Tak co to tady máme?: Brozánky, Rač a Stadice

Dneska se udělalo krásně sluníčko, akorát teda zima totální a ledový vichr do toho. S Jess jsme se nakonec vydaly vlakem do Brozánek nedaleko Ústí a odtud cca 15 km trasou do Trmic.

Hned v Brozánkách, kde jsme vylezly z vlaku, nás překvapil nádherný starý most. Tento barokní klenbový, původně jednoobloukový, most přes Bílinu byl postaven pravděpodobně na konci 18.století. Současná podoba je výsledkem minimálně dvou stavebních úprav. Dnes má most pět oblouků ze smíšeného materiálu (lomový kámen a cihly). Vedle stojí betonová lávka ze 70. let.

starý a nový

O kousek dál se objevila krásná zrekonstruovaná kaplička a stádo ovcí se spoustou jehňátek, jaro je tady!

Malhostický rybník je přírodní rezervace, prošly jsme jenom okolo a vylezly na kopec s nádhernými výhledy.

Podešly jsme dálnici a přiblížily se asi k nejzajímavějšímu místu dnešního výletu. Hradiště u Habří je zalesněný trachytový vrch s nadmořskou výškou 317,9 m. Na jižním úbočí se nachází přírodní rezervace Rač. Vrch je významným bodem geomorfologického okrsku Teplické středohoří, na jehož příkrých svazích lze pozorovat deskovou odlučnost horniny a deskovité sutě. Ani jsem nečekala, že bude vypadat tak impozantně...

Nakonec jsme (z druhé strany) vylezly i nahoru (pro kešku teda :-)), byl tam pěkný výhled směrem na Stadice a Habří.

a tohle je děti krajina, kde oral Přemysl Oráč

Na druhé straně kopce se objevily hezké výhledy směrem na Krušné hory a Habří.

Než jsme zabočili do vsi Habří, vyšplhaly jsme ještě na vrchol Jedoviny, kde je zřícenina staré kaple.

Kapli Narození sv. Jana Křtitele nechal postavit Adam Ritschel z Lochočic čp. 15 (Lochočice ležely nedaleko směrem na sever a jde o jednu ze zaniklých obcí). Konaly se k ní pravidelné pouti vždy 24. června a byla i jindy hojně navštěvovaná. V roce 1929 byla zrekonstruována, ovšem od roku 1940 zase chátrala a byla rozebírána na stavební materiál. Po roce 1945 sdílela osud mnoha dalších podobných památek.

tohle už je fotka z poválečných let

Z vrcholu moc výhled není, ale podařilo se mi najít jedno místo, odkud je směrem na sever vidět jezero Milada a Ústí.

Trochu i s úlevou jsme se roštím prodraly dolů do civilizace a prošly obcí Habří s pěknou návsí s kaplí Jana Nepomuckého.

Další cesta už byla pohodlná a vedla po klidné cyklostezce do Stadic. Na jejich okraji mě překvapil další pěkný barokní most (jestli překvapil i Jess, to nevim, ale spíš ne, ji nic nepřekvapí :-)).

Dle odhadů se jedná o pozdně barokní konstrukci z konce 18. století, žádné písemné doklady z doby jeho výstavby však nebyly doposud nalezeny.

Ze Stadic jsme už po červené značce pokračovaly podél řeky Bíliny a taky podél dálnice. Míjeli jsme upravený Královský pramen hned u řeky.

Jméno pramene vychází s největší pravděpodobností z historické tradice nedalekých Stadic a to i přesto, že Přemysl Oráč nebyl králem nýbrž knížetem. Stadice sice zažily i svého krále, jednalo se však o samozvaného krále selského, který v obci působil v polovině 15. století, tedy alespoň než byl prohlášen za blázna a vsazen do vězení.

Podél dálnice jsme došly až do Koštova. Latex jsme necítily...