Dopoledne to na dobré počasí zrovna nevypadalo, ale odpoledne se to zlepšilo, tak jsem se vydala alespoň na krátkou vycházku do nedaleké Lysé a jejího zámeckého parku. Ne že bych tam už mnohokrát nebyla, ale tentokrát jsem se rozhodla, že si místní sochy prohlédnu konečně důkladně.
Nedávno jsem zjistila, že v Lysé a místním zámku se odehrává Hrabalova próza Harlekýnovy milióny (což je další rest, protože prakticky všechny Hrabalovy knihy jsem četla někdy na střední škole a pamatuju si je už fakt dost málo). V téhle knize Hrabal líčí podzim života své maminky, známé jako Maryška z Postřižin. Já si jen pamatuju, že právě Harlekýnovy milióny mi přišly jako dost smutná knížka, ostatně domov důchodců je v zámku dodnes a protože na investice asi nejsou peníze, působí smutně a trochu opuštěně pořád.
"Za městečkem, ve kterém se zastavil můj čas, tam stojí zámek a v tom zámku je teď domov důchodců. Do zámku vede jediná cesta, stoupající vzhůru do kopce, cesta roubená alejí starých kaštanů, větve těch starých stromů tvoří tunel, když tam stoupáte vzhůru, jako byste kráčeli dlouhou gotickou klenbou..."
 |
| alej už zjevně vypadá jinak |
 |
| ale je tu krásně podzimně zabarvený jinan dvoulaločný |
Nejstarší zmínky o Lysé jsou už v Kosmově kronice, stávalo tu hradiště, ve 13 století tu vyrostl hrad. Za husitských válek hrad i nově vzniklý vedlejší augustiniánský klášter utrpěly značné škody. V 16 století přestavěli hrad na zámek jeho majitelé Smiřičtí ze Smiřic, v polovině 16 století využíval Lysou jako středisko lovecké oblasti Ferdinand I.
Ránu celému panství ale zasadila třicetiletá válka, vydrancované panství pak získal roku 1647 císařský generál Jan Sporck (Špork). Ten se k významnému postavení v armádě údajně vypracoval z obyčejného bubeníka. Po jeho smrti panství převzal jeho syn František Antonín Špork a začalo období největšího rozkvětu celé oblasti. Osobnost hraběte Šporka je trochu rozporuplná; nadevše miloval umění a literaturu, byl považován za průkopníka pokrokových snah a štědrého mecenáše. Sympatie k odpůrcům jezuitského řádu Špork prokázal vydáváním zakázaných náboženských spisů. Vyzrazení tajné soukromé tiskárny v Lysé roku 1712 však zahájilo vleklý soudní proces, který vyvrcholil roku 1729 zabavením knihovny a obžalobou z kacířství. Jen díky vlivným přátelům Špork vyvázl pouze s pokutou a musel vydávání knih zanechat.
Jedna z největších zásluh hraběte Šporka bylo, že podporoval významného sochaře Matyáše Bernarda Brauna a z jeho podnětu tak vznikla řada mistrovských děl českého baroka. Přestože Lysá není tak známá jako Kuks, i tady jsou stopy práce tohoto velkého barokního umělce. Také zámek byl za Šporka přestavěn, byla postavena zámecká kaple sv. Tří králů i nový farní kostel.
A teď už k množství soch v zámecké zahradě: na terase před zámkem se nacházejí alegorické sochy představující Apolla a Venuši s Kupidem, další čtyři plastiky představují roční období.
 |
| Apollo |
 |
| Amor |
 |
| Zima |
 |
| Podzim |
 |
| Jaro |
 |
| Léto |
Na pravé straně ve směru k zámku zobrazují čtyři živly sochy malých andílků.
 |
| Vzduch |
 |
| Oheň |
 |
| Země |
 |
| Voda |
Na druhé straně terasy jsou zase alegorie světadílů (jde bohužel jen o kopie soch z roku 1930), jsou docela vtipné, hlavně Amerika s čelenkou z peří a nohou na žralokovi...
 |
| Amerika |
 |
| Asie |
 |
| Evropa |
 |
| Afrika |
Z celé výzdoby zámeckého parku je ale nejznámější a asi i nejzajímavější cyklus dvanácti měsíců. Sochy jsou umístěny podél zelených stříhaných stěn na příčné cestě proti terase. Původně byly bohatě malované a každou plastiku navíc doprovázela německá báseň dole na soklu.
 |
| Leden nastavuje mrazivé zrcadlo |
 |
| Únor s masopustními koláči |
 |
| Březen- myslivec s puškou |
 |
| Duben- žena s rýčem a stromkem |
 |
| Květen- měsíc lásky |
Tahle socha zaujala Bohumila Hrabala, respektive Maryšku v Harlekýnových milionech: "Když jsem se zastavila přes sochou mladé nahé ženy, ani jsem nepotřebovala pátrat v mechem zarostlém starém nápisu a básni vytesané do podstavce a opěvující máj. Ta socha mladé krasavice s malými prsy a vyzývajícími boky na mne zapůsobila víc než zrcadlo... Pochopila jsem, co to je být mlád."
Jedinou plastikou v Lysé, kterou prokazatelně zhotovil sám mistr Braun, je svatý Jeroným, který se nachází na ohradní zdi kostela sv. Jana Křtitele na dolním konci zámecké aleje. Sugestivní postava polonahého starce s lebkou na ní hledí v náboženském vytržení k nebesům.
Kromě už zmíněných soch se v dolní řadě pod terasou zámku nacházejí ještě další sochy, lvi a lvice, dvě Sfingy a sochy římských bohů, ty už jsem nefotila všechny...
 |
| Diana |
 |
| Sfinga a za ní Diana, Vulkán a Jupiter |
 |
| Neptun |
 |
| Jupiter |
Listí sice už dost opadává, ale zase je krásně zbarvené a v parku se ukazuje řada pěkných průchodů a průhledů
Poslední citát k parku a sochám z Harlekýnových milionů (všechno převzato z knihy Ivany Mudrové Kam značky nevedou): "Najednou jsem věděla, že jsem musela dojít až sem, taková, jaká jsem, abych, dokud je ještě čas, mohla vniknout do tajemství každé sochy.. snad jednou i do tajemství všech těch soch, které určitě neříkají nic víc, než co je lidský život... Viděla jsem, že tady v těch pískovcových sochách je viditelný román, příběhy člověka, který čekal tady na mne, aby mi v rukopisu z kamene vysvětlil to, o čem jistě věděl hrabě Špork a jeho hosté, kteří se tady procházeli a četli si v sochách události člověka."
Cestou zpátky jsem to ještě vzala přes okraj Lysé zadem kolem bývalého židovského hřbitova. Ten byl založen kolem roku 1899, ovšem v 60. letech byly poslední náhrobky odvezeny a obvodové zdi a torzo márnice zbořeny. Dneska už je tu jenom pomník připomínající bývalý hřbitov.
 |
| tady všude byl hřbitov |
 |
| cesta ke hřbitovu |
