Brno- architektura

Během týdne v Brně jsme tak porůznu sbírali různé architektonicky zajímavé stavby; něco jsem vyloženě plánovala navštívit, na něco jsme narazili náhodou, něco bylo plánováno jen tak zhruba, že se jako uvidí. Nakonec jsme toho viděli vlastně docela dost.

První, co jsem obhlédla hned první den při procházce po centru byla budova České banky Union (německy Böhmische Union-Bank, Filiale Brünn). Budova  na Beethovenově ulici je racionalistická stavba od architekta Ernsta Wiesnera z roku 1923. V památkově chráněné budově měla nejprve sídlo pobočka České banky Union, od roku 1950 zde sídlí Český rozhlas Brno.

 

Další místo, které jsme v prvních dnech v Brně navštívili byla zahrada vily Löw-Beer. Secesní vilu nechal postavit roku 1904 průmyslník Moritz Fuhrmann. Architektem stavby se stal Alexander von Neumann. Do roku 1939 zde bydlela rodina Alfreda a Marianny Löw-Beerových.

K vile patří i přilehlá zahrada, která v dřívějších časech sahala až k ulici Černopolní. Alfred Löw-Beer daroval v roce 1929 horní část pozemku své dceři Gretě, která si na něm společně s manželem nechala vybudovat známou vilu Tugendhat. Zahrady jsou v otevírací době vil propojené, takže jsme nahlédli do obou.

skulptury v parku u vily Löw-Beer

pohled do Schodové ulice od parku Lužánky cestou

Další zajímavost, kterou jsem chtěla v Brně vidět, byla pasáž Alfa- Palác Alfa je funkcionalistická budova s pasáží s ochozovou galerií, která spojuje brněnské ulice Jánskou a Poštovskou s náměstím Svobody. Je chráněn jako kulturní památka České republiky. Komplex byl postaven stavitelem Františkem Hrdinou na pozemcích, kde dříve stály barokní šlechtické domy Mitrovských a barona von Freyenfelse v dnešní ulici Poštovské.

Nejvíc jsem se ale těšila na hotel Avion, který je po rekonstrukci nově zpřístupněn veřejnosti.

Hotel patří mezi patří mezi nejužší hotely v Evropě, protože architekt Bohuslav Fuchs měl k dispozici extrémně úzkou stavební parcelu v České ulici. Způsob, jakým se vypořádal s omezeným prostorem, je světovým unikátem. Využil princip kontinuálního prostoru, kdy se jednotlivé místnosti kolem ústředního jádra v prvním a druhém poschodí neuzavírají a v pěti různých úrovních kompozičně navazují jedna na druhou. Osmipatrová budova má dvě nejnižší podlaží vyhrazena pro kavárnu, zbývající patra zaujímají hotelové pokoje.

Architektonické kvality hotelu podtrhuje uliční průčelí s velkými okny, porcelánovým obkladem a bílým opálovým sklem. V roce 1948 byl Avion znárodněn a začleněn do národního podniku Československé hotely a až do devadesátých let sloužil původnímu účelu. Kvůli nejasným vlastnickým vztahům a nedostatečné údržbě hotel postupně chátral. V roce 2017 byla zahájena kompletní rekonstrukce, která by mu měla vrátit původní vzhled i funkci. Současný majitel hotelu při rekonstrukci vycházel jak z projektu Evy Jiřičné, tak z původních plánů Bohuslava Fuchse. Hotelu se navrátila zaoblená a kulatá okna lemující schodiště, xylolitové – magnezitové podlahy a došlo například k repasování okna v kavárně a bistru, dále velkoplošných kovových oken, dřevěných dveří a obnovila se i všechna schodiště. V roce 2022 došlo ke znovuotevření hotelu. Prostory kavárny, čili druhé a třetí patro nyní slouží jako muzeum funkcionalismu.

Poslední den dovolené jsme se byli projít v okolí Kraví hory, cestou jsme potkali řadu zajímavých vil. První byla Slavíkova vila v Tůmově ulici. Nechal si ji postavit Antonín Slavík (1893 - 1942), ředitel brněnského rozhlasu od architekta Josefa Kranze.

O kousek dál stojí funkcionalistická vila Bohuslava Fuchsy ve Hvězdárenské ulici, kterou si sám vyprojektoval ve dvacátých letech.

Taky jsme prošli Kounicovy koleje, které byly postaveny v roce 1922 podle návrhu architekta Karla Huga Kepky. Výstavbu domu sponzoroval hrabě Václav Kounic. Koleje byly určeny pro studenty České vysoké školy technické v Brně. První studenti se zde ubytovali v roce 1923. Koleje sloužily pro studenty jen do 17. listopadu 1939, kdy do kolejí vtrhlo SS a gestapo a zatkli místní studenty. Během druhé světové války koleje využívalo gestapo jako věznici. 

V Pisárkách jsme procházeli kolem vily Ernsta Löw-Beera v Kalvodově ulici. Návrh této funkcionalistické vily zhotovila ve třicátých letech dvojice architektů Rudolf Baumfeld a Norbert Schlesinger.

vyfotit ji alemoc nešlo

Další známá vila stojí o kousek dál- vila Tesař je funkcionalistická stavba od brněnského architekta Bohuslava Fuchse. Jedná se dvojbytový rodinný dům, jehož obě podlaží a rovná střecha jsou na uliční straně zformovány do půlkruhů. Navíc architekt zalomil hmotu domu tak, že na východní straně vznikl hrotitý průběžný arkýř. Tradiční statickou dispozici převedl tím do aerodynamické podoby, promítající se do půdorysů, hmot i prostorů. 

Další velmi známá funkcionalistická vila z roku 1929 je vila Stiassni. Jejím autorem byl architekt Ernst Wiesner, jejími prvními majiteli byli manželé Stiassni. Alfred Stiassny vlastnil textilní továrnu, oba manželé byli židovského původu, a proto v roce 1938 z obavy před německou okupací opustili Československo. V roce 1939 byla budova zabavena státní policií a po roce 1946 patřila krajskému národnímu výboru. Odtud také pochází její přízvisko "Vládní vila". V současnosti vilu vlastní Národní památkový ústav, který provedl rekonstrukci a zpřístupnil vilu veřejnosti.

do areálu je zpoplatněný vstup, v pokladně nikdo, tak jsme jen tak nakoukli

Nedalekou Bulínovu vilu si dal v roce 1924 postavit JUDr. Hynek Bulín. Vstupní průčelí stavby bylo akcentováno vysokým portikem s podjezdem a balkonem, který zdobily plastiky od sochaře Václava H. Macha. Ve sníženém přízemí byly byty domovníka a zahradníka s provozním zázemím. Ve zvýšeném přízemí byly dva pětipokojové byty a v patře pak velký byt majitele s domácí kaplí. Vilu navrhl architekt Vladimír Fischer, v letech 1923-1939 profesor na České vysoké škole technické v Brně. Kolem domu byla založena velká zahrada s ozdobným bazénem a trávníkovými plochami s pruhy květin a k západnímu průčelí přiléhala dřevěná krytá pergola, která ohraničovala plochu pro antickou skulpturu. JUDr. Hynek Bulín (1869-1950) patřil k předním brněnským advokátům a byl významnou osobností zdejšího politického a společenského života.

vila je teda ne úplně citlivě zrekonstruovaná a teď je v ní Akademie věd

Při chození po městě jsem ještě vlastně náhodou narazila na památník Adolfa Loose nedaleko místa, kde stával jeho rodný dům. Památník byl odhalen 20. 8. 2020 k příležitosti výročí sto padesáti let od narození architekta. Autory betonového památníku jsou Oldřich Morys a Jaroslav Sedlák. Loosova rodina žila v domě na místě dnešního hotelu Continental. Proto je také památník umístěn na dohled od hotelu, v parku na Janáčkově náměstí. Dílo připomíná Loosovo unikátní řešení obytného prostoru, takzvaný Raumplan. Betonová forma je rozčleněná do čtyř modulů, na které si lze sednout. Minimalistický náhrobek ve Vídni, od nějž je výsledný tvar brněnského monumentu odvozený, si navrhl sám Loos nejspíš v roce 1931. 

Těsně před odjezdem se nám konečně taky podařilo navštívit slavnou Zemanovu kavárnu. Pozdně funkcionalistická kavárna na Josefské ulici má dveře otevřené nepřetržitě od roku 1937. Kavárna má nadčasový design, onyxové stěny a mramorovou dlažbu, dřevěné obložení se zrcadly. Budovu navrhl brněnský architekt židovského původu Vítězslav Korn. V letech 1933 až 1936 si ji společně se svým bratrem Vilémem nechal postavit cukrář Josef Sedláček.

Rodinná tradice cukrářství a kavárenství přivedla mladého 15letého učně Adolfa Zemana do kavárny v roce 1948. Cukrářem byl za Rakouska-Uherska už jeho dědeček, pak tatínek a nakonec se stal cukrářem i sám Adolf Zeman. Jeho cílevědomost, učenlivost a touha neustále se posouvat vedla k získání titulu Mistr cukrář České republiky a mnoha dalším oceněním na cukrářských soutěžích a přehlídkách. Kavárně šéfoval donedávna, aktuálně ji provozuje jeho vnuk.