsme měli zakoupenou lisabonskou kartu opravňující (prý) k přednostnímu vstupu. Ale ono to asi neplatí až tak doslova.. 

Klášter je jednou z nejkrásnějších a nejznámějších staveb v Lisabonu. Rozsáhlá gotická budova je mimořádně zachovalá se zdobným nádvořím ve svém středu. Stavba kláštera byla zahájena na popud krále Manuela I. Portugalského v roce 1501. Hlavní symbolikou stavby měl být projev díků mořeplavci Vascovi de Gama za úspěšnou cestu z roku 1498, během níž objevil Indii. Celý komplex byl dokončen o více než 100 let později v roce 1605.

Na první pohled zaujme neuvěřitelná architektura unikátního stylu manuelské gotiky. Tento portugalský směr kombinuje gotické prvky s maurskou architekturou i renesancí a klade důraz na bohatě zdobené ornamentální motivy.

kostel

Posledním místem v Belému, které jsme navštívili, byla Belémská věž. Ta je jedním ze symbolů Lisabonu a vlastně i celého Portugalska. Vznikla na začátku 16.století a fungovala jako takové znamení mořeplavcům, že právě vplouvají do přístavu.

Torre de Belém byla vybudována mezi lety 1515 až 1521 jako jedna z hlavních součástí lisabonského obranného systému v ústí řeky Tejo, na jejímž nábřeží stojí. Stejně jako sousední klášter, i Belémská věž patří k nejslavnějším památkám tzv. manuelského architektonického stylu. 

most a památník

Přiznám se, že po frontě v klášteře mě věž zas až tak nenadchla. Hlavně to bylo asi tím, že na ty nápory turistů je poměrně malá, takže na všechno se stála fronta- na vstup, na schodiště, na každé další schodiště (a že jich bylo) nahoru i dolů.

Cestou tam jsme viděli zajímavé obojživelné autobusy, které jsme zaznamenali i v centru města. Mají označení Hyppotrip, na souši vypadají divně a ve vodě fakt plavou (!). V těch vlnách to nevypadalo moc stabilně, já bych do toho asi nevlezla, ale je to vtipné.

Po důkladné prohlídce všech atrakcí v Belému jsme se (v mírném a pak prudším dešti) vydali na cestu zpátky. Kromě příjemné místní kavárny jsme si ještě cestou tramvají udělali zastávku u krásné budovy označované jako MAAT, což je zkratka  pro Museum of Art, Architecture and Technology.

Organicky tvarovaný objekt, který navrhla britská architektka Amanda Levete, je citlivě zasazený do nábřeží. Otevřen byl v roce 2016. Muzeum MAAT je z velké části zapuštěno do okolního svahu a směrem k řece vystupuje v podobě velké vlny mírně převislé i před přilehlou promenádu. Na střeše i v okolí budovy je možné posedět na schodech a budova se tak stává místem setkávání a odpočinku.

Vedlejší elektrárna Tejo Power Station z roku 1908 byla v roce 1975 uzavřena a po rekonstrukci otevřena veřejnosti jako Muzeum elektřiny.