Tak co to tady máme?: Český Ráj

Tenhle víkend (24.-25.9.) jsme se zase jednou vydali do Českého Ráje. Zaplatili jsme si nocleh v penzionu Podháj a první den prolejzali Hruboskalsko.

Díky multikeši jsme se tentokrát zaměřili na skalní okna :-)

První krátká fotografická zastávka byly lázně Sedmihorky. Původně vodoléčebné lázně byly založeny v r.1842. Název Sedmihorky se odvozoval od vydatného pramene "Sedmihorka" (v okolí je samozřejmě řada dalších pramenů, podél kterých vede turistická stezka). Od druhé poloviny 19. stol. sem na rekreaci jezdilo mnoho významných hostů, mezi jinými i spisovatel Jan Neruda.

Na prostranství před dřevěnou kolonádou se nachází Myslbekův pomník zakladatele lázní MUDr. Antonína Šlechty.

Cestou nahoru jsme míjeli známou Osudovou věž. Kdo se prý ke skalnímu oknu postaví zády a prohodí jím šišku, tomu se splní jakékoliv přání. My jsme to raději nezkoušeli :-)

Kousek dál je socha sv. Prokopa- roku 1735 ji tu nechali postavit Valdštejnové, majitelé tehdejšího panství. Na stěnách skály mají být ztvárněni démoni, ale bohužel dokonale splývají s jejím šedým členitým povrchem. Ve starých turistických průvodcích se píše o démonech se lvími tlapami a šupinatých mořských obludách, které zvou a vtahují poutníky do nitra skály a tajemného podskalí za pokladem.

Barokní socha světce s démony neunikla na vycházkách pozornosti osobnostem, které se zotavovaly v lázních Sedmihorky. Například Jaroslav Vrchlický se místem nechal inspirovat natolik, že napsal epickou skladbu o XVII zpěvech „Legenda o svatém Prokopu“. Místo děje nezasadil sem do Dračích skal, nýbrž do Sázavy.

Po modré značce jsme vystoupali až ke vchodu do Myší díry pod zámkem Hrubá Skála. Tentokrát jsme jím ale nahoru neprošli (proč taky, na Hrubé Skále je největší humbuk, občerstvení si dáme později a vstupné už chtějí i za vstup na nádvoří) a pokračovali dál k Adamovu loži.

Původně se místo nazývalo Venušina sluj, protože tu František Adam z Valdštejna v 18. století nechal vytesat oltář lásky, mileneckou dvojici, sošku Amora a velkou pohovku se lvy. Dnes jsou některé reliéfy těžko rozeznatelné.

Taky se tu točili scény z filmové pohádky o princi Bajajovi.

Po silnici jsme pokračovali k Arboretu v sousedství bývalé hájovny. Založil ho tehdejší majitel hruboskalského panství Jan Bedřich Lexa z Aehrenthalu v roce 1860. 35 druhů místních stromů pochází převážně ze Severní Ameriky.

V altánku je informační centrum.

dřevěná socha nazvaná „Dobrý duch arboreta“.

Dál už červená značka pokračuje na známé vyhlídky. První je vyhlídka na Kapelu.

o kus dál vyhlídka U Lvíčka

... a pak už následoval Valdštejn.

Hrad vznikl na třech skalních blocích kolem roku 1260, stavitelé využili jako materiálu i samotnou skálu, do které vyhloubili několik místností. Trvale obydlen byl do poloviny 16. století, kdy vyhořel. Později jej získal do vlastnictví Albrecht z Valdštejna. V 18. století byl přistavěn barokní kostelík a dva kamenné mosty, jeden z nich zdobí sochy světců. V 19. století změnily tvář hradu částečné novogotické úpravy.

Dovnitř jsme nešli, ale zdejšího občerstvení jsme už využili a navíc se kvůli keši prošli spodem okolo celého hradu :-) Normálně by mě to asi nenapadlo, ale byla jsem překvapená jak pěkné pohledy se nám naskytly.

Cestou spodem po cyklostezce se otevřel výhled na Hamštejnský hřeben a Kozákov (náš nedělní cíl)

rytina na skále z roku 1896

Krokodýl, po kterém se jmenuje celá Krokodýlí cesta. Je to vlastně trhlina ve tvaru krokodýla vzniklá ve stěně uměle prosekané cesty v pískovci

a takhle vypadá historická fotografie mě a Krokodýla :-)

o vtipnou etudu ve stylu "zkusím se tam dneska narvat zase" jsem se fakt radši nepokoušela :-)

V neděli jsme se kousek přesunuli a vydali se na Hamštejnský hřeben. Vyšli jsme ze Smrčí, odtud nahoru na Hamštejn a po červené turistické značce dál

Nahoře se ukázal výhled k Turnovu i s Hrubým Rohozcem (ta bílá tečka). Počasí bylo fajn, ale bohužel bylo totálně zamženo, takže do dálky nebylo vidět skoro nic...