Kosmonosy

Při krátké nedělní procházce jsme stihli vidět to nejzajímavější z Kosmonos.

Hlavní místní atrakcí je samozřejmě Loreta. Santa Casa, centrum poutního místa, je kopií obydlí sv. Rodiny v Nazaretě. Loretánská kaple byla postavena D. Bossim podle projektu Jana Křtitele Alliprandiho, vysvěcena v roce 1707. Budova má obdélný půdorys a téměř plochou střechu. Stěny jsou zdobeny reliéfy ze života Panny Marie a sochami proroků, v interiéru se nacházejí nástěnné malby s výjevy ze života Panny Marie.

V areálu je také barokní kaple sv. Martina z roku 1702, pod ní kaplí je umístěna krypta, kam byli pohřbíváni majitelé panství. Autorem oltáře je Prokop Vyšohlíd z Dobrovice. Sochu sv. Martina zhotovil v roce 1724 Martin Jelínek z Kosmonos.

Protější raně barokní zvonice je nejstarší budovou areálu Lorety, byla postavena v letech 1672-1673 Domenico Agostinim podle projektu černínského architekta Francesca Carattiho.

Areál nedalekého piaristického kláštera je v celých středních Čechách známý kvůli zdejší psychiatrické léčebně.

Piaristický klášter s gymnáziem nechal v letech 1688-94 postavit Heřman Jakub Černín z Chudenic. Autorem návrhu byl Giovanni Maderna. Vznikla jednopatrová čtyřkřídlá budova. Kromě dvou věží s cibulovitými báněmi byla nad presbytářem vybudována osmiboká kamenná věž. Klášter se stal kulturním a duchovním centrem, kromě rozsáhlé knihovny se zde konala i pravidelná divadelní nebo hudební představení.

V roce 1784 byl přemístěn řád piaristů do Mladé Boleslavi. Klášter v Kosmonosech koupil v roce 1791 F. Leitenberg, který v něm zřídil textilní manufakturu na šátky.

K další změně majitele došlo v roce 1867, kdy kolej získal zemský výbor a po stavebních úpravách zde zřídil ústav pro choromyslné, dnešní psychiatrickou nemocnici.

V budově pod klášterem bývala textilní manufaktura, kterou založil 20.11.1764 italský hrabě Josef de Bolzo. Pro její provoz nechal postavit budovu dnešního “štiftu”. V rozlehlých sálech byla tkalcovna až s třiceti stavy, později tiskárna látek. Nejprve se zpracovával len a vlna, potom hedvábí a bavlna. Po smrti Bolza se střídali nájemci a manufaktura upadala. V roce 1793 ji koupil Jan Josef Leitenberger, zkušený odborník, který procestoval západní Evropu, dovedl podnikatelsky riskovat. V budově “štiftu” zavedl barvírnu a tiskárnu kartounů. Jeho syn František přikoupil budovu piaristického kláštera a zřídil v ní továrnu na šátky. Kosmonoské šátky měly i přes počáteční problémy měly nakonec kosmonoské šátky velký úspěch, protože byly levné, módní a kvalitní. Ve 2. polovině 19. století byla hlavní část výroby přesunuta do Josefova Dolu. V Kosmonosích zůstala jen výroba galanterního zboží, která byla r.1867 zrušena.

Na náměstí před zámkem se sochou sv. Jana Nepomuckého byly k vidění zavřené stánky a betlém.

Místní zámek překvapil svou monumentalitou.

Původní renesanční zámek nechal pravděpodobně postavit Adam Krajíř z Krajku kolem roku 1571.

Současný vzhled je však výsledkem přestavby za Humprechta Černína, která proběhla v letech 1697-1711 pod vedením italského architekta G. B. Alliprandi.

Jednou z charakteristických částí tohoto zámku je Zrcadlový sál, který prostupuje dvěma patry a jehož zdi jsou zdobené malbami s mytologickou tématikou. Pro svoje výborné akustické vlastnosti je často využíván k pořádání koncertů.

Poté, co se majitelem v roce 1882 stal Gottfried Mirbach, nechal jižní křídlo klasicistně upravit.

Dnes v zámku sídlí základní škola a muzeum.

Zámecký park se ještě obnovy nedočkal, takže působí dost zanedbaným (ale i docela malebným) dojmem. Kolem čtvrté hodiny se začalo smrákat, takže další pamětihodnosti až zase příště...

Silvestrovský Paví vrch

Silvestrovská procházka se nečekaně vydařila, takže z krátkého výletu na Paví vrch jsme nakonec obešli na smíchovském břehu mnohem víc.

Paví vrch je výraznou vyvýšeninou poblíž levého břehu údolí Vltavy a dominantním geomorfologickým prvkem Malvazinek. Je tvořen horninami ordovického stáří. Výchozy těchto hornin jsou vidět na západní straně svahu Pavího vrchu. Hlavně je tu ale parádní skoro kruhový výhled...

Cestou k Santošce jsme míjeli hodně poničenou Říhovu vilu, která byla postavena v letech 1929 až 1930 architektem Josefem Karlem Říhou ve funkcionalistickém slohu pro vlastní potřebu.

Dominantou oblasti je ale obrovská Krulišova vila. Vila je nazývána podle původního majitele, uhlobarona Kruliše. Při pražském povstání v květnu 1945 byla dlouho útočištěm jednotek SS, vzdaly se až 6. května. Od jejího znárodnění roku 1948 ji využívá ministerstvo vnitra. Za socialismu zde byla jedna z rušiček zahraničního rozhlasového vysílání.

výhled od vily na Vyšehrad

V ulici Na Václavce jsme si prohlédli vilu Václavka. Vila z roku 1905 postavená stavitelem Kordou ve stylu historismu. Z vily se stala věhlasná zahradní restaurace, jejímž majitelem byl smíchovský rodák pan Běloušek. Za první republiky zde byl dokonce zahradní taneční parket. Fasáda domu je bohatě zdobena sgrafitovou výzdobou s motivy z české historie.

Vedlejší secesní vila Helenka byla postavená stavitelem Kordou v roce 1903. Její bohatá secesní výzdoba je doplněna věží s vyřezávanými balkony, štuky a freskami. Zajímavá je velká malba anděla a sluneční hodiny v podobě slunce.

Protože bylo fakt krásné počasí, rozhodli jsme se procházku si prodloužit a kolem stadionu Nikolajka vylézt ještě k Mrázovce a Bertramce.

před vchodem na stadion nahoře u Mrázovky

Po neudržovaném chodníku jsme sešli k usedlosti Bertramka. Původní usedlost byla postavena na místě dřevěného viničního domku na konci 17. století. V roce 1743 ji získal František z Bertramu, který ji později nechal upravit po vzoru předměstských vil. Na konci 18. století byla na místě vinice vytvořena romantická zahrada.

Vila je známá tím, že zde v letech 1787-91 byl hostem rodiny operní pěvkyně Josefíny Duškové skladatel Wolfgang Amadeus Mozart.

Pamatuju si Bertramku jako celkem žijící usedlost, kde probíhal nějaký program, bylo tu muzeum a tak. Na Silvestra tu teda bylo zavřeno a úplně mrtvo.

Pod lanovkou hotelu Movenpick (nebo teď už se možná jmenuje jinak) jsme pak prošli kolem gymnázia Na Zatlance a budovami obchodních center až na Anděla.

Novoroční Kokořínsko

Novoroční výlet měl být původně kratší, jenom taková procházka, protože jsme se samozřejmě na místo určení dostali až nějak dost po jedenácté hodině.

Nakonec se to tak úplně nepovedlo, různýma zacházkama jsme si trasu docela prodloužíli, takže jsme docházeli skoro za tmy...

Zaparkovali jsme na parkovišti pod Vrátenskou horou a vydali se k rozhledně. Tam bylo překvapivě otevřeno, takže jsme si od paní zakoupili lístky a vystoupali nahoru. Výhledy byly docela pěkné, i když sluníčko se tentokrát neukázalo.

Bezděz a vzadu Ralsko

Nosálov pod rozhlednou

vpravo Říp a pod ním kouř asi z elektrárny Mělník

zprava Kuželík, Drnclík a Uhelný vrch, někde tam vykukuje hrad Houska, ale není moc vidět

Kokořínsko, vlevo vzadu Sedlo

pohled směr Středohoří, vpravo Sedlo, uprostřed Milešovka a Kletečná

Cestou na Housku jsme míjeli rozcestí Na Fučíkovském.

O kus dál byl v lese pod vrcholem Kuželíku pěkně zrekonstruovaný křížek.

O kus dál už jsme minuli parkoviště a došli k hradu Houska. 

Původně gotický hrad založil Přemysl Otakar II. v 1. polovině 13. století. V roce 1590 byl přestavěn na renesanční zámek. V době třicetileté války byl hrad kontrolován Švédy, hrad potom ztratil svůj fortifikační systém.

Na hradě se také střídalo mnoho majitelů, po Berkovi z Dubé ho jako konfiskát po Bílé hoře získal Albrecht z Valdštějna, po jeho smrti tu žádný z majitelů nebydlel a hrad začal chátrat. V roce 1924 hrad koupil Josef Šimonek, senátor a prezident Škodových závodů. Od roku 1950 tu byl archiv Státní knihovny v Klementinu. Po restituci rodině Šimonků byl opraven a poprvé zpřístupněn veřejnosti.

Pod někdejší kočárovnou se nachází docela pěkný smírčí kříž, který sem byl přenesen ze zahrady rekreační chalupy v obci Tubož. Písemně je tento pískovcový kříž zmiňován poprvé v roce 1937 a jeho vztyčení prý má připomínat tragickou smrt neznámého pokrývače. Kdy, jak a proč zemřel se neví, zřejmě se jedná o kříž spíše novodobější. 

Od hradu jsme si zašli ještě na vyhlídku na Říp.

Z Housky jsme pokračovali do Konrádova okolo Českého kříže a Zkamenělého Zámku.

 

V Konrádově jsem jenom vyfotila kapličku se zvonicí a od silnice jsme pak vystoupali ke skalnímu reliéfu skautské lilie.

Od reliéfu už to byl jenom kousek na žlutou značku, po které jsme došli do krásné vesničky Olešno. Nachází se tu vesnická památková rezervace s roubenými objekty a zvonička s kapličkou.

Taky sem vede parádní dlážděná cesta.

Sestoupili jsme k restauraci v Ráji a po málo frekventované silničce došli přes Brusné  do Libovic a dál na parkoviště k autu. Měli jsme co dělat, abychom to stihli do tmy, ale podařilo se...