Co Mohamedu Mekka, to Čechu Říp

Dneska jsme docela váhali a původně mysleli, že asi nepojedeme nikam. Nakonec ale ranní déšť přestal a dost se vyčasilo, tak jsme se rozhodli, že je ten pravý den na návštěvu bájného Řípu...

Dojeli jsme do obce Vražkov, kde jsme nechali auto, a v nečekaném vedru začali stoupat...

Nejdřív jsme si teda trochu zašli, abychom se dostali k Mnetěšské studánce. Studánka samotná je uzavřena, ale voda je svedena do nedaleké nádržky u trampské osady Praotce Čecha, překvapivě upravené a pěkné místo

Pak už nás čekala cesta na vrchol spolu s ostatními turisty. My jsme naštěstí šli opačně než většina, což mělo své výhody.

Pražská vyhlídka- pohled směrem ku Praze

a směrem k Českému Středohoří

Kousek od vyhlídky je už centrum celého vrcholu Řípu- turistická chata. Byla postavena roku 1907 a slouží jako občerstvení pro poutníky unavené náročným výstupem. 

Na dohled je už rotunda sv. Jiří a sv. Vojtěcha, která byla obnovena roku 1126 knížetem Soběslavem I. na paměť jeho vítězství nad římským králem Lotharem v bitvě u Chlumce.

když člověk přijde o něco blíž, nestačí se divit, jak jsou vlastenci celí diví po zaznnamenání svých jmen do zdi rotundy, je fakt popsaná kolem dokola úplně komplet...

Po červené značce jsme sešli na opačný konec kopce a vydali se spodní cestou dokola k autu

Protože se počasí pořád ještě nekazilo, jak předpověď slibovala, rozhodli jsme se cestou zpátky stavit ještě na pár zajímavých místech. První bylo vodní hrad v Budyni nad Ohří.

Raně gotický hrad byl postaven na místě přemyslovského dvorce ve 2. polovině 13. století. V roce 1336 se majitelem hradu stal Zbyněk Zajíc z Valdeka a Hazmburka a během držení celé panství doznalo největšího rozkvětu.
Po roce 1585 Jan Zbyněk z Hazmburka nechal hrad renesančně upravit. V dalších letech hrad ztratil svůj význam a po požáru v roce 1759 začal postupně chátrat. V roce 1823 bylo zbořeno jižní a východní křídlo. 

Nedaleký klášter premonstrátek v Doksanech založil Vladislav II. společně se svojí manželkou Gertrudou v roce 1144. Budovy postihlo několik požárů a válečné ničení za husitů a třicetileté války. Od konce 17. století procházel barokní přestavbou, v roce 1752 byl nařízením Josefa II. zrušen.
Nejdříve sloužil jako kasárna, později se stal majetkem šlechty a od roku 1948 připadl státu. Teprve v roce 1998 zde byl zásluhou polských sester obnoven řád.

Trochu jsem čekala, že opravy nějak pokročily od minulé (dost dávné) návštěvy... ale ani ne- teda kostel je opravený a některé budovy mají novou střechu. Je ale fakt, že areál je obrovský a v hodně špatném stavu, takže na peníze to bude taková černá díra...

V Terezíně už začalo trochu krápat, tak jsme se jenom v rychlosti zastavili u náměstí, vyfotila jsem Muzeum Ghetta a náměstí s empírovým kostelem Vzkříšení Páně, který byl postaven jako vojenský posádkový kostel.

Docela jsme to nakonec vychytali, protože cestou zpátky už začalo pršet, doma jsme těsně unikli pěknému lijáku a vůbec ty bouřkové efekty jsme si mohli užívat celý večer :-)