Tak co to tady máme?: Míšeň

Dneska jsme se rozhodli že se vypravíme do historické Míšně. Není to z Ústí daleko, mělo by to tam být moc pěkné a taky jsme chtěli něco málo nakoupit v civilizované zemi.

Vlastně kdysi jako dítě jsem v Míšni byla, ale kromě restaurace v lesním zámečku (kterou jsem dokonce na mapě našla, ale byla mimo naše dnešní trasy) si z města nepamatuju vůbec nic.

Nejdřív jsme si teda trošku vyžrali zácpu na dálnici, kdy jsme se (samozřejmě) zasekli těsně za sjezdem, z kterého jsme mohli asi po 6 km dojet k dalšímu sjezdu, kam jsme se po dálnici pak posunovali asi půl hodiny. Nojo, ale tak nespěchali jsme zas tolik. Ve městě jsme taky nejdřív absolvovali obligátní hledání parkování a řešení kolik zaplatit...

Nakonec jsme skončili na parkovišti na nábřeží pod železničním mostem. Míšeň má tu výhodu, že všechno parkování stojí 2,5 eura na den, což je docela dobrá cena oproti třeba Drážďanům. Ale skoro mi přišlo, že hledat bezplatné parkování nemá moc cenu.

Cestou z parkoviště jsem vyfotila první panorama hradu a dómu a Jess dostala příležitost se zchladit v říčce Triebisch, která se tu vlévá do Labe.

Míšeň je samozřejmě známá hlavně svým porcelánem. Roku 1708 zde totiž byla založena první porcelánka v Evropě a jméno města s dvěma S je dodnes registrovaná jako známka společnosti Státní porcelánové manufaktury.

Nejprve zde vznikl hrad založený okolo roku 929 králem Jindřichem I. a nesl jméno "Misnia". Na konci 12. století už zde bylo osídlení městského typu. Hospodářský vývoj města byl dlouhou dobu určován tkalcovským řemeslem, jež bylo ale za třicetileté války v první polovině 17. století téměř ochromeno. Novým hospodářským impulzem bylo až zřízení porcelánové manufaktury saským kurfiřtem a polským králem Augustem II. Silným (1710).

Centrum nás docela překvapilo, fakt je to tu nádherné, krásné úzké uličky, spoustu starých domů, gotické portály. Míšeň měla štěstí a nebyla během druhé světové války vůbec poškozena, takže je to asi jedno z mála míst, kde si můžeme představovat, jak vypadala spousta historických německých měst před válkou. Dokonce jsem četla i přirovnání atmosféry města s uličkama k Praze a něco na tom možná bude...

Nejdřív jsme došli na hlavní náměstí s kostelem Frauenkirche. První zmínka o něm je z roku 1205 a je známý mimo jiné kvůli porcelánové zvonkohře, která zde byla umístěna v roce 1929.

Na druhé straně náměstí stojí pozdně gotická radnice, která byla postavena pod vedením městského stavitele, dlouholetého radního a několikanásobného purkmistra Nickela Steinbacha v letech 1471–78. Roku 1726 byla radnice barokně přestavěna, roku 1748 hlavní průčelí pokryla barokní ilusivní malba. Ta zanikla při pozdějších úpravách, kdy se radnici snažili navrátit původní podobu.

Za kostelem Frauenkirche mě zaujal novodoběji upravený dům se soškami dětí.

Za kostelem Frauenkirche je tzv. Tuchmachertor, zřejmě něco jako Tkalcovská brána... Je to krásná ukázka renesanční stavby ze 17. století. Původně šlo o bránu ke hřbitovu, ten byl ale později přemístěn. Její zdobnost ukazuje na bohatství tkalcovského cechu, který stavbu financoval.

Od kostela Frauenkirche jsme křivolakým schodištěm vystoupali do kopce a došli k další památce- kostelu sv. Afry. Stával tu románský kostel, který nahradila raně gotická stavba, k níž byl přiveden augustiniánský konvent. Ten zanikl během 16. stol., kostel byl od té doby luteránský.

pohled od kostela k dómu

Od kostela jsme se vydali už vrchem směrem k dómu a zámku. Cestou se procházelo dvěma bránami a z mostu mezi nimi se otevíraly krásné pohledy na střechy pod námi.

Na Dómském náměstí jsme konečně došli k dvěma největším dominantám města nacházejícím se na jakési vyvýšenině nad centrem města. Ta první je zámek Albrechtsburg, který vznikl v 15. století a je považovaný za nejstarší zámek v Německu. Zámek nese typické znaky pozdní gotiky. Za třicetileté války byl těžce poškozen a od roku 1710 do poloviny 19. století sloužil jako sídlo porcelánové manufaktury. Na konci 19. století byl zpřístupněn veřejnosti.

Na Albertsburg navazuje gotická katedrála zasvěcená sv Janovi a a Donátovi z Arezza. S výstavbou katedrály bylo započato okolo roku 1250, ale výrazné věže byly dokončeny až roku 1909.

Zezadu je ke katedrále přilepen zřejmě nějaký ambit. Nakoukli jsme dovnitř- a fakt moc pěkné. Nic víc jsem o tom místě nenašla.

Po projití další branou jsme došli na vyhlídku odkud je pěkný pohled hlavně na řeku a část města za ní.

Cestou k Dómskému náměstí jsme viděli dva pěkné staré kříže, vypadaly jako smírčí, ale zase smírčí nutně být nemusely. Nic jsem o nich nenašla, ale jsou prostě .... pěkné :-)

Schody a uličky cestou dolů do starého města

Uličkama jsme došli ještě na Divadelní náměstí. Divadlo je místní pamětihodností a v roce 2011 oslavilo 160-té výročí.

Bylo dost velké vedro, tak jsme si procházku podél řeky protentokrát odpustili, snad budou ještě jiné příležitosti. Místo toho jsme se cestou zpátky stavili na vyhlídce na řeku, která patřila k zámečku v městské části Plossen. Tzv. Kateřinin dvůr má dlouhou historii. Po válce tu byla jakási léčebna, která byla uzavřena až roku 2012, od té doby objekt chátral. V současné době už byly budovy rekonstruovány a pomalu dochází i na totálně zanedbanou obrovskou zahradu. V místě vyhlídky stával zahradní pavilon, z kterého zbyly jenom základy.