Bílichovské údolí a Panenský Týnec

Dneska jsme se vydali na kratší výlet do docela neznámých končin, za hranice Ústeckého kraje až ke Slanému.

Prošli jsme okruh lesem a kolem rybníků Bílichovským údolím. Menší část údolí je chráněná jako přírodní rezervace hlavně kvůli výskytu vzácných rostlin, především Kýchavice černé. 

Podle pověsti se sem uchýlil staroměstský kat po popravě 27 pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621 a v jeskyni tu žil sám se svým psem. Lid z okolních vsí jej znal pod jménem Gothard a taky údolí se nazývalo Gotharské údolí, Gothardům dolík nebo jen Gothard. Když potom v roce 1639 vtrhli do zeme Švédové, uchránil Gothard pred jejich oddílem, vedeným jedním z ceských emigrantu, Tejnici pred vyplenením. Ukryl také obyvatele Tejnice a stejne tak osadníky dalších vesnic ve svém údolí.

NO nevim, když jsem se dívala na informace o životě kata Mydláře, který popravy prováděl, tak je všude uvedeno, že byl aktivním staroměstským katem až do roku 1632, kdy odešel na odpočinek. Zemřel r. 1664 v Praze. Leda by byl u staroměstských poprav ještě i jiný kat, protože se píše, že Mydlář byl hlavním protagonistou staroměstských poprav, ovšem o jiném katovi jsem se nikde nedočetla.... (možná ti další protagonisté byli popravení)

U třetího rybníka nás zaujaly velké žluté květy. Ve své naivitě jsem si nejdřív myslela, že takhle snad kvete orobinec, ale doma jsem zjistila, že jsou to kosatce žluté. Zřejmě jsou celkem běžné, ani chráněné nejsou, ale já si nevybavuju, že bych je někdy takhle ve volné přírodě viděla....

Na nedalekém Druhém rybníce zase kvetly lekníny.

Studánka U Cipíska hned za rybníkem, netroufli jsme se napít a pak se dočetli, že voda ani není pitná...

Cestou zpátky jsme se ještě stavili v Panenském Týnci.

Nedostavěný chrám Panny Marie v Panenském Týnci je gotická stavba s dokončenou barokní zvonicí, jejíž budování započal pravděpodobně roku 1316 Plichta ze Žerotína a jež zůstala po požáru sousedního kláštera v roce 1382 nedokončena. Byla zamýšlena v koncepci trojlodního dvouvěžového klášterního kostela, do dneška se dochovalo pouze kněžiště, portál a nekoncepční zvonice z pozdější doby. Ve spoustě zdrojů opěvují zdejší pozitivní zóny, místní energie má léčit depresivní stavy, úrazy hlavy, mrtvice, vnášet optimismus do života. No nevim, je to tu sice pěkné, ale asi jsme na vnímání energetických polí tupí a nic zvláštního jsme nezaznamenali :-)

Zpátky jsme se vraceli ještě přes Peruc, ale u Oldřichova dubu jsme se už tentokrát nestavili, bylo děsné vedro a už jsme jeli domů. Někdy se konečně musíme taky vypravit do Libochovic a na Házmburkt, je toho nějak moc :-)