výlet do Pekla

Víkendového pěkného počasí jsme (stejně jako obrovské davy dalších turistů :-)) využili k návštěvě Pekla u České Lípy.

Cesta z ČL po červené značce je zpočátku trochu nezáživná, ale je halt třeba se vymotat z průmyslové zóny. 

Pramen říká, že v národní přírodní památce Českolipské PEKLO prochází jeho návštěvník hlubokým údolím Robečského potoka, který se věky zařezává do pískovcového podloží, ve kterém vymodeloval bizarní tvary skal. Území je především ceněno z biologického hlediska jako lokalita bohatá na ohrožené druhy rostlin (bledule jarní, prvosenka vyšší, stulík žlutý...) a živočichů (výr velký, ledňáček říční, skorec vodní...).

Pěkné jarní rostliny jsme viděli, i když je možná ještě trochu brzo, výra ani ledňáčka ne :-)

Na závěr procházky směr Zahrádky jsme vyšplhali k mým oblíbeným "Ještěrkám", kde jsme si dali rychlou svačinu. Vlakem ze Zahrádek do České Lípy jsme si kolem nich ještě projeli po viaduktu.

 

z Jetřichovic na Tokáň a Pavlínino údolí

Po dlouhé době jsme se minulou sobotu vydali do Českosaského Švýcarska. Počasí bylo parádní, takže i celý výlet stál za to. 

Nejdřív jsme si v okolí Jetřichovic prohlédli tak trochu zapomenutá místa- výklenkovou kapličku, Čedičový vrch (bohužel bez vyhlídky, zato se zajímavým vrcholovým útvarem) a hlavně úvozovou cestu;

Výklenkovou kapli můžeme vidět v zatáčce silnice sjíždějící do Jetřichovic od Všemil. Většinou se tu ale každý věnuje sledování cesty, chce to dojít po svých..

 

Tady je vidět čedičový útvar na vrcholu (kupodivu :-) Čedičového vrchu. Výhledy nic moc, ale jinak zajímavé

Výhled z druhé strany Čedičového vrchu směrem k vyhlídkám a Jetřichovicím

Úvozová cesta byla jedním z vrcholů výletu. Není na turistické značce, ale dá se k ní dostat po pěkné cestě vedoucí "vrchem" nad Pavlíniným údolím (je tam dokonce zakreslená i v mapách).

Prý tudy vedla stará obchodní stezka, která byla jedinou spojnicí mezi Rynarticemi a Všemily. Tesané stěny kamenného úvozu kopírují těsně profil trakařů či povozů, což upoutá na první pohled. Některé prameny také uvádí, že cesta údajně sloužila místním tkalcům, kteří jí využívali k přepravě svého zboží, jiné se spíše přiklánějí k tomu, že sloužila jako svážnice dřeva. 

Od cesty jsme sestoupili do Pavlínina údolí a vystoupali k Rynalticím. Tady je pohled směrem k vesnici a Křížovému vrchu.

Tohle už je výhled od Křížového vrchu směrem ke skalám.

Křížový vrch sice neleží přímo na značce, ale je ideální jako vyhlídkový bod. Kromě krásných výhledů na Mariinu vyhlídku, Růžák a okolí, nabízí také pohledy na vrcholy Lužických hor (vzadu Jedlová)

Přeskočíme Tokáň, který je fajn (i když k úrovni místního občerstvení mám své výhrady). Ovšem sruby jsou fotogenické a je to takový pěkný záchytný bod při tůrách. Tady už je obrázek z Vilémininy stěny.

a výhled odtud

A jako poslední před sestupem do Jetřichovic jsme vyšplhali na Mariinu vyhlídku. To je taková klasika- je fajn vidět, že vypálený les pomalu zarůstá a chatička na vrcholu už zase stojí. Akorát je to takové frekventované místo, takže si tam člověk nemá moc šanci zažít nerušené kochání se výhledem :-)

Kalvárie

Velikonoční pondělí bylo asi jediným dnem, kdy nám počasí moc nepřálo a chmurné předpovědi se opravdu vyplnily. Na vyhlídce u tří křížů nás zastihla hustá chumelenice, takže vyhlídky se moc nekonaly. Snědli jsme alespoň velikonoční vejce a pokračovali dál na hradiště Hrádek.

Vrcholová náhorní plošina vrchu Kalvárie byla osídlena patrně již asi tisíc let před naším letopočtem, o čemž svědčí mohutné valové opevnění táhnoucí se v délce 500 metrů, které je zdola, z cesty podél Labe, velmi dobře patrné.
Později se zde usídlili Keltové a po nich si tu zbudovali své hradiště Slované. Nepodložená pověst říká, že zde kdysi stával i hrad.

Dávná pověst vysvětluje přítomnost tří křížů na Kalvárii takto. Mělo se stát, že do sličného a udatného rytíře, který pobýval na nedalekém hradě Kamýku, se zamilovaly tři panny - věrné přítelkyně na život a na smrt. Protože ale rytíř byl jen jeden a ony tři, tak se rozhodly, že když ho nemohou mít za manžela všechny, tak ani jedna - a svorně běžely na skálu a z ní skočily do Labe. Když se o jejich smrti dověděl onen rytíř, dal postavit na jejich památku na skalisku tři kříže, které tam od té doby stojí. 

Vystoupali jsme také na vedlejší vrch Strážiště, který je v létě proslulý množstvím mravenců. V pondělí naštěstí mravenci ještě asi spali a nám se konečně ukázaly i nějaké ty výhledy směrem na Radobýl a Lovoš.

Lovoš a Opárenské údolí

Na Boží hod velikonoční jsme se vydali Opárenským údolím na Lovoš. Počasí bylo opět luxusní, takže jsme si užili pěkné výhledy a vůbec příjemný výlet.

Na konci Opárenského údolí je hospoda Černodolský mlýn. Z dávných dob, kdy jsme sem chodili na školní výlety, si nic takového nepamatuju, vypadá moc pěkně, ale dovnitř jsme tentokrát nešli.

Vystoupali jsme ale na hrad Opárno, který si vůbec nepamatuju, takže mě překvapil svou velikostí, zachovalostí a krásnými výhledy. Hrad postavil Smil z Vchynic kolem roku 1344, prý z něj dokonce věštila kněžna Libuše

 

Cesta na Lovoš po modré byla pozvolná a příjemná, v sedle jsme si ještě odskočili na vedlejší vrchol Kibička. Na Lovoši funguje stále stejná hospoda, spíš občerstvení, chata patří KČT a jindy je možné se tu i ubytovat (jenom teď to není možné z důvodu rekonstrukce)

výhledy z Lovoše:

Labské pískovce

Kvádrberg

Výlet jsme začali v Děčíně na úpatí Kvádrbergu neboli Stoličné hory; je to pískovcová stolová hora, původně zvaná Šibeniční vrch, protože zde až do roku 1765 tu bývalo děčínské popraviště. V polovině 19 století tady vznikl zásluhou Vysazovacího a okrašlovacího spolku v Děčíně park a oblíbený cíl vycházek místních. Ten se zřejmě poslední dobou rekonstruuje, takže to tu vypadá opravdu pěkně.

Cestou na Růžovou vyhlídku jsme prošli také kolem vyhlídky Labská stráž s krásným (i když trochu zchátralým) pískovcovým pavilonkem

Počasí bylo naštěstí pěkné a tak jsme si navzdory předpovědím užili i pěkné výhledy.

Po červené  značce jsme došli až na Růžovou vyhlídku, odkud jsme se po zelené přes Loubí vrátili zpátky pod Stoličnou horu

zajímavosti v Litoměřicích

O velikonočním pondělí jsme se vydali do Litoměřic a shodou náhod si nejdřív prohlédli krásně zrekonstruované nádraží, přeměněné na příjemnou kavárnu a potom ruinu kdysi honosné vily, asi už bohužel odsouzené k zániku. Takové dva opačné opačné příběhy o tom, jaký může být osud historické stavby...

Zmiňovaná kavárna se nachází v budově bývalého nádraží Litoměřice město, prostory jsou krásně zrekonstruované, na podlaze dlaždice s ornamenty a na stěnách staré fotografie. Nabízí výbornou kávu a nejrůznější dortíky (také výborné :-)

tady jsou jejich stránky http://www.kavasparou.cz/

Vilu Pfaffenhof si nechala u cesty vedoucí z Radobýlu postavit vlivná a bohatá rodina Pfaff v 19. století na místě vinařské kaple Sv. Mikuláše. Budovu postavil architekt Ignaz Anton Haube. Její vzhled reprezentoval bohatství a vliv rodiny Pfaffů. Na hřbitově v nedalekých Litoměřicích má hrob nejen stavitel Haube, ale také bratři Heinrich a Hermann Pfaffové, první majitelé zámečku.

V době druhé světové války, kde zde měl sídlo štáb SS, konkrétně Komando B5. Nedaleko od vily se totiž nalézá vchod do podzemního labyrintu gigantické továrny Richard I.

Od 90. let se vila stala předmětem spekulací a už bohužel jen chátrá... v okolí je plno nepořádku a přesto je to tajemná stavba, která provokuje fantazii.

Honosnou vilu si nechalana místě bývalé vinařské kaple sv. Mikuláše, zrušené za Josefa II., postavit rodina Pfaff. Jejich hrobku je možné nalézt na nedalekém městském hřbitově. Objekt jim zřejmě patřil až do II. světové války. Na jejím konci zde sídlil SS Führungstab Komando B5, který měl svou pobočku přímo u továrny Richard I. Po roce 1945 vila připadla národnímu správci Veverkovi, o tři roky později byla znárodněna. Dnes budovu a přilehlé pozemky vlastní H-Imo s.r.o., jejíž jediný jednatel je ze Švýcarska.
Více na: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/kdysi-honosna-vila-se-meni-v-ruinu-jaka-ma-tajemstvi-20140703.html

Honosnou vilu si nechalana místě bývalé vinařské kaple sv. Mikuláše, zrušené za Josefa II., postavit rodina Pfaff. Jejich hrobku je možné nalézt na nedalekém městském hřbitově. Objekt jim zřejmě patřil až do II. světové války. Na jejím konci zde sídlil SS Führungstab Komando B5, který měl svou pobočku přímo u továrny Richard I. Po roce 1945 vila připadla národnímu správci Veverkovi, o tři roky později byla znárodněna. Dnes budovu a přilehlé pozemky vlastní H-Imo s.r.o., jejíž jediný jednatel je ze Švýcarska.
Více na: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/kdysi-honosna-vila-se-meni-v-ruinu-jaka-ma-tajemstvi-20140703.html

Honosnou vilu si nechalana místě bývalé vinařské kaple sv. Mikuláše, zrušené za Josefa II., postavit rodina Pfaff. Jejich hrobku je možné nalézt na nedalekém městském hřbitově. Objekt jim zřejmě patřil až do II. světové války. Na jejím konci zde sídlil SS Führungstab Komando B5, který měl svou pobočku přímo u továrny Richard I. Po roce 1945 vila připadla národnímu správci Veverkovi, o tři roky později byla znárodněna. Dnes budovu a přilehlé pozemky vlastní H-Imo s.r.o., jejíž jediný jednatel je ze Švýcarska.
Více na: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/kdysi-honosna-vila-se-meni-v-ruinu-jaka-ma-tajemstvi-20140703.html

Honosnou vilu si nechalana místě bývalé vinařské kaple sv. Mikuláše, zrušené za Josefa II., postavit rodina Pfaff. Jejich hrobku je možné nalézt na nedalekém městském hřbitově. Objekt jim zřejmě patřil až do II. světové války. Na jejím konci zde sídlil SS Führungstab Komando B5, který měl svou pobočku přímo u továrny Richard I. Po roce 1945 vila připadla národnímu správci Veverkovi, o tři roky později byla znárodněna. Dnes budovu a přilehlé pozemky vlastní H-Imo s.r.o., jejíž jediný jednatel je ze Švýcarska.
Více na: http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/kdysi-honosna-vila-se-meni-v-ruinu-jaka-ma-tajemstvi-20140703.html