Kolem Kolína

Dneska se počasí moc nevyvedlo, to je teda pravda. Občas pro vločky ze sněhové vánice nebylo moc vidět, ale chvilkama zase vylezlo sluníčko, tak to bylo takové pestré.

V Kolíně jsem vyrazila přímo do centra a v začínajícím sněžení udělala fotku domu Františka Kmocha. Tento dirigent a skladatel se narodil roku 1848 v Zásmukách u Kolína. V tomto domě v Kutnohorské ulici žil, pracoval a zemřel.

Na rohu Kutnohorské a Rubešovy ulice se nachází středověký dům U tří korun s dochovaným renesančním vstupním portálem. Při barokní přestavbě po požáru získal novou fasádu s atikou a dvojicí charakteristických vikýřů.

domovní znamení U tří korun

Potom už jsem vyšla na Bartolomějské návrší a tam obešla chrám sv. Bartoloměje.

Gotický kostel byl vybudován ve druhé polovině třináctého století. Z této stavební fáze se dochovalo trojlodí s dvojicí osmibokých západních věží. Ve čtrnáctém století byl pak Petrem Parléřem vybudován zcela nový, vysoký, „katedrální“ chór s věncem kaplí. Na začátku 16. století byla přistavěna zvonice.

Těsně vedle chrámu je pozdně gotická zvonice z roku 1504. Tato třípatrová hranolová stavba měří 55 m a dá se na ní vystoupat (což jsem já neudělala, protože jsem měla v plánu jinou věž).

Bartolomějské návrší bylo v roce 2021 zrekonstruováno i se zahradami mezi hradbami, kde je (teda v létě asi) bylinková zahrádka, rozárium, ovocný sad, vinice a samozřejmě netradiční pohledy na chrám.

V zahradách se mi stala taková zvláštní věc. Zrovna v momentě, kdy jsem si říkala, sakra, potřebuju na záchod, kam tady uprostřed města půjdu, jsem se otočila a (!) přímo přede mnou vstup do skvělých veřejných WC v objektu muzea. 

(o tom, jak si správně přát, aby se to hned splnilo, je tuším jedna slavná kniha. třeba stačí vynechat to "sakra" a je to pro příště zaručeno :-))

Od kostela jsem ještě prošla kolem budovy arciděkanství s pamětní deskou Hynka z Ronova.

Pamětní deska je připomínkou na 22. duben 1421, kdy se husité chystali dobýt Kolín a přitáhli k hradbám. Měšťané se zalekli a do města je radši vpustili. Husité pak vyloupili a vypálili klášter Dominikánů a šest mnichů vhodili do ohně. Faráře Hynka z Ronova vyvedli před Kouřimskou bránu, kde ho upálili v sudu. Deska byla do zdi Kouřimské brány vsazena v roce 1626. Později byla přesunuta sem.

Karlovou ulicí a kolem domu U tří bažantů jsem pak prošla na Karlovo náměstí.

barokní dům U tří bažantů

Karlovo náměstí, vzadu budovy radnice

Skrz městský úřad jsem zašla na vyhlídku nad řekou.

protější věž Práchovna mezi paneláky

V další ze sněhových vánic jsem prošla skrz poděbradský zámek a nakoukla na židovský hřbitov.

Další navštívené místo byl Kmochův ostrov s pěknou lávkou. Dneska to moc k posezení nelákalo, tak jsem jenom tak nakoukla a rychlou zahřívací chůzí pokračovala dál.

Na Kmochově ostrově se nachází památník Františka Kmocha (jak jinak). Vytvořil ho kolínský sochař Jan Drobník v roce 1913.

Na špici ostrova je rozhledna Maják a vedle památník kolínského rodáka Josefa Sudka z roku 2016.

Z ostrova jsem se trochu oklikou vydala k hlavnímu cíli cesty- k rozhledně na kolínské vodárně.

V rámci rozšíření a rekonstrukce městského vodovodu došlo i k výstavbě tohoto věžového vodojemu, která začala v roce 1928. Krátce poté byl k výstavbě přizván významný český architekt František Janda, žák Jana Kotěry, aby projekt upravil a vtiskl mu vlastní kvalitní architektonickou podobu. První voda byla z nového vodojemu do vodovodní sítě vpuštěna ve čtvrtek 7. srpna 1930.

V roce 1977 přestal vodojem sloužit a objekt začal chátrat. V roce 1989 byl prodán soukromníkovi a teprve po dlouhých jednáních se podařilo v r. 2005 tento symbol Kolína získat městu.

V letech 2014-2015 byla realizována kompletní rekonstrukce, která rozvinula původní ideu autorů, tedy využití objektu pro turistické a rekreační účely. Vodárna byla otevřena veřejnosti v září 2015 jako rozhledna s infocentrem a přístupem do prostoru bývalé vodní nádrže.

Horní prostor je moc pěkný, kolem dokola jsou popisky se zajímavými místy v daném směru...

 

Problém byl trochu v tom počasí- zrovna se přes Kolín převalovala série sněhových přeháněk, takže výhledy nebyly vůbec žádné. Taky je pravda, že kolem dokola výhledové plošiny jsou skleněná (a ne moc čistá) okna, zakrytá ještě zvenku sítí kvůli holubům. Takže zřejmě ani za krásného počasí nejsou ty výhledové možnosti zrovna ideální.

při pohledu ze spodního patra je vidět jisté rozjasnění, skoro sluníčko (!)

Po sestupu z vyhlídky následovala cesta zpět do centra a na nádraží. Jediné místo, které jsem si ještě chtěla prohlédnout, bylo Husovo náměstí se sochou Mistra Jana Husa od Františka Bílka.

Socha vznikla na základě iniciativy místních Sokolů, kteří oslovili Františka Bílka už v roce 1909. Původně stála v severozápadním cípu Karlova náměstí a slavnostní odhalení se konalo v roce 1914. S umístěním sochy na tomto místě nebyl František Bílek příliš spokojen.

Za války (v roce 1941) došlo k odstranění sochy z náměstí a jejímu rozřezání. 

V roce 1948 bylo rozhodnuto o opětovném vztyčení sochy na současném místě (původní Vinařické náměstí bylo kvůli tomu přejmenováno na Husovo). Socha byla restaurována a slavnostně znovu odhalena v roce 1949.