Minulý týden jsme se při pracovní cestě v rychlosti zastavili u pár pěkných míst v okolí Ralska. Je fakt, že někde jsem byla dokonce poprvé v životě (!) :-)
První zastávka byla u průrvy Ploučnice, což je fajn místo a nebyla jsem tu spoustu let.
Průrva Ploučnice, kdysi zvaná též Pekelný jícen, Hromová rána či Čertova díra, byla podzemním náhonem bývalého hamru, který kdysi stával na místě dnešního jezírka. Zřejmě na přelomu 15. a 16. století došlo k prokopání dvou tunelů v pískovcové skále a vybudování sypané zemní hráze v nejužším místě údolí. Vznikla tak vodní nádrž, která poskytovala vodu pro pohon hamru a také ochranu proti povodním. V 19. století prý vozil místní mlynář za světla loučí návštěvníky, které tento technický "zázrak" uchvacoval. Tehdy ještě nebyl spád vody tunelem tak prudký jako dnes po regulaci toku před a za průrvou.
Průrva Ploučnice je asi 200 metrů dlouhý úsek, do kterého Ploučnice vtéka od Stráže pod Ralskem rovným regulovaným korytem. Po zatáčce vlevo narazí voda na pískovcovou skálu, která dokončí obrat o 90 stupňů. Následuje asi 70 metrů dlouhá zalesněná rokle s lehce přitesanými až 4 metry vysokými pískovcovými skalami, ve které se tok obrací obloukem doprava znovu o 90 stupňů. Po minutí kamenité pláže následuje rovný asi 50 metrů dlouhý úsek, kde se pískovcové stěny postupně zvedají až do výše 15 metrů. Navazuje první tunel doprava dlouhý skoro 14 metrů, 6 metrů dlouhá otevřená rokle a poté druhý tunel dlouhý skoro 43 metrů, ze kterého padá voda z asi půlmetrového vodopádu do malého jezírka. Kdysi, před regulací toku, vytékala voda z tunelu rovně bez vodopádu.
Další zastávka byla na úpatí Ralska u Vranovských skal. Na Ralsko teda nebyl čas jít, ale vystoupali jsme alespoň na Juliinu vyhlídku.
Vranovské skály je skupina skal zajímavá svou světlou barvou pískovce kontrastujícího s okolními tmavými lesy. Dole, hned u místa k parkování je skála zvaná Džbán.
O kus dál a výš je Juliina vyhlídka- tuto skálu nechal v roce 1822 opatřit vytesanými schody, zábradlím a vyhlídkovou
plošinkou hrabě Franz (František) Harting na počest své manželky
hraběnky Juliany, rozené Grundemannové (1786-1866), která si toto místo
velice oblíbila. Vyhlídka, kde stával dřevěný gloriet, byla slavnostně otevřena 6. června 1822 k 36.
narozeninám hraběnky. Dnes je na tomto místě zachován pouze základový kruh, vtesaný do skály
vyhlídky
Poslední zastávka byla u letiště Hradčany, legendární to místo, kde se ještě celkem nedávno jezdilo na bruslích a pořádaly technopárty.
Letiště u obce Hradčany (původním názvem Kummer) začalo vznikat už
koncem roku 1938, kdy bylo vytipováno vojenskou komisí jako tak zvané
Zastřené letiště, tedy letiště určené pro využití při cvičení, či
mobilizaci. Právě tehdy vznikla první, ještě travnatá dráha. Koncem
druhé světové války začala letiště využívat Luftwaffe, která plánovala
výraznou přestavbu letiště. Tyto plány ale skončily v dubnu 1945, kdy
bylo hradčanské letiště dvakrát bombardováno spojenci. Od roku 1946 bylo
hradčanské letiště využíváno československou armádou až do roku 1968. V letech 1951 a 1954 byla vybudována betonová dráha letiště.
Po roce 1968 bylo obsazeno až do roku 1991 Sovětskou armádou. V letech
1985 a 1986 proběhla rekonstrukce letiště. V jejím rámci byla rozšířena
dráha letiště a vybudovány stojánky vrtulníků.
Konal se tu CzechTek a natáčel Tmavomodrý svět. Teď už je tam ale vjezd zakázán, bokem vede akorát cyklostezka...
Žádné komentáře:
Okomentovat