Cestou z letošní dovolené domů jsme se rozhodli vzít to trochu oklikou a podívat se ještě do pro mě úplně neprobádaného koutu Moravy.
Ze Vsetína jsme přes zamířili na sever, přes Nový Jiřín a Fulnek do Hradce nad Moravicí
.
Vzhledem k tomu, že jsme kousek nad ValMezem projížděli obcí Hodslavice, museli jsme se tu prostě na chvíli zastavit, protože tohle jméno mám zafixováno ještě snad ze střední školy. Socha místního slavného rodáka stojí přímo na náměstí před rodným domkem a pěkným dřevěným kostelíkem.
Ano, je to sám František Palacký, otec národa. V Hodslavicích se narodil roku 1798 v rodině místního učitele, studoval v Kunvaldu, Trenčíně a Prešpurku. Pracoval jako vychovatel a v tomto období získal dobrý přehled o politice a politickém dění, poté se rozhodl studovat české dějiny. Později začal vydávat Časopis Společnosti vlasteneckého muzea v Čechách, vytvořil projekt české encyklopedie, jeho nejvýznamnější dílo jsou ale Dějiny národa českého v Čechách i v Moravě. Úspěšně také vstoupil do politiky, stal se říšským poslancem.
Socha otce národa hledí na dřevěný kostel sv. Ondřeje, jehož jádro s gotickými prvky pochází z roku 1551.
 |
| obecní úřad a za ním vykukující rodný domek velikána |
Projeli jsme Novým Jičínem, Kunínem, Fulnekem a dojeli až do Hradce nad Moravicí. Je tu krásný zámek, ve kterém jsem nikdy nebyla. Naštěstí (!) do zámeckých prostranství a zahrad můžou i psi, tak jsme si to tu mohli prohlédnout.
 |
| Červený zámek |
Původní raně středověký hrad byl několikrát přestavován až do dnešní empírové podoby, kterou provedli Lichnovští z Voštic.
Později zámek prošel ještě novogotickými úpravami, které se ale více projevily v interiérech. Současně byl přistavěn tzv. Červený zámek ve stylu středověkého hradu, který sloužil jako konírna a hospodářské zázemí, a Bílá věž. Zajímavostí je, že v zámku pobývali např. L. van Beethoven, W. A. Mozart, F. Liszt, N. Paganini, J. Mánes. Na počest L. van Beethovena se zde každoročně koná hudební festival Beethovenův Hradec.
 |
| Bílý zámek |
 |
| Bílá věž |
Po prohlídce Hradce jsme se kousek vrátili a ubytovali se v nedalekém kempu v Podhradí. Bohužel byl pátek, takže narváno a navíc nám v recepci sdělili, že se od osmi do dvanácti hodin můžeme těšit na pravou travesty šou. No, my jsme se teda tak úplně netěšili, ale co se dalo dělat, Martin tu chtěl jít na ryby.....
Když opadlo největší vedro, vydali jsme se s Jess na obhlídku místních pamětihodností, tzn. hlavně hradu Vikštejna. Z obce jsme vystoupali po modré značce na hrad a fakt byl moc pěknej.
Hrad založil zřejmě ve 13. století Vítek z Kravař na ochranu jižní části opavského knížectví. Za třicetileté války byl hrad několikrát poškozen. Ve 2. polovině 17. století byl pak hrad znovu opraven. V 18. století tady už ale tehdejší majitelé nebydleli a Vikštejn byl ponechán svému osudu. V 70. letech minulého století byly hradní zříceniny zakonzervovány. Z původního hradu s plášťovou zdí se zachovaly tři brány, hradby dolního hradu, část parkánové hradby a přístupná sklepení.
Po návratu z hradu nás čekala rušná noc v kempu, už to tak vypadá, že v sezóně a o víkendu je to třeba předpokládat hodně rušné večery a noci. Jako ten páteční, co nás čekal. Travesty show byla ještě celkem v pohodě, ty opilecké excesy asi do tří do rána teda už méně... V sobotu ráno jsme byli docela rádi, že je to za náma a můžeme rychle odjet.
Tentokrát jsme se rozhodli D1 zcela vynechat, jet vrchem přes Hradec Králové a cestou se ještě stavit v Litovli, kde jsem já osobně v životě nebyla.
Památková zóna byla ve městě vyhlášena v roce 1992. Tvoří ji historické centrum města s centrálním čtvercovým náměstím a přilehlými ulicemi. Jedinečné kouzlo dávají Litovli rybníky obklopující centrum a vodní kanály protékající zástavbou, městu se proto přezdívá Hanácké Benátky. Rozlehlému náměstí dominuje renesanční radnice s věží, lemují ho patrové měšťanské domy. Mezi další cenné stavby patří zbytky městského opevnění, kostel sv. Marka nebo Husův sbor.
Klasicistní dvouramenné schodiště k hladině ramene řeky Moravy Nečízu. Bylo odkryto při rekonstrukci náměstí v roce 2014. K zaklenutí vodního toku pod náměstím došlo v roce 1856.
Prošli jsme se ještě k Uničovskému rybníku kolem Sochovy vily.
Tato vila z roku 1910 s cenným renesančním portálem, který pochází z původní radnice. Do fasády jsou vsazeny i další zajímavé prvky jako náhrobky, střílny nebo dělová koule. Nechal si ji postavit první český starosta města Václav Socha podle návrhu J. Kučery.
 |
| vila se bohužel rekonstruuje, prohlížet se moc nedala |
Nedaleko vily za rybníkem se nachází výrazná budova gymnázia vedle místní sokolovna se sochou Gustava Frištěnského.
Gustav Frištěnský vyhrál v roce 1900 svůj první mezinárodní závod, který se konal v Praze. O tři roky později se stal amatérským mistrem Evropy, když v Rotterdamu vyhrál v řeckořímském zápase a potom se vydal na dráhu profesionálního zápasníka. Od roku 1917 žil v Litovli, kde se oženil s dcerou sládka litovelského pivovaru Miroslavou Ellederovou. Vlastnil statek v Lužicích u Šternberka, který mu byl jako součást Sudet po Mnichovské dohodě v roce 1938 zabaven. Po roce 1945 mu byl statek navrácen, ovšem vypleněný Rudou armádou a poté byl kolektivizován.
Později zápasil v USA a vystupoval v cirkusech, v roce 1929 se stal profesionálním mistrem Evropy, když vyhrál v pražské Lucerně. Po roce 1945 vystupování zanechal, v roce 1956 obdržel titul Zasloužilý mistr sportu. Zemřel 4. dubna 1957 v Litovli, kde je i pochován.
Vedro bylo pořád docela velké, navíc se blížily bouřky, takže jsme se z Moravy radši přesunuli zase pěkně domů do Čech :-)
