V sobotu jsme se (já asi po sedmi letech, jestli dobře počítám) vypravili na festival Mezi ploty. Byla jsem docela zvědavá, co všechno se změnilo a vylepšilo, ale pak jsem spíš zjistila, že si ty dojmy z minulých návštěv zas až tak nepamatuju. Ale určitě je tam všechno takové víc návštěvnicky přívětivé- spousta odpočinkových zón, kavárniček, obrovská nabídka všech možných občerstvení a tak. Koncerty a divadlo asi pořád stejné, záleží, jak komu sedne program, nakonec si ale vybere snad úplně každý.
Asi nebudu vyjmenovávat, co a koho všechno jsme viděli...
celkově to bylo fajn a dalo se to i ve vedru a se psem, i když člověk musel občas kvůli psovi udělat jisté ústupky, sedět raději dál a ve stínu... ale to nám ve finále až tak moc nevadilo.
Dominantou areálu je secesní kostel sv. Václava z roku 1919, jde o dílo architekta a projektanta Václava Roštlapila, který je autorem také Strakovy akademie. Na jeho stavbě se podíleli také italští a francouzští váleční zajatci. Jinak má kostel pohnutou historii, za války chtělo Německé velení odstranit věž, v 50.letech ho využívala armáda, která ho zdevastovala, pak byl využíván jako skladiště. Teprve v 90. letech byl zrekonstruován a nově vysvěcen.
fronta před vchodem
divadlo za plotem
Součástí areálu Psychiatrické nemocnice Bohnice je i bývalý velkostatek, kde v současnosti funguje socioterapeutická farma. Velkostatek, včetně objektů, polností a přilehlého Čimického
háje, zakoupil na začátku dvacátého století (v roce 1903) Zemský výbor
Království českého, aby mohl být postaven ústav pro choromyslné v Bohnicích u Prahy. Celková rozloha zakoupených pozemků byla 303 hektarů (areál nemocnice stojí na 64 hektarech). Od založení ústavu až do německé okupace vykonávali vybraní pacienti na
statku pomocné zemědělské práce (v zahradnictví a zelinářství). V roce
1926 přešel statek pod zemský správní výbor, ale jeho provoz i nadále
zajišťovali pacienti ústavu. V roce 1991 se zemědělské hospodářství
vrátilo pod přímou správu nemocnice a vznikla zde socioterapeutická farma.
další budovy v areálu
Nedaleko od bohnického statku za zahrádkářskou kolonií je hřbitov, kam byli pohřbíváni zdejší chovanci. Leží tu také 48 italských válečných choromyslných uprchlíků z oblasti Tridentu i desítku srbských, ruských i bosenských zajatců z 1. světové války. Hrobů je tu asi 4 tisíce. (a my jsme parkovali a spali nedaleko)
Druhý den jsme se vydali na procházku po okolí a dál do Stromovky. Začali jsme u výhledu na přírodní památku Salabka kousek od botanické zahrady. Roste tu řada vzácných rostlin a pěstuje se víno.
Prošli jsme pod Velkou skálou a přes louku jsme začali sestupovat k vyhlídce nad Havránkou. Z vrcholu svahu Pusté vinice je krásný výhled na celou Prahu, v popředí s botanickou zahradou a Trojským zámkem.
Zjistili jsme, že Trojský dvůr se intenzivně upravuje, respektive znovu staví, asi tu budou další krásné byty. Ve Stromovce jsme jen o fous unikli pokutě od agilního policisty za volně pobíhajícího psa. Prostě pořádek musí být, my se tentokrát zdrželi koupáním v rybníčku a pokutu dostali ti, co šli před námi.... Tak jsme si řekli, že jsme si vymožeností Prahy zase užili až až a vydali se zpátky k domovu.
Žádné komentáře:
Okomentovat