Z turisty v Českém Ráji přítelem Národní galerie

Původní plán na tento víkend byla lehká turistika v Českém Ráji. Ale bohužel počasí turistice moc nepřeje. Když začalo být jisté, že pátek i sobota bude spíš vytrvale pršet, rozhodli jsme se pobyt posunout a najednou se objevila otázka, co tedy s volnými dny (navíc včetně pátku).

Po zralé úvaze jsme se tedy rozhodli stát se přáteli Národní galerie Praha, což nám umožňuje po celý rok libovolně navštěvovat veškeré její expozice. Dá se říct, že se to vyplatí už při třech návštěvách, takže není až tak co řešit. Na první návštěvu coby noví přátelé NG jsme se vydali do Veletržního paláce.

Hned v přízemí jsme si prohlédli něco z projektu Květinová unie, který vytvořilo devět umělců při příležitosti loňského předsednictví ČR. Umělci se snažili zdůraznit myšlenku evropanství za pomoci představy společenství květů vyrůstajících z jedné země.

Potom jsme shlédli výstavu Evy Koťátkové Moje tělo není ostrov. Výstava má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. Každá část zprostředkovává nesčetné množství příběhů, jejichž podmanivá litanie se rozléhá celým výstavním prostorem. Díky své nevyzpytatelné, znepokojivé povaze a způsobu, jakým se odhaluje jako pohlcující krajina, je přístupná každému návštěvníkovi, který je ochoten naslouchat jejím mnoha příběhům. 

Tak jako bylo to docela zajímavé, ale dost zvláštní, možná když ty instalace rozhýbou performeři, bude to zajímavější, takhle mi to spíš připadalo hlavně o tom, co si do těch předmětů každý návštěvník vloží...

Po občerstvení v kavárně jsme si pak prohlédli stálou výstavu Architektura všem. Expozice se zaměřuje na architekturu a životní styl mezi lety 1956⁠–⁠1989. Životní styl je fenoménem, ve kterém se protínají každodenní zkušenosti a prožitky s architekturou a designem jako tvůrčími disciplínami. 

Potom už jsme teda byli docela unavení. Ještě jsme nakoukli do expozice První republika, ale ta je fakt dost rozsáhlá a spíš jsme ji jen tak letmo proběhli. Rozhodně to bude chtít ještě jednou a pořádně :-)

Sbírková expozice 1918⁠–⁠1938: První republika vznikla ke 100. výročí vzniku Československé republiky a představuje bohatou výtvarnou tvorbu a umělecký provoz mladého státu v letech 1918⁠–⁠1938. Součástí expozice jsou vedle obrazů a plastik předních českých, slovenských, českoněmeckých a karpatoruských umělců (Václav Špála, Josef Čapek, Jindřich Štyrský, Toyen, August Brӧmse, Maxim Kopf, Wenzel Hablik ad.) také díla z proslulé francouzské sbírky (Paul Gauguin, Henri Rousseau, Pablo Picasso, Vincent van Gogh, ad.), kterou československý stát nakoupil krátce po svém založení ve 20. a 30. letech 20. století.

Ono se to tak nezdá, ale je to fakt náročné a rozhodně se nedá ani Veletržní palác stihnout smysluplným způsobem za jeden den... tak pokračování příště.

vycházka na Větruši

V sobotním proměnlivém počasí jsme se nakonec vydali na krátkou procházku z Hostovic na Větruši a do Ústí. Autobus nás vyvezl většinu kopce, takže za chvíli už jsme se mohli kochat prvními výhledy.

U křížku u fotbalového hřiště se ukázal kousek jezera Milada a taky déšť nad Krušnýma horama...

O kousek dál se jezero Milada ukázalo ještě líp. Nad Krušnýma horama pořád pršelo a samozřejmě se déšť začal posunovat směrem k nám.

Když jsme se přehoupli přes nejvyšší bod, ukázaly se výhledy zas na druhou stranu na Ústí.

Hned u zámečku Větruše jsem ještě odbočila k pomníku Karla Eichlera (1854-1909). Ten připomíná učitele a spoluzakladatele turistického spolku Gebirgsverein Aussig.

Potom už jsme seběhli k zámečku. Už od 19. století tu bylo oblíbené výletní místo s malým hostincem. Dnešní objekt s vyhlídkovou rozhlednou byl postaven v roce 1897 podle projektu architekta Alwina Köhlera a s podporou Ústeckého horského spolku. 

Po 2. světové válce byla Větruše využívána k různým účelům a po rozsáhlé rekonstrukci byl objekt znovu zpřístupněn v roce 2012. Dnes prostory využívá hotel a restaurace.

Zjistili jsme, že v sezóně tu zřejmě funguje i občerstvení, což je fajn. Teď tu ale bylo jenom pár lidí a prázdné lavice. Výhledy na město v pozadí s Bukovou horou byly ale fajn.

Původně jsme chtěli sejít do centra po staré cestě, ale když jsme zjistili, že lanovka za chvíli odjíždí, využili jsme ji a asi tak za pět minut byli dole v obchodním centru. No, za 40 korun teda nic moc :-)

pohled z lanovky přes špinavé sklo

Výstava sester Válových v GASKu, Kutná Hora, Vysoká a Kouřim

V krásném sobotním dni jsme se (konečně) vydali na končící výstavu sester Válových do GASKu (teda měla končit teď, ale ještě ji do 10. 4. prodloužili).

Nejdřív jsme se trošku prošli po Kutné Hoře, kde jsem tak namátkou cestou vyfotila pár památek a zákoutí.

Kamenný dům na Václavském náměstí v Kutné Hoře je jednou z nejvzácnějších památek gotiky v Čechách. Dům nechal vystavět na konci 15. století měšťan Prokop Kroupa. Kamenické práce na výzdobě štítu dělal mistr Brikcius Gauske.

u kostela sv. Jana Nepomuckého

Kamenná kašna od Matěje Rejska ve stylu pozdní gotiky na Rejskově náměstí

Potom jsme došli ke GASKu- galerie byla otevřená v roce 2010 v dvoupatrové barokní budově postavené r. 1667 Giovannim Domenicem Orsim jako Jezuitská kolej. Je to krásný (a snad už po dvou návštěvách můžu říct i oblíbený) prostor.

Hlavním cílem celé výpravy byla výstava Cesta předurčena osudem, která představuje životní dílo sester- dvojčat Květy a Jitky Válových u příležitosti stého výročí jejich narození.

Kutnou Horou jsme pak už jen krátce prošli a zamířili dál do Vysoké.

Hrádek

kostel sv. Jakuba

Vysoká je celkem nenápadná obec nedaleko silnice do Zásmuk a Kostelce nad Černými lesy. Nad obcí je ale nevysoký kopeček, ze kterého jsou parádní výhledy do kraje. V obci jsme si nejdřív prohlédli pěkný románský kostel Navštívení Panny Marie s připojenou severní věží. Ve 13. st. byla ke kostelu dostavěna gotická přístavba.

Na vrchu Vysoká je rozhledna, která bohužel otevírá až v květnu. Byla postavená pro potřeby mobilních operátorů, ale slouží i jako rozhledna pro veřejnost.

Hned vedle se nachází zeměměřičská věž z meziválečného období.

To hlavní, co jsme tu ale chtěli vidět byla zřícenina letohrádku Belvedér a kaple sv. Jana Křtitele. Letohrádek zvaný Belveder byl v letech 1697 – 98 vystavěn na příkaz majitele malešovského panství hraběte Františka Antonína Šporka i s kaplí sv. Jana Křtitele. Peníze na stavbu hrabě Špork vyhrál v kartách nad saským kurfiřtem Friedrichem Augustem Silným při svém pobytu v Karlových Varech. 

Stavitelem areálu byl pravděpodobně Giovanny Battista Alliprandi, žák J. B. Fishera z Erlachu. Můžeme předpokládat, že se jedná o první vlastní stavbou tohoto velikána vrcholného baroku v Čechách. Alliprandimu se zde povedlo spojit zdánlivě protichůdné funkce v jedné stavbě – letohrádek, kapli, poustevny a místa pro konání opulentních barokních slavností.

Jádro stavby tvoří jednopatrová čtvercová budova se skosenými rohy, krytá původně vysokou osmibokou střechou s věžičkou. Dále zde byla kaple sv. Jana Křtitele, kuchyně a sklep se nacházely v přízemí. Do letohrádku se vcházelo ze tří světových stran (mimo východu) a za předsíněmi upravenými na způsob krápníkových jeskyní byla kaple se sochou sv. Jana Křtitele, nad kterou viselo slunce jako baldachýn, z něhož proudila voda. V prvním patře byl velký sál a čtyři pokoje, určené pro pobyt hraběte. Věžička na střeše sloužila jako rozhledna. Před hlavním vchodem byly vybudovány dvě budovy poustevny, určené pro pobyt mnichů, kteří měli o areál pečovat. Celý objekt byl obehnán kruhovou okrasnou zdí. 

Po požáru na konci 19. století již nebyly letohrádek ani kaple obnoveny a od té doby chátrá.

Kousek pod vrcholem se ještě nachází kříž a za ním podzemní poustevna.

Přestože Vysoká měří jenom 471 metrů nad mořem, je odtud téměř kruhový výhled. Údajně za dobré viditelnosti mají být vidět i Alpy. Dnes ale dobrá viditelnost zrovna nebyla...

Cestou domů jsme se ještě krátce stavili v Kouřimi. Kostel sv. Štěpána byl krásně nasvícený.  Trojlodní bazilika byla budována současně se stavbou města od 60. let 13. st. a v její architektuře se prolíná odeznívající románský sloh s nastupujícím obdobím rané gotiky. Stavba je vynikajícím příkladem tzv. burgundského slohu, představujícího vrchol tehdejší evropské středověké architektury