Kateřina Vincourová - Skin Care

 Z nedělní návštěvy galerie Rudolfinum.

Do svých prostorových kreseb, objektů a instalací integruje Kateřina Vincourová vše, co ji zajímá, včetně prostoru, ve kterém vystavuje. Na něj reaguje subtilně, ale přesně – vytváří jemná narušení řádu, která svádí pozornost k detailu, k pomíjivému, k tomu, co je obvykle přehlíženo.

Jedním z určujících prvků jejího výrazu je nestandardní užití běžných materiálů spjatých s tělem a každodenností, které v instalacích suplují tělesnost prostřednictvím fyzické paměti i práce s negativním prostorem, jenž nenese pouze formální funkci, ale stává se aktivním významotvorným polem. Prázdnota, mezera či absence fungují jako součást autorčiny výpovědi – jako prostor projekce, očekávání či vnitřního napětí. Tento přístup je čitelný zejména v jejích prostorových kresbách, v nichž se objekt rozšiřuje do prostředí nikoli jako dominantní prvek, ale jako otevřená struktura.

Skrze svoji žitou praxi tak umělkyně akcentuje napětí mezi subjektivní introspekcí jednotlivce a zprostředkovanými kulturními a společenskými paradigmaty čímž otevírá prostor pro kritické zkoumání „architektury vztahů“ – tedy struktur, které nejsou pouze fyzické, ale především relační, symbolické a ideologické.

Instalace Kateřiny Vincourové tak reflektují procesy, jimiž se identita formuje a transformuje v dynamickém propojení osobních vzorců a společenských narativů a vytváří prostor sdílení, kde se paměť a emocionální prožitky spojují s kolektivní zkušeností.

organická síť Molekul vztahů, v níž se zrcadlí emocionální a fyzické zkušenosti

Environment s centrální ležící postavou

Ležící ženská figura "S ní" může být čtena jako krajina, horizont i projekce diváctva či autorčina alter ega

Plastová taška zde nabývá podoby archetypální schránky, intimity a symbolu dočasného domova v čase válek

Mikroprostor představuje reverzní nekonečno- čím menší prostor, tím větší hloubka imaginace

instalace Artérie vizualizuje křehkou síť napětí, vztahů a cirkulace

Mlčící řady úst v Tichu

syntetická identita - půvabná, ale odlidštěná, genderově nedefinovaná a vysoce zneklidňující

archetyp Medúsy se zde stává projekční plochou vnitřního nastavení a momentálního rozpoložení diváctva

V Lodžii Galerie Rudolfinum je pak k vidění výstava Mary McCartney nazvaná STRIKING by PLAYCE.

Výstava byla koncipována speciálně pro 27. ročník Designbloku, jehož hlavním tématem je Odvaha – v designu, tvorbě i myšlení. Mary McCartney reagovala výběrem děl, která oslavují fyzickou i psychickou sílu ženské postavy.

A nakonec kavárna- pěkné to tam mají...

Na Zeisigstein

V deštivém sobotním dni jsme se vypravili na krátkou procházku na německý Zeisigstein. Projeli jsme Tisou, zaparkovali u křížku a pěšky pokračovali dál do Rájce.

Dnes je v Rájci řada chalup a taky chata Zátiší. Bývala to ale podstatně větší obec, řada domů se  nedochovala a podél cesty jsou vidět jejich pozůstatky.

Za bývalým hostincem pod lípou jsme překročili hranice do Německa a vydali se na vyhlídku na Zeisigsteinu.

Počasí nakonec nebylo tak strašné, docela se vyjasnilo a chvilkama se ukázalo i sluníčko. Po pohodlné lesní cestě jsme došli až na Zeisigstein, který má být jedním z nejkrásnějších vyhlídkových míst Saského Švýcarska.

výhled směr Krušné hory

Ne že by výhled byl špatný, to samozřejmě ne, ale otevíral se jenom směrem na Krušné hory. Slibované výhledy na Saské Švýcarsko zřejmě vzaly za své, když povyrostl les na severní a východní straně...

Zpátky jsme se pak vraceli kus po německé straně, pak po neznačené cestě na hranici, od hranice jsme už jenom obešli Tiské stěny a vrátili se k autu.

starý rozcestník ještě na německé straně

Neznačená cesta ze žluté k autu bývala kdysi krásně dlážděná pískovcovými kvádry.

K autu jsme dorazili přesně, akorát začínalo zas pršet...

Český Brod, Tuchoraz a Tismice

V neděli jsme se cestou do Prahy stavili na pár místech a nakonec to bylo překvapivě pěkné.

První zastávka byla v Českém Brodu. Město bylo založeno už ve 12. století pražským biskupem Janem I., takže se mu v počátcích říkalo Biskupský Brod. Od počátku 14. století se už nazýval Český Brod, zřejmě aby se odlišil od Německého Brodu, nynějšího Havlíčkova.

Město se díky své poloze na důležité obchodní stezce a rozsáhlému zemědělskému zázemí brzy stalo významným obchodním střediskem. Následný hospodářský rozkvět byl v roce 1512 přerušen, když město silně poškodil velký požár. Během třicetileté války pak bylo město dvakrát vypleněno a to ho na dlouhou dobu silně hospodářsky i populačně poznamenalo. Rozmach města nastal znovu poté, co bylo roku 1845 napojeno na důležitou železniční trať.

barokní vstupní brána do masných krámů

Před novorenesanční novou radnicí se nachází secesní pomník Prokopa Holého z hořického pískovce. Na Husově náměstí byl slavnostně odhalen v roce 1910. Autorem díla je sochař Karel Opatrný. Zajímavostí je, že v podstavci jsou uloženy schránky s prstí z vítězných bojišť českých legionářů za 1. světové války a prsti s hlínou z koncentračních táborů a z bojiště na Dukle. V roce 1975 zde byla umístěna pamětní deska obětem fašismu.

Centrum města je překvapivě rozlehlé, asi nejpěknější budovy jsou zvonice a kostel sv. Gotharda v jeho jižní části.

Zvonice je z druhé poloviny 16. století a vznikla na místě původní zvonice, která byla zničena při vypálení kostela v průběhu husitských válek.

Vedlejší kostel sv. Gotharda byl původně románský ze 12. stol., v 1. pol. 14. stol. byl přestavěn na gotickou trojlodní baziliku se dvěma věžemi v průčelí, v letech 1613–14 byl renesančně opraven a v 18. stol. byl zbarokizován. 

krásný renesanční portál naproti

Městské hradby byly vybudovány v 14. stol. V 15. byly přestavěny a posíleny, ale v 17. stol. byl poničeny požáry a postupně byly rozebrány. Po první světové válce byla část hradeb opravena jako památka, dochovala se Kouřimská brána a taky část hradeb v jejím okolí.

Z Českého Brodu jsme popojeli jenom kousek do nedaleké Tuchoraze. Stojí tu tvrz, do které jsem se už dávno chtěla podívat. Areál byl překvapivě otevřený a dostali jsme se i dovnitř věže, když jsme se připojili ke skupině, která měla zřejmě domluvenou prohlídku.

Původní panské sídlo v Tuchorazi bylo v 70. letech 15. století přestavěno na gotickou tvrz Mikulášem Svitáčkem z Landštejna, nejvyšším písařem desek zemských, .

V roce 1770 byl objekt zbořen a zdivo rozebráno a použito na zpevnění okolních jezů a hrází. Dochovala se pouze 20 metrů vysoká vstupní věž s mansardovou střechou, ve druhém patře se nachází obytná síň s hvězdicovou klenbou.

klenba v průjezdu věže

vstup do sklepení v zahradě

pěkně zachovaný prevét ve věži

Když už jsme byli v Tuchorazi, prostě jsme v rychlosti museli ještě zajet do nedalekých Tismic. Zdejší kostel je totiž jeden z nejkrásnějších...

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Tismisích patří k nejkrásnějším stavitelským památkám románského slohu v Čechách. Jedná se o trojlodní basiliku, vystavěnou ve 12. století. Nalezneme zde tři apsidy a dvě průčelní věže. Lodi baziliky jsou od sebe odděleny střídavě pilíři a oblými sloupy. Zdivo kostela tvoří kvádry hnědého pískovce, jehož barva přechází do různých tónů červené. Původní uzoučká románská okénka byla v r. 1755 rozšířena do současné podoby. Hlavní loď je klenutá, boční lodi mají strop rovný. 

Času nebylo nazbyt, ale i tak jsme toho za nedělní odpoledne stihli maximum a navíc nám přálo štěstí, všude jsme se dostali (!).