V dnešním vedru jsme se vydali jenom na menší procházku a tomu takový poznávací výlet do Litvínova a Krušných hor.
Výlet jsme začali okruhem po sérii keší na Růžodolské výsypce. Výsypka teda celkem nic moc, stromy ještě nejsou moc vzrostlé, takže taková všehochuť, procházet se tím moc nedá, takže jsme byli odkázaní na cesty.
Po přechodu kopce na druhou stranu (od Mariánských Radčic) se ukázaly výhledy na zamlžené Krušné hory v okolí Hory Sv. Kateřiny..
Taky se objevil pěkný industriální pohled na Záluží a Komořanskou elektrárnu (alespoň tak jsem to identifikovala)
rybník u Mariánských Radčic
Cestou do Litvínova jsme se ještě zastavili v místech bývalého dolu Pluto. Dneska už tam je pár zbytků cest, louka a lesík, po dole ani památky. Přitom v těchto místech se stala jedna z největších důlních katastrof u nás- 3.9.1981 přišlo při výbuchu uhelného prachu a následném požáru o život 65 horníků. Hmotné škody přesáhly 50 milionů korun.
Docela nás pobavilo, že na tuhle ceduli přispěla EU.... no, to musela být vysoká částka (ale možná že fakt byla, co my víme že)
Kousek odtud se nacházela obec Růžodol, která patří k těm, co musely ustoupit těžbě.
První písemná zpráva o Růžodole pochází z roku 1333, kdy byl součástí panství hradu Kostomlaty. Z poloviny 18. století jsou známy dva mlýny. Ve druhé polovině 19. století vzniklo v okolí několik dolů (1880 důl Viktoria, 1890 důl Habsburg přejmenovaný roku 1919 na Minerva), což znamenalo změnu obživy obyvatel a rychlý nárůst jejich počtu. Ke zboření vsi kvůli těžbě uhlí došlo v letech 1956–1959.
Litvínov je druhé největší město okresu Most, nejstarší zmínka pochází z roku 1352 (Lutwinow). Původně zde byla dvě sídla - Horní a Dolní Litvínov s tvrzemi.
Tramvaj, která jezdí z Mostu do Litvínova, byla pro nás jako děti velkou atrakcí (vlastně je to to jediné, co si z návštěvy Mostu a Litvínova kdysi dávno pamatuju), má stoletou tradici.
Barokní zámek v Litvínově stojí na místě tvrze v Horním Litvínově. V první polovině 18. století ho nechali Valdštejnové, kterým sloužil jako jedno ze sídel, přestavět do dnešní podoby. Po první světové válce ho vlastnil Československý stát, po roce 1948 zde sídlila Státní správa lesů, potom městské muzeum. V 90. letech přestal být zámek využíván, nakonec se ale částečně rekonstruoval a dnes je ve vlastnictví města a přístupný veřejnosti.
Roku 1715 hrabě Jan Josef Valdštejn založil v Litvínově velkou manufakturu na výrobu sukna, jednu z prvních v českých zemích. Tuto událost dodnes připomíná obelisk, vztyčený ke stému výročí v roce 1815 hned vedle zámku.
Na místě dnešního náměstí, kde stojí i radnice, bývaly původně rybníky, které většinou sloužily pro potřeby manufaktur. Náměstí vzniklo až později, jmenovalo se Tovární náměstí (západní část) a Kostelní náměstí (východní část). Na místě dnešní radnice stály budovy bývalé soukenické manufaktury.
Nová radnice byla postavena v letech 1937-1938 podle návrhu Josefa Bruhy.
Na konci náměstí je barokní kostel svatého Michaela archanděla, který nechal v 17. století postavit pražský arcibiskup Jan Bedřich z Valdštejna podle návrhu Jana Baptisty Mathey.
Cestou zpět jsme to vzali vrchem přes Krušné hory. První zastávka byla u přírodní rezervace Černý rybník. Jde o rozvodnicové vrchoviště, které je typickou ukázkou krajiny, která se vyvinula na náhorní planině východních Krušných hor, žije tu tetřívek obecný.
Taky jsme se zastavili u Flájské přehrady, o té jsem tu už psala. Zatímco dole bylo skoro 30 stupňů, tady bylo krásných 23 :-)
Minule nebyl čas, ale dneska jsme se konečně zastavili i u zaniklé osady bývalých Flájí. První písemná zmínka pochází z roku 1346, od 17. století patřila (jako všechno tady) Valdštejnům. Většina obyvatel se tu živila těžbou a zpracováním dřeva. Za 1. republiky byly Fláje oblíbeným letním, ale především zimním letoviskem. Fláje i okolní osady obývalo především německé obyvatelstvo, jedinými Čechy tu byli státní zaměstnanci- celníci a hajný ze státních lesů. Po válce byli Němci odsunuti a v roce 1959 bylo dokončeno vysídlení a zboření obce.
Nově je tu památník zaniklé obci.
zbytky hřbitova
Ve Flájích stál dřevěný roubený kostel sv. Jana Křtiteel. Dřevěný kostel byl jako významná ukázka lidové architektury před likvidací obce přemístěn do Českého Jiřetína. Zůstaly základy...
Podstavec sochy z 18. století s motivem Antonína Paduánského byl opětovně vztyčen v roce 2012, potom na něm přibyla i socha. Pískovcový podstavec je jedním z posledních svědectví zaniklé osady, zůstal i po likvidaci obce na svém místě u bývalé školy nedaleko kostela.
Žádné komentáře:
Okomentovat