Boskovice

Z Brna jsme i přes velká vedra podnikli i několik výletů. První z nich byl na sever do Boskovic. 

Ač se to nezdá, cesta z Brna do Boskovic je docela v pohodě. Boskovice sice neleží na hlavní trati přes Blansko do České Třebové, ale v přestupní Skalici nad Svitavou vždy čeká vlak, který do Boskovic plynule pokračuje, takže je to v pohodě a celkem rychlé. 

vláček, který pendluje do Boskovic se jmenuje Lucka

V Boskovicích jsme se ve vzrůstajícím vedru vydali na náměstí, kde jsme si prohlédli (uvnitř příjemně chladný) kostel sv.Jakuba Staršího.

Nejstarší zmínka o pozdně gotickém farním kostelu pochází z roku 1346. Jeho vzhled změnilo několik požárů, hlavně kolem roku 1500. Z původních tří věží má dnes jen jednu, navíc sníženou na 40 m. Do roku 1786 kostel obklopoval hřbitov.

Hlavním tahákem Boskovic je ale zdejší židovské město. Tam jsme se vydali po obědě v místní trochu retro restauraci Záložna.

Židovské město v Boskovicích je jedno z nejzachovalejších u nás. První židovské rodiny se do Boskovic přistěhovaly již ve 14. století. Postupně se židovská komunita rozrůstala a v 16. století byla založena Židovská obec. Vznikl zde židovský hřbitov, byly postaveny synagogy a počet židovských domů se zvyšoval. V roce 1727 vznikla samostatná obec oddělená od zbytku města bránami. Největší počet obyvatel židovské obce byl v polovině 19. století. Tehdy zde žilo 1810 obyvatel a stálo zde přes 100 domů. Majetnější rodiny postupně začaly odcházet do větších měst. Počet obyvatel klesl na počet 400 za první republiky. Za druhé světové války byly všichni deportováni do koncentračních táborů, z kterých se vrátilo jen 20 občanů.

Barokní synagoga v Traplově ulici z roku 1639 je dílem italského stavitele Sylvestra Fioty z Chiavenny, roku 1698 k ní byla přistavěna boční loď, pozdější úpravy jsou empírové a novogotické. Ve třech časových etapách od první poloviny 17. do druhé poloviny 18. století pokryla klenby a stěny interiéru dekorativní fresková výmalba s ornamentálními a rostlinnými motivy a hebrejskými liturgickými texty, provedená utečenci z Polska.

nedaleké mikve

vlevo židovské lázně, které fungovaly až do roku 1950

Po prohlídce židovského města jsme kolem zámku a letního kina začali stoupat k hradu.

Zámek postavili Dietrichsteinové celkem nedávno v letech 1812-26 na místě Dominikánského kláštera, který byl zrušen Josefem II. 1784. K zámku patří zámecký skleník, který původně sloužil jako zámecká oranžerie. 

Výstavba letního kina započala v roce 1956 a v roce 1961 bylo zahájeno první promítání filmů. Od roku 1964 byl v letním kině každoročně pořádán Filmový festival pracujících. Projekční plocha letního kina je 32 metrů x 14 metrů. Během letní sezóny jsou v areálu pořádány koncerty, festivaly a projekce filmů. V letech 2019- 2021 se Letní kino Boskovice stalo nejnavštěvovanějším letním kinem v ČR (!)

Na kopci nad zámkem a letním kinem se ještě nachází boskovický hrad. Historie hradu se začala psát v polovině 13. století. Za dobu svého působení prošel mnoha stavebními úpravami. Z původně mohutné stavby, se zachovalo torzo hradního paláce, které nabízí výhled do zdejší malebné krajiny. Zajímavostí je 26 metrů hluboká studna, kterou pohání dřevěné šlapací kolo, jediné funkční v republice.

Nám se ve stupňujícím se vedru na prohlídku hradu nakonec ani nechtělo. Radši jsme si šli prohlédnout místní koupaliště :-) Odpoledne se naštěstí trochu zatáhlo a vedro polevilo. Cestou zpátky na nádraží jsme si ještě stihli prohlédnout místní židovský hřbitov.

Židovský hřbitov v Potoční ulici západně od centra ve svahu kopce pod zámeckou oborou byl založen nejpozději v 16. století. Na ploše 1,5 hektaru se nalézá 2400 náhrobků, též barokního a klasicistního typu, z nichž nejstarší zjištěný pochází z roku 1670.

Takže suma sumárum- Boskovice potvrdily svou pověst (a mé příjemné přes 10 let staré vzpomínky na pobyt zde). A když pominu drobnou peripetii s průvodčí ve vláčku do Skalice nad Svitavou, která mi začala strašně složitě vysvětlovat, že má ČD inkarta platí v celé ČR, jen ne v Jihomoravském kraji (se s tím prostě smiř a že ti České dráhy tu jízdenku přes internet takhle prodaly, nehraje žádnou roli), proběhla cesta zpátky taky v klidu a pohodlí.