Drážďany

Při dnešní návštěvě Drážďan jsme se rozhodli prohlédnout si kromě klasických památek i trochu netradiční místa. Po menších zmatcích jsme zaparkovali v Neustadtu (pravá strana řeky Labe) u kostela Martina Luthera a dali si pro příště za úkol nastudovat systém parkování v Drážďanech o trochu lépe... (do Neustadtu totiž bez plakety označující emisní třídu vašeho auta nesmíte vůbec vjet. Tentokrát jsme měli štěstí a prošlo nám to)

Novorománský kostel Martina Luthera pochází z konce 19. století. Je pojmenován na památku Jana Luthera, který se v Drážďanech zdržoval v roce 1516 a 1518, jeho myšlenky tu ale nebyly přijaty moc příznivě.

Kousek od kostela se dá přes mříž (teda asi se dá jít dovnitř, ale zřejmě je třeba to objednat dopředu) nahlédnout na židovský hřbitov, který byl založen 1751, čímž představuje nejstarší židovský hřbitov v Sasku. Byl uzavřen po otevření nového židovského hřbitova ve čtvrti Johannstadt roku 1869.

O kousek dál je "nejkrásnější mlékárna na světě" - Pfund´s Molkerei, je tak zapsaná i v Guinessově knize rekordů!

Obchod bratří Pfundů, kteří své mlékařství založili r. 1880, se může pochlubit interiéry nápaditě zdobenými kachlovými obrazci v novorenesančním stylu. Ručně malované obklady zdobící stěny, podlahy i prodejní pulty jsou dílem uměleckého oddělení drážďanské továrny na keramiku Villeroy & Boch.

Dovnitř jsme teda nahlédli, ale fotit se to nedalo a uvnitř je focení zakázáno... ale fakt to vypadalo pěkně, vyfotila jsem to aspoň zvenku

asi takhle to tam vypadá (obrázek z oficiálních stránek mlékárny)

Podél řeky jsme došli až k mostu Carolabrucke. Cestou je k vidění řada různých soch. Jedna z nich je Lukostřelec od Ernsta Moritze Geygera.

U monumentální budovy kdysi ministerstva vnitra a dneska Ministerstva kultury Saska se začaly otevírat pěkné pohledy na historické centrum...

Na druhé straně řeky jsme prošli kolem nové synagogy, ta byla dokončena v roce 2001 a jejími architekty byli Rena Wandel-Hoefer a Wolfgang Lorch. Byla postavena na stejném místě, kde od roku 1839–1840 stávala Semperova synagoga architekta Gottfrieda Sempera, která byla zničena v roce 1938 během Křišťálové noci.

Nahoře na terasách jsme v parku minuli pomník Caspara Davida Friedricha. Tento známý malíř a představitel německého romantismu totiž nějakou dobu žil v Drážďanech. Dočetla jsem se, že ho hodně podporoval Goethe, Friedrich rád jezdil do Čech, hlavně do lázní v Teplicích, ale i jinam do hor. Na řadě jeho obrazů je tak České Středohoří nebo Krkonoše.

Po terasách jsme prošli kolem Akademie umění s různými průhledy na Frauenkirche až na Zámecké náměstí. Brühlova terasa je pro své nádherné výhledy zvaná též „Balkón Evropy“.  Tuto promenádu zřídil hrabě Brühl, když na pevnostním valu nechal v letech 1739–1748 zřídit soukromou kratochvilnou zahradu. Roku 1748 přibylo široké schodiště a zahrady byly zpřístupněny i veřejnosti.

Další památník v řadě byl věnovaný Ernstovi Rietschelovi. Dočetla jsem se, že to byl německý sochař, tak jo :-)

Katedrála Nejsvětější Trojice a zámek ze schodů nad Zámeckým náměstím.

Katedrála nazývaná také Hofkirche ( dvorní kostel), je barokní katolický kostel. Jedná se o největší chrámovou stavbu ve spolkové zemi Sasko a byla postavena v letech 1739-1755 za vlády saského kurfiřt a polského krále Friedricha Augusta II. pod vedením italského stavitele Gaetana Chiaveriho. Během bombardování za 2. světové války byla silně poškozena a rekonstrukce byla dokončena až v r. 1965.

Renesanční rezidenční zámek z konce 15. století sloužil do roku 1918 jako sídlo saských kurfiřtů a králů. V roce 1918 byl zničen. Od roku 1945 je restaurován a postupně přestavěn na „Rezidenci umění a vědy“.

Obojí z druhé strany

Zdálky jsem udělala alespoň rychlou fotku Průvodu Knížat- jde o 101 metrů dlouhý nástěnný obraz vytvořený z 25 000 míšeňských porcelánových kachlíků. Dílo vypodobňuje panovníky rodu Wettinů v jezdeckém průvodu.

Kolem Semperovy opery jsme prošli do Zwingeru a jenom nahlédli.

Budovu postavil v letech 1838–1841 Gottfried Semper. Po požáru byla v letech 1871–1878 obnovena Semperovým synem Manfredem, který ji přestavěl ve stylu pozdní italské renesance. Po jejím zničení v roce 1945 byla budova velmi věrně zrekonstruována podle původní podoby.

No a slavný Zwinger- tato německá nejvýznamnější stavba pozdního baroka vznikla ve spolupráci architekta Pöppelmanna a sochaře Permosera v letech 1710–1728. Původně sloužila jako oranžérie a místo pro konání dvorních slavností, později jako galerie. V letech 1828–1847 byla vystavěna Semperova galerie. 

Jezdecký památník krále Johanna Saského před Zwingerem

Po exkurzi po nejdůležitějších památkách jsme se vydali zase na druhou stranu řeky, do trochu méně zaplněné, ale o to zajímavější části města.

Podél řeky jsme došli až k Japonskému paláci. Ten byl vybudován v roce 1715 jako tzv. Holandský palác. Později (1727–1736) jej nechal August Silný rozšířit v barokní stavbu o čtyřech křídlech v tehdy moderním čínském stylu. Jméno dala paláci nápadná střešní konstrukce s prvky japonské architektury.

V roce 1731 byl podle Pöppelmannových plánů mezi Japonským palácem a náměstím Albertplatz vybudován barokní komplex měšťanských domů s otevřenými dvory. Od r. 1990 jsou domy věrně restaurovány do původní podoby. Centrem oblasti ja kostel Dreikönigskirche postavený v letech 1732–1739 podle plánů Matthäuse Daniela Pöppelmanna a George Bahra (věž ovšem přibyla až téměř o 100 let později). Až na tuto věž byl kostel v roce 1945 zničen.

Prošli jsme velikým kruhovým náměstím Albertplatz a ponořili se do uliček Neustadtu. Jádro tvoří ulice Alaunstrasse a Louisenstrasse, kde jsou zajímavé kavárničky, různé obchůdky a všude plno mladých alternativních lidí.

Co říká internet: čtvrť Vnější či německy „Äußere Neustadt“ byla vybudována během gründerského období koncem 19. století mezi ulicemi Alaunstraße a Louisenstraße. Nese nezaměnitelný punc originality plynoucí z působivého střídání starých i nově zrestaurovaných domů, úzkých uliček, zastrčených dvorků, elegantních i extravagantních obchodů, nesčetných hospůdek, restaurací i barů garantujících rušný noční život. Místo setkávání alternativního publika. 

Asi nejvíc se mi líbila pasáž Kunsthofpassage- je to průchod přes pět sousedních tématicky laděných dvorů činžovních domů mezi ulicemi Görlitzer Straße 23/25 a Alaunstraße 70 s různými obchůdky, ateliéry a kavárnami, krásné detaily na domech

Na konci pasáže je asi nejznámější stavba- tzv. Zpívající dům. Sochařka Annette Paul a designéři Christoph Rossner a André Tempel opatřili vnější stranu budovy důmyslným systémem nálevek a okapů. Pokud tímto systémem začne proudit z nebe padající dešťová voda, rozezní trubky a vytváří unikátní hudební symfonii. Stavba se rázem promění ve zpívající dům…

My jsme teda byli rádi, že pesimistické předpovědi počasí se moc nevyplnily.. sice jsme neslyšeli dům zpívat, ale zase jsme se celý den procházeli bez zmoknutí, což je určitě lepší :-)

Kousek od pasáže jsme už vlastně parkovali, tak jsme se začali uličkama vracet k autu. Přeci jenom celodenní chození po městě jednoho dost vyčerpá...