Jako cíl dnešního výletu jsme zvolili Kokořínsko, takovou tu klasiku :-)
Vyšli jsme z parkoviště přímo pod Pokličkama a pokračovali k rokli Apatyka.
Ta byla pojmenována podle množství bylin, které se tu sbíraly. V rokli je totiž teplotní inverze, která způsobuje výskyt druhů rostlin typických spíše pro horské a podhorské podnebí. Na jaře se prohřívá jen svrchní vrstva vzduchu a proto tu zůstává dlouho sníh, v létě do ní stéká studený vzduch a teplý stoupá vzhůru. To všechno způsobuje tzv. vegetační inverzi- chladnomilné druhy, typické pro vyšší nadmořské výšky, rostou hluboko v rokli a naopak teplomilné druhy rostou vysoko nad roklí.
cesta vytesaná do skály
a konečně Pokličky- skalní objekty, které jsou výsledkem pozvolného selektivního zvětrávání pískovce. Horní vrstvu, která je odolnější vůči povětrnostním vlivům, tvoří v šířce až 1 m slepenec železitého pískovce, který chrání sloup měkčího pískovce s příměsí jílu vespod.
Po neznačené cestě jsme došli do Jestřebic. U kapličky je tam hezká náves s pěknými statky
Kousek za Jestřebicema je v lese starý kamenný most, který překlenuje cestu vedoucí do Šemanovického dolu. Dříve sloužil pro cestu do polí v okolí Jestřebice, která jsou dnes již zalesněna, Ještě v 50 letech míval zdobené zábradlí. V jeho klenbě je vytesaný letopočet 1852.
Po zelené značce jsme pak sešli ke skalnímu hradu Nedamy.
O Nedamech Cinibulk soudí, že to mohla být doupata pravěkých lidí – troglodytů. Během třicetileté války se v nich ukrývali místní před nájezdy švédských vojsk. Nálezy střepů keramických nádob, datovaných do období 13. – 16. století, a na nejvyšším místě skály ještě dnes patrné čtvercové základy hradní věže vedou k názoru, že zde stával poměrně rozsáhlý skalní hrádek. Nahoru na plošinu se dá vystoupat, ale původně krásný výhled na hrad Kokořín za ta léta docela zarostl... škoda.
Žádné komentáře:
Okomentovat