posbíráno v Polabí

Při nejrůznějších pěších a cyklistických výletech jsem v Polabí objevila nebo znovu navštívila řadu zajímavých míst, která jsem shromažďovala do jednoho souhrnného blogu, protože na samostatný to přeci jenom nebylo.

Snad při prvním cyklovýletě letošního roku jsem navštívila zajímavou obec Byšičky. Leží nedaleko Lysé nad Labem v krajině kdysi barokně upravované Františkem Antonínem Šporkem. Z jeho krajinných úprav se už skoro nic nedochovalo.

Byšičky jsou jedna z nejzachovalejších barokních obcí u nás. Původní osada Byšice byla poničená v roce 1421 během husitských válek a její zkázu skoro dokonala válka třicetiletá. O obnovu se zasloužil hrabě František Antonín Špork v roce 1717, když založil novou vesnici s názvem Byšičky. Asi nejzajímavější je půdorys vesnice, hrabě Špork totiž údajně podle pravzoru původních slovanských osad nechal postavit osm velkých stavení do kruhu okolo návsi. Uprostřed ní stojí pseudogotická kaple sv. Václava.

Vyfotit to moc nejde, Byšičky jsou prostě nejzajímavější ze vzduchu.

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/bysicky-barokni-naves-ve-tvaru-okrouhlice

Nedaleká výklenková kaple sv. Václava byla postavena také z iniciativy Františka Antonína Šporka v roce 1692  jako součást areálu poustevny a tzv. zázračné zahrady s čtrnácti plastikami, fontánkou a větrným mlýnem. Poustevna byla umístěna na okraji Šporkova panství a tvořila tak vstup směrem od Prahy. Současná podoba, kdy výklenkovou kapli sv. Václava doplňuje dvojice soch andělů-světlonošů Žalostné a Radostné smrti, vznikla až po zrušení poustevny ve 30. letech 18. století. Ostatní sochy z poustevny byly přemístěny na ohradní zeď kostela sv. Jana Křtitele v Lysé nad Labem. Některé zdroje přisuzují autorství soch Matyáši Bernardu Braunovi, což by však znamenalo s ohledem na Braunův věk jejich pozdější vznik.

Při dalším cyklovýletě jsem se zastavila u hradu Mydlovar nedaleko Ostré. Jde o nepatrné zbytky blatného hradu pánů z Kostomlat. První písemná zmínka o hradu je z 2. pol. 13. století a jeho zánik pak v 2. pol. 16. století. V lese je tam plno hmyzu a k vidění jenom několik zbytků zdí.

Další výlet vedl z Kolína přes Libici, Poděbrady do Nymburka a Milovic. Libický luh byl sice pěkný, ale moc k focení tam toho nebylo.

Zato v Libici nad Cidlinou jsou mezi kukuřicí k vidění základy paláce, kostela a vstupní brány sídla mocného rodu Slavníkovců z 10 století. Roku 935 se zde narodil druhý pražský biskup a zemský patron sv. Vojtěch. Za vlády Slavníkovců byl na akropoli postaven kostel podle vzoru tzv. saské otonské architektury. Však také písemné prameny naznačují, že Slavníkovci byl příbuznými saských vévodů, pozdějších římských králů a císařů. Kromě kostela stál na akropoli i slavníkovský palác a dokonce mincovna, kde Slavníkovci razili vlastní denáry. 

Roku 995 za vlády Boleslava I. byl na Libici mocný a ambiciózní Slavníkovský rod vyvražděn, čímž si přemyslovská dynastie upevnila postavení na našem území. Jako přemyslovské správní centrum hradiště sloužilo i poté až do roku 1130, kdy vyhořelo.

sousoší sv. Vojtěch a sv. Radim

Letní pohoda panovala i na nedalekém soutoku Labe a Cidliny, to v dálce je policejní člun.

Cyklostezka je v úseku mezi Poděbradama a Nymburkem plná lidí, což znamená bohužel zvýšené nebezpečí ze strany nejrůznějších jelit. Mně osobně sejmula bába, která mě "vůbec neviděla" přímo na mostku přes Sánský kanál. 

Po průjezdu Nymburkem jsem po málo frekventovaných silnicích přes Kamenné Zboží a Hronětice dojela do další zajímavé obce, a to Vápenska. Vápensko bylo zřejmě obnoveno opět na popud hraběte Šporka a také se honosí barokním kruhovým půdorysem.