čtvrtek 3. ledna 2019

silvestrovská cesta zase do Prášil

Stejně jako vloni jsme se i letos vydali na silvestrovský prodloužený víkend do Prášil. Na Šumavě bohužel sníh moc nebyl, tak jsme nakonec nebrali ani běžky a připravili se na pěší výletování.

Cestou jsme naplánovali zastávku v obci Rabí, kde je kromě hradu i řada jiných zajímavostí. Potom jsme ale podlehli panice z poplašných zpráv o námraze a radši spěchali za světla do Prášil. Jenom krátce jsme se (na vyvenčení) zastavili u kostelíka sv. Jana Nepomuckého s vyhlídkou na hrad a pokračovali dál.






Zřícenina hradu se nachází na vápencovém kopci nad řekou Otavou. Jedná se o největší hradní zříceninu v Čechách, která měla jeden z nejvyspělejších obranných systémů své doby v Evropě. Podrobnější průzkum musíme provést příště.






Do Prášil jsme nakonec dojeli v pořádku, led trochu povolil a už to bylo celkem v pohodě. Po ubytování v chatě KČT jsme se spolu s Jess vydali na krátkou zdravotní procházku nad vesnici ke kapličce.









V Prášilech je všechno na svém místě...










Kníže Josef Schwarzenberg nechal vystavět kostel v obci Prášily v roce 1802. O rok později byl farní kostel vysvěcen a zasvěcen sv. Prokopovi. Po vytvoření Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda byl kostel využíván jako kulturní dům, kino nebo tělocvična. Stavba byla postupně devastována, vybavení rozkradeno a v roce 1979 došlo k demolici objektu. V roce 2012 započaly práce na odhalování základů kostela.




hned za kostelem je pěkný hřbitov, cíl našich silvestrovských vycházek, na který se těší všechny děti


V neděli jsme se vydali na pěší túru k jezeru Laka. V noci trochu napadlo, tak jsme nejdřív měli obavy, aby nám nějaký běžkař nevynadal. Naštěstí jsme zjistili, že před námi šli běžkaři asi tak dva a za námi (zvlášť v posledním úseku z bývalé Staré Hůrky k jezeru) pěších turistů asi tak 50..



cesta po zelené přes bývalý Formberg ještě tak prošlápnutá nebyla

Cesta k jezeru nám příjemně utekla, z jezera jsme bohužel moc neviděli :-)








Laka je nejmenší a zároveň nejvýše položené šumavské jezero ledovcového původu. Není příliš hluboké, navíc postupně zarůstá rašelinou a po hladině plavou drobné ostrůvky organogenního původu. Velkou zajímavostí jezera, jakožto přirozené vodní plochy, je chov pstruhů ve 30. letech minulého století, kvůli němuž byla i zvýšena hráz jezera. 



příjemného posezení nikdo nevyužil

Zpátky jsme se vraceli stejnou cestou a popravdě řečeno v tom sněhu nám to docela stačilo :-)








Druhý den, na Silvestra přišla nepříjemná obleva, i v horách lehce pršelo.. My jsme se rozhodli, že obhlédneme pstruhy v řece Otavě, podíváme se do Sušice a na Svatobor.

V Sušici jsme si nejdřív zvenčí prohlédli gotický kostel Panny Marie a protější Kapucínský klášter a pak se vydali k pěší lávce přes řeku. Z lávky se totiž dá vidět speciální místní atrakce, a to vypasení pstruzi, kteří se tu dají nalákat na rohlíky. Nejdřív to vypadalo, že tu žádní nejsou nebo jsou po vánocích přežraní, ale nakonec připluli a fakt vypadali impozantně. Vyfotit se bohužel nedali a taky rohlíky hned přilákaly skupinu místních kachen, takže krmení přestalo být zajímavé :-)



kostel Panny Marie, u kterého jsme parkovali




Otava s lávkou

Přes branku bývalého opevnění jsme došli na náměstí s radnicí a pěknými historickými domy.








Sušická radnice se nachází uprostřed obdélníkového náměstí Svobody v centru města. Pochází z konce 16. století, ale až v polovině 19. století získala svou dnešní podobu. Její dominantou je 31 m vysoká věž, která je přístupná veřejnosti. 



Skoro nejvíc se nám v Sušici líbil místní starý židovský hřbitov. Jde o velmi cenný hřbitov s náhrobky barokního a klasicistního typu. Založen byl snad roku 1626, nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1708.













Po procházce v areálu kolem řeky jsme se rozhodli vystoupat na kopec Svatobor s rozhlednou. Kolem staré vodárny (ke které jsme bohužel neodbočili; pak jsem zjistila z mapy, že je fakt pěkná..) jsme po modré značce došli na žlutou a po ní až na vrchol. Lesy na Svatoboru jsou poseté obrovskými mraveništi, už dlouho jsem je neviděla v takovém množství a velikosti.






Kousek pod vrcholem jsme zjistili, že vcházíme do pořádné mlhy, takže z rozhledů nebude nic. Těšili jsme se do chaty na pivo a něco dobrého, ale zjistili jsme, že silvestrovský výstup, nebo spíš výjezd, je pro řadu lidí tradice a do hospody nemáme šanci se vejít. Ono to bude hlavně tím, že všichni místní turisté nahoru dojeli svými auty a došli jenom asi tak 100 metrů do hospody, kde se už logicky potřebovali občerstvit.



zřejmě stará cesta ze Sušice, po stranách s historickými patníky, foceno kousek pod vrcholem







Kamenná rozhledna se tu tyčí do výšky 32 metrů. V roce 1934 nahradila předchozí stavbu, která se zřítila vlivem špatného technického stavu.

My jsme si dali čaj z termosky a sešli po serpentýnách a červené značce zpátky do Sušice k autu.

Silvestrovský večer proběhl standartně klidně a bez petard (sláva, v národním parku jsou zakázané) a druhý den jsme se cestou domů ještě stavili v Anníně obhlédnout místní kempy u řeky.








Kempy jsou to sice vodácké a v sezóně tu bude frmol, možná to ale zkusíme a v létě se vrátíme na ty pstruhy :-)