Do rodiště Komenského

Poslední výlet jsem si naplánovala (původně) docela odpočinkový, rozhodla jsem se z hlavní silnice na Slovensko dojít do Komně po neznačených cestách a potom pokračovat loukama do Bánova.

Plán to byl pěkný, ale jako obvykle se ukázalo, že realita klade pěkným plánům spoustu ošklivých překážek, což se projevilo hned po vystoupení z autobusu. Cesta, která byla na mapě, v reálu nějak chyběla, a silnice do Starého Hrozenkova je nepříjemně frekventovaná, jeden kamion za druhým, chodit se po ní je hazardování se životem...

Nakonec jsem to vyřešila tak, že jsem to obešla přes lom Rasová. Jde o bývalou pískovnu zatopenou vodou, teď se v ní vyskytují vzácní živočichové i rostliny.

Jenom o kousek dál (tam, co měla být další cesta) jsem vyfotila pomník letecké havárie. 23. října 1957 tu došlo k leteckému neštěstí, při kterém zahynuli tři vojáci. Vojenské letadlo vyletělo z Trenčína, ale panovaly hodně špatné povětrnostní podmínky a byla mlha. Právě kvůli špatnému počasí letadlo narazilo do stromů a havarovalo. Na památníku byla původně letecká vrtule, ale kdeže ty časy jsou.. teď to tu vypadá hodně zanedbaně.

Vzhledem k tomu, že cesta pořád nikde, nezbylo než se ponořit do lesa a nějak to do Komně projít. Naštěstí jsem na cestu po čase narazila a kopřivama a podobnýma radostma jsem se prodírala jenom kousek. Většinou jsem pak šla po pěkných cestách loukama, kde se začaly otevírat výhledy a za chvíli se pode mnou ukázala i Komňa.

Jan Amos Komenský se narodil 28. března 1592, ale neví se přesně, kde to vlastně bylo. Spekuluje se mezi Uherským Brodem, Nivnicí a Komňou. Pro Komňu by mluvilo asi to, že jméno Komenský je odvozeno od názvu Komňa. Ve vsi má být kámen na místě, kde stál rodný dům Komenského. Většina historiků se ale přiklání spíš k Nivnici, jsou i teorie, že se Komenský narodil u studánky na cestě mezi Nivnicí a Komňou, když se jeho rodiče do Nivnice stěhovali.... no, asi se to už přesně nedozvíme.

V Komni je ale rozhodně památník Komenského v budově památkově chráněné sýpky z roku 1774.

Kromě nejrůznějších odkazů na Komenského se v obci nachází také památkově chráněný zrekonstruovaný domek z roku 1850, který slouží jako ukázka bydlení zvěrokleštiče z druhé pol. 19 století a je zde umístěna expozice tohoto řemesla (děkujeme pěkně).

Vedle kostela sv. Jakuba Většího je škola J. A. Komenského a z druhé strany kostela obecní úřad s jednou z mnoha soch Komenského. Kámen na místě rodného domu jsem nikde neviděla...

Z Komně jsem se vydala po žluté značce pěknou cestou po pastvinách. Asi třikrát jsem potkala lesní zvěr, jeden srnec dokonce asi třicet metrů přede mnou spokojeně vyšel z lesa, rozhlídl se a zase rychle do lesa zašel...

studánka Modrá voda

Po zelené a neznačených cestách jsem se pak dostala ke kapličkám nad Bystřicí pod Lopeníkem. Cestou jsem viděla kus cesty, kterou jsem šla v pondělí na Lopeník, i když samotný Lopeník vidět nebyl, jenom vyhlídkové místo, kde jsem seděla a Mikulčin vrch, kde jsem se stočila do Lopenického sedla.

Nad Bystřicí se nacházejí dvě kapličky v místech, která jsou spojována s místním poustevníkem Janem Dielcem.

Od kapliček jsem pak už jenom sešla k silnici a po ní se dostala do Bánova, odkud jezdí dost autobusů zpátky do Brodu.

Uherské Hradiště non-stop v dešti

Tak čtvrtek byl za dlouhou dobu nejdeštivější den asi v celé ČR. Zvláště na jihovýchodě Moravy hrozily až povodně...

No, povodeň jsem naštěstí nezažila, ale deštík to byl pěkný a hlavně hodně vytrvalý. Ono s tím deštníkem jde chodit, ale tak po dvou, třech hodinách to člověka přeci jen přestane bavit...  Nakonec se to dalo, ale o moc déle jsem to stejně nevydržela...

Trasu jsem začala poblíž nádraží v areálu místní (ne moc pěkné) nemocnice, kde jsem si prohlédla starý vodojem z roku 1917. Teď už je mimo provoz, ale v roce 1968 při rekonstrukci našli ve věžičce kovové pouzdro se vzkazem pro budoucí generace. V něm dělníci popisují, jak byla stavba složitá, kolik co stálo a jaká byla mzda nádeníka. Tenkrát pracovníci vodohospodářské správy pouzdro vrátili na místo a dali do něj ještě mimořádná vydání Slovácké jiskry, kde jsou lidé vyzýváni, aby odřekli předplatné Rudého práva. Obě pouzdra byla znovu objevena v roce 2002, spletitý příběh :-)

Od vodojemu jsem se vydala k řece Moravě, v dešti se zvednutou hladinou vypadala celkem impozantně.

Přešla jsem přes řeku po chatrném železničním mostě a vedle hřbitovního kostela sv. Michaela Archanděla se zvonicí si prohlédla základy sídla velkomoravských velmožů, to jsou teda věci.

Přes Moravu a Baťův kanál jsem pak přešla zpátky do centra. Kolem Františkánského kláštera z 15. století jsem prošla k bývalé neorománské synagoze, ve které je teď knihovna.

ústí Baťova kanálu do Moravy

Františkánský klášter s kostelem Zvěstování Panny Marie je z 15. století

Při procházení po městě jsem nedaleko narazila na pěknou sochu cyklistky. Jedná se o dílo sochaře Jiřího Vlacha z roku 1987. Hodí se sem dokonale, protože na jižní Moravě se na kole jezdí fakt dost.

Přes Mariánské náměstí s morovým sloupem, Zelný trh a litinovou kašnou a Masarykovo náměstí s kostelem sv. Františka Xaverského jsem pak už zamířila k nádraží.

Morový sloup z 18 století na Mariánském náměstí

na vedlejším Zelném trhu se nachází litinová kašna vyrobená v blanenských slévárnách ve 2. pol. 19 století

kostel sv. Františka Xaverského na Masarykově náměstí je součástí bývalého komplexu jezuitského kláštera

Za kostelem se nachází zbytek jezuitské zahrady s Matyášovou bránou, která je pozůstatkem původního opevnění města.

Poslední, co mě na deštivé návštěvě Hradiště zaujalo bylo místní nádraží. Bylo vyhlášeno nejkrásnějším nádražím roku 2011 a je fakt pěkné, v takovém lidovém duchu :-)

okolo Vyškovca

Na středu jsem si naordinovala odpočinkový den, moje achilovky už se ho domáhaly...

Autobusem jsem tedy dojela do obce Vyškovec nedaleko Starého Hrozenkova. Je to asi typická kopaničkářská obec, kde je jen malé centrum a jinak jsou chalupy roztroušené široko daleko po kopcích a mezi nimi lesy a louky. Tady je to ještě vylepšené parádními výhledy na všechny strany, protože kolem centra se zvedají kopce.

Část cesty jsem šla po naučné stezce nahoru do kopce až ke statku ve Vlčí.

uvítací výbor

Dokonce jsem si v pravou chvíli našla lavičku na svačinu a jinak se mohla kochat výhledama zatím na českou stranu, asi směrem na Javorníky a Beskydy.

Nad Vyškovcem se za druhé světové války (29. 8. 1944) udála letecká bitva, při které došlo k sestřelení několika amerických bombardérů. V místech jejich pozůstatků je postaven pomník.

Při dalším stoupání po maličké asfaltce jsem míjela zvonici, o které jsem se pak dočetla, že začne automaticky hrát s příchodem návštěvníků. Škoda, já ji míjela o kus dál, chtěla jsem dojít na vyhlídku v zatáčce.

další fotka ze série "koukáme na Slovensko a nevíme na co" ...

zvonička shora

u turistické chaty jsem se konečně dočkala výhledových informací, moc jasné mi to ale stejně nebylo

Z rozcestí u turistické chaty jsem pak pokračovala kousek po žluté značce a potom zase po asfaltce zpátky dolů do centra obce na autobus. Přímo v centru se tam pasou krávy na mokřadních loukách na návsi, k tomu asi není co dodat, těžko najít idyličtější obec :-)