Chabařovice a jezero Milada

MInulou neděli jsme se vydali na krátkou a deštivou procházku po okolí Chabařovic. Pro mě trochu zastrčená obec má docela zajímavou historii; počátky stálého osídlení se datují do 11. století. Za nejstarší písemnou zmínku o osídlení místa je považován seznam farních kostelů pražské arcidiecéze z roku 1352.

Původní kostel Narození Panny Marie byl ze 14. století, ale po zničení požárem byl znovu vystavěn od základů v roce 1699

Vyfotili jsme si dům s dělovými koulemi; prý pocházejí z Napoleonských válek, konkrétně se v okolí odehrála bitva u Chlumce v roce 1813.

Po pěkné cyklostezce jsme lipovou alejí došli až k jezeru Milada. Vloni jsme se sem snažili proniknout v parném dni, abychom zjistili, že jezero je ještě pro veřejnost uzavřené a bude se otevírat s velkou slávou teprve příští rok. Opravdu letos koncem května jakási slavnost proběhla, tak jsme byli na ten zázrak zvědaví a zašli se konečně podívat :-)

Jezero Milada je rekultivační jezero vytvořené v těžební jámě hnědouhelného dolu Chabařovice. Má rozlohu 252,2 ha a průměrnou hloubku 15,5 m, hlavním zdrojem vody je zde Zalužanský potok.

Podle mapy území by se okolo jezera mělo nacházet spousta pláží a možností koupání, občerstvení a dokonce i kempování. Došli jsme sice k vodě jen z jedné strany a to ještě dost oklikou, žádného slušného přístupu do vody jsme si ale nevšimli, o pláži nemluvě.

Tak zřejmě se ještě s koupáním nepočítá nebo se to bude nějak postupně dobudovávat? 

Ani na stránkách jezera jsem se nic takového nedočetla, tak teda nevím...

Sloup v Čechách

V parném nedělním dni jsme se vypravili na hrad Sloup v Čechách. Mohutná skála s hradem uvnitř i nahoře každého návštěvníka ohromí. Hrad je údajně ze 13 století, ale protože osídlení tady bylo už od keltských časů, nedá se určit přesná doba jeho vzniku. Býval označován za nedobytný, ale přesto byl v polovině 15 století dobyt a zpustošen, z té doby se tedy dochovaly jenom části vytesané do skály. 

Od roku 1680 se na hradě usadili poustevníci, takže dnešní podoba hradu je výsledkem jejich rozsáhlých úprav.

 

Tady pár fotek zevnitř hradu:

Vypadá to jako kaple, ale je to věž kostela ukrytého v podzemí.

Poustevník

Jaro, léto, podzim, zima

Pamětní deska připomínající návštěvu Franze Josefa I a jeho bratrů r. 1847

Od hradu jsme se vydali na novou rozhlednu Na stráži, která nás překvapila jak pěkným umístěním a výhledem, tak zajímavým vzhledem.

Na místě stávala od 30. let minulého století turistická chata Wachtsteinbaude, ale od 90 let chata chátrala a také několikrát vyhořela. Její zbytky byly odstraněny v roce 2005. Stavba nové rozhledny byla zahájena v roce 2010 a dokončena v roce 2011, je vysoká 33 metrů a na vyhlídkovou plošinu je třeba zdolat 150 schodů.

Tady je několik výhledů z rozhledny- na hrad Sloup, na Lužické hory a směrem ke Středohoří.

Cestou jsme se ještě zastavili u lesního divadla, jehož výstavbu inicioval Divadelní spolek Sloup za podpory hraběte Kinského v roce 1921. Od 60. let ale divadlo chátralo, teprve v roce 2004 bylo zrekonstruováno a slavnostně otevřeno.

Po naučné stezce jsme se dostali na řadu pěkných skalních vyhlídek- Maxova, Hraběnčina, Maxmiliánova, Mikovcova. Skalní město je moc pěkné, určitě stojí za návštěvu... my jsme tu skoro nikoho nepotkali, ale možná to bylo parným počasím.

Ze skal jsme došli do obce Sloup v Čechách. Je tu pěkný zámek, ve kterém je domov důchodců.

Původní barokní stavba postavená hrabětem Kinským v 1. pol. 18. století byla později empírově upravena.

fara

Barokní kostel svaté Kateřiny Alexandrijské z roku 1706 je stejně jako fara kulturní památkou, obě stavby jsou pěkně opravené.

Ze Sloupu jsme se už vrátili ke Sloupu- hradu. Vedro bylo dost velké, tak nám to protentokrát stačilo :-)

lázně Kyselka a most v Radošově

O lázních Kyselka už toho bylo napsáno dost a dost. Muselo to být krásné místo asi 15 km od Karlových Varů, kde pramení známá Mattoniho minerálka neboli Matonka.

Český podnikatel italsko-německého původu Heinrich K. Mattoni si pronajal  roku 1867 hlavní pramen a začal minerálku stáčet do skleněných lahví a rozvážet do celého světa. Za zisky z prodeje vody nakonec lázně r. 1873 odkoupil od Heřmana Černína z Chudenic, přebudoval je a rozšířil. Postavil novou kolonádu, která zastřešila slavný „Ottův pramen“, dále budovy sanatorií (mezi nimi i „Švýcarský dům“), vodoléčebný ústav, hotely, restaurace, promenády, lanovou dráhu, kapli sv. Anny, své monumentální sídlo („Zámeček“), vodní elektrárnu a budovy stáčírny. Nakonec do obce přivedl i železnici, aby lázeňský klid nerušily povozy, rozvážející minerálku. Celkově za jeho éry lázně velmi rozkvetly a po jeho smrti už nikdy takové prosperity nedosáhly. Mattoniho potomci nicméně drželi tento majetek až do konce 2. sv. války.

Potom tu byly státní lázně a po chaotické privatizaci v 90. letech následovalo už jenom chátrání.

O Lázních Kyselka už bylo napsáno hodně, opakovat to nemá cenu. Vlatně jsem chtěla jenom na vlastní oči vidět tyhle budovy než spadnou definitivně...

Jediné, co je v dobrém stavu, je socha zakladatele.

Na opravu věže probíhá sbírka.

Z kohoutku vytéká pravděpodobně minerálka. Ochutnala jsem, bublinkatá, dobrá, nic mi nebylo :-)

Toto je ruina Mattoniho zámečku postaveného v letech 1897-1898 podle projektu vídeňského architekta Karla Haybecka.

tak na závěr snad už jenom: http://www.zachrante-lazne-kyselka.cz/cz/

Cestou z Varů jsme se zastavili ještě u další zajímavé památky- jde o dřevěný most v Radošově.

Čekala jsem most pro pěší, něco jako Rechle v Lenoře, takže tenhle most mě opravdu překvapil svojí velikostí, vnitřkem vede normální silnice pro auta! (teda vždycky jede jen jeden směr, ale stejně).

Radošov leží na staré cestě zvané od dob Karla IV. Via Regia a spojující Prahu s Chebem a Německem, původně zde byl brod, od 14 století už most, který byl opakovaně ničen (ohněm, Švédy, povodní) a obnovován.

V 18. století byly postaveny kamenné pilíře, horní část byla ale zřejmě bez zastřešení. Za napoleonských válek byla půlka mostu rozebrána a po pominutí nebezpečí byl most znovu opraven, tentokrát už se zastřešením. V tomhle stavu se dochoval až do 2. poloviny 20 století. 1979-1980 proběhla rekonstrukce, ovšem v roce 1986 zcela shořela dřevěná konstrukce mostu. V roce 2001 začala dlouho plánovaná rekonstrukce mostu podle dochované historické dokumentace. Ta byla ukončena v roce 2003.

Celková délka mostu je 62,25 metru a šířka 5,75 metru. Střecha je šindelová, vysoká 4 m.