Po dvou letech jsme se zhruba ve stejné době vrátili do údolí Peklo u České Lípy. Tentokrát jsme byli zřejmě o něco dřív než minule, protože v údolí jsme ještě stihli zdejší největší atrakci- obrovské lány kvetoucích bledulí..
Počasí bylo téměř letní, takže stejný nápad jako my mělo bohužel obrovské množství dalších lidí. S tím se ale dalo počítat, tak jsme s tím teda počítali a místy se prodírali...
Zaparkovali jsme v Dubici hned u rybníku Dubice a brzy se napojili na červenou značku vedoucí do Pekla
Peklo je chráněné území v údolí Robečského potoka mezi obcí Zahrádky u České Lípy a Českou Lípou. Nejvíc navštěvované je na jaře kvůli kobercům kvetoucích bledulí, ale kaňon s pískovcovými skalami a údolní nivou je pěkný v každém ročním období.
Na konci údolí je osada Karba, patří už k nedalekým Zahrádkám a byla založena zřejmě po stavbě zámku. Byla známá jako výletní místo a stávaly tu dva zájezdní hostince. Jádrem dnešní osady je kaplička z roku 1736 a roubenky v jejím okolí.
Od železniční stanice Zahrádky jsme odbočili ze silnice po modré značce a prošli překvapivě pěkným Pavlíniným údolím. Dost jsme si užívali i toho, že najednou jsme tu byli úplně sami...
Po modré a krátkou odbočkou jsme došli až na Skleněný vrch. Jde o nejvyšší vrch Zámecké pahorkatiny, odkud se otevírá krásný výhled směrem k České Lípě. Vidět moc dobře nebylo, ale kdyby bylo, byly by vidět i Krkonoše. Takhle jsme rozeznali tak maximálně Ralsko, vzadu Ještěd a vlevo Klíč.
Na druhou stranu byl vidět pěkně Ronov a vzadu za ním Sedlo.
Dál vedla cesta vrchem po loukách a dolů k hradu Kvítkov. Jde teda spíš o (hodně malé) zbytky hradu založeného v 1. polovině 13. století, patřil tak patrně k nejstarším českým hradům. Na místě je ale vidět jenom jedna vytesaná místnost. Něco by se snad mělo ještě nacházet na soukromém pozemku, ale my jsme nic podezřelého cestou nezahlédli.
Do vesnice Kvítkov jsme se už těšili do hospody Kvítkovská konírna, ale bohužel bylo ještě zavřeno. Nedalo se teda nic dělat, půl hodiny se nám čekat nechtělo, tak jsem aspoň vyfotila krásné dveře a přes louky jsme pokračovali dál
Na kopci nad vesnicí se totiž nachází barokní socha sv. Barbory v rytířském brnění. Místo je pěkně upravené s lavičkou, na svačinu jako dělané
Modrá značka o kus dál schází po Kamenných Pekelských schodech k Pekelským rybníkům
Když jsme se podél silnice vraceli k autu ještě jsme mohli vlevo v bývalé pískovně sledovat (pro mě) nový sport- wakeboarding. To je jakási obdoba skateboardingu, akorát na vodě. Jezdec je tažen buď lodí anebo kabelovým vlekem, tady jsou ty vleky.
Žádné komentáře:
Okomentovat