Zlín a výlet z Pusteven na Martiňák

Po asi pěti dnech na Slovensku jsme se vrátili zpátky do Vsetína a podnikli ještě pár výletů tam. První den jsme jenom v docela parném odpoledni zajeli do Zlína a trochu se prošli po městě.

Znovu jsme prošli kolem Kolektivního domu a tentokrát si všimli i sousední vily Jana Antonína Bati. Architektem vily pro nevlastního bratra Tomáše Bati byl F. L. Gahura. Budova pochází z roku 1927. Začátkem 30. let byla provedena výrazná úprava přístavby severního křídla. Vila je postavena ve stylu baťovského stavitelství s prvky stylu J. Kotěry.

Tentokrát jsme kolem Baťových internátů jenom prošli až nahoru, abychom se podívali na památník Tomáše Bati.

Stavba vznikla podle návrhu Františka L. Gahury v roce 1933 a je považována za perlu světového funkcionalismu. Byla postavena k uctění tragické smrti Tomáše Bati z roku 1932. Jde o stavbu z železobetonového skeletu a skleněných výplní. Uvnitř památníku byl umístěn letoun Junkers F13, v kterém Tomáš Baťa tak nešťastně zahynul. Svému poslání přestal památník sloužit v listopadu roku 1944, kdy byl při válečném bombardování Zlína silně poškozen. V 50. letech 20. století byla budova upravena pro potřeby galerie a filharmonického orchestru. Roku 2019 byla dokončena přestavba budovy zpět do původní podoby Památníku T. Bati.

Kolem bývalých internátů jsme došli až k obchodnímu domu.

Sídlo firmy Baťa bylo postaveno roku 1938. Má 17 pater. Na vrcholu budovy o výšce 77,5 m se nachází vyhlídková terasa.

Přidat fotku

Obchodní dům vypadá zrekonstruovaně, vlastně jsme ho nemohli ani poznat. Zato kino je zavřené...

Budova divadla byla v roce 1933 postavena jako provizorní. V předválečném Československu patřilo mezi největší kina, v té době mělo kapacitu 2270 osob.

V parčíku nedaleko se nachází památník Tomáše Bati a Jana Antonína Bati. Dřív tu na podstavci bývala spousta bot, ale asi byly zrovna odklizené....

Prošli jsme se kousek po čtvrti Letná s Baťovskými domkama a kolem polikliniky se vrátili zpátky.

poliklinika z 50. let ve stylu sorely, zde vcelku skloubeno s tradiční cihlovou architekturou

Stavba hotelu Moskva byla započata podle studie architekta Miroslava Lorence z roku 1931, po neshodách byla dokončena podle návrhu Vladimíra Karfíka v roce 1933. Nosná konstrukce je železobetonová s použitím standardního modulu 6,15 × 6,15 m.

Budovu nedalekého Kongresového centra navrhla zlínská architektka Eva Jiřičná. Stavba byla dokončena v roce 2010.

Návrh střechy budovy je inspirován tvarem jednobuněčné řasy s křemičitou schránkou - Rozsivkou. Výsledná podoba stavby, zasazené ve funkcionalistickém centru města, má mnoho příznivců i odpůrců.

Další den jsme se rozhodli vydat na výlet, přestože předpověď počasí předpovídala hodně vysoké teploty. Říkali jsme si, že v lese a ve vyšší nadmořské výšce to nějak přežijeme...

V plánu bylo nechat auto dole v Prostřední Bečvě u hotelu Zavadilka, vyjet autobusem nahoru na Pustevny a odtud se k autu vrátit.

První zádrhel nastal, když jsme zjistili, že silnice mezi Vsetínem a ValMezem je dost ucpaná, takže cesta, která by nám normálně trvala cca 40 minut, nám trvala snad hodinu a čtvrt. To se potom dost těžko stíhá autobus. Naštěstí jsme měli nějakou časovou rezervu a hlavně (!) autobus měl docela pěkné zpoždění. V Rožnově jsme ho akorát předjížděli a měli jsme asi tři stanice na to, abychom obuli boty a přeběhli na zastávku. Když jsme s úlevou zjistili, že všechno stíháme, nastal druhý zádrhel- autobus byl totiž totálně narvaný. Nakonec jsme se tam nějak vtěsnali, stejně jako další a další lidi z následujících zastávek. No, cesta byla dost velké utrpení, autobus sotva jel... ale nakonec dojel. To se nám ulevilo.

rekonstrukce chaty Libušín zdárně probíhá

Přes vrchol Tanečnice a Skalky jsme se vyšplhali na vrchol Čertův Mlýn, kde jsme odbočili na zelenou turistickou značku.

Tanečnice

Podle pověsti žila kdysi dávno pod horou selka, která měla dceru. Té se dlouho nedařilo vdát, až jednou přišel myslivec a požádal ji o ruku. Matce se to ale nezdálo, proto souhlasila jen pod podmínkou, že myslivec postaví na vrcholu hory mlýn, kde půjde mlít obilí. Musel být hotový za dva dny, než zakokrhá kohout. Druhý den přišel k selce soused a když uslyšel co se stalo, vypravoval, že od rána chodí po okolí žebrák, který kupuje všechny kohouty. Poradil jí, ať svého kohouta schová a neprodává. Když už končila druhá noc a selka viděla, že mlýn je skoro hotový, vynesla kohouta na střechu. Kohout zakokrhal a myslivec v tu chvíli zmizel. Mlýn se časem rozpadl, ale náhon se strouhou je na vrcholu hory dodnes.

Nedaleko vrcholu se nachází známý útvar "Čertův stůl". Tvarem připomíná dolmen, není však jasné, jestli vznikl přírodní nebo umělou cestou.

Po zelené značce jsme pak došli až na Martiňák. Stávala tu klasická horská chata, dneska je z ní luxusní hotel. Trochu škoda, atmosféra dřív tu musela být lepší a lidí asi víc, ale i tak jsme si tam to pivo dali :-)

pohled směrem k Rožnovu

Radhošť v dálce

Jak jsme sestupovali níž a níž, dělalo se stále větší vedro. Cesta podél silnice z Horní Bečvy k autu byla trochu utrpení. Ale nebylo to už daleko, tak jsme to nějak přežili.