podzimně letní Kutná hora

V sobotním krásném počasí padla nakonec volba na Kutnou horu. Počasí bylo skoro dokonalé a ve městě se navíc konalo dost kulturních akcí. Hlavně tedy Dny evropského kulturního dědictví.

Stříbrné město se samozřejmě pyšní spoustou památek, které se vztahují k její bývalé slávě a bohatství. Stejně je ale nejzábavnější se jen tak potulovat uličkama a prostě někam dojít. 

My jsme nejdřív došli k Sankturinovskému domu ze závěru 13. století. Koncem 18. století byl původní gotický palác přestavěn na důstojný měšťanský dům. Zadní třípatrová obytná věž sloužila jako ochranný prvek.

Nad Palackého náměstím jsem objevila pamětní desku na domě, ve kterém bývala prodejna Havlíčkova politického listu Slovan.

Kolem Mariánského morového sloupu z 18. století jsme pak došli ke Kamennému domu, který jsme si chtěli pořádně prohlédnout.

Kamenný dům na Václavském náměstí v Kutné Hoře je jednou z nejvzácnějších památek gotiky v Čechách. Dům nechal vystavět na konci 15. století měšťan Prokop Kroupa. Kamenické práce na výzdobě štítu dělal mistr Brikcius Gauske. Dnes je v domě umístěna část sbírek Českého muzea stříbra.

výhled z balkonu na průčelí

části původní výzdoby domu jsou umístěny v lapidáriu ve sklepení

Další místo, které jsme si prohlédli trochu důkladněji byl kostel sv. Jakuba. Tento gotický kostel je nejstarším kamenným chrámem Kutné Hory. Postavený byl 14. století na náklady místních důlních podnikatelů a mincovních cechů. Původně měl mít 2 věže, ale od stavby druhé se upustilo díky nevhodnému podloží v terénu. Kostel se původně označoval jako horní, později byl zasvěcen sv. Jakubovi. Pro jeho výjimečnou výšku se mu ale stejně častěji říkalo jen vysoký kostel.

 

pohled na chrám sv. Barbory proti slunci

vnitřek kostela sv. Jakuba

V kostele byly v průběhu rekonstrukce v letech 1941-1946 objeveny pozdně gotické freskové nástěnné malby.

Odpoledne jsme se ještě vydali ke slavné kašně zvané Rejskova na Rejskově náměstí.

Bohatě zdobený kamenný dvanáctiboký hranol ve stylu pozdní gotiky z konce 15. století vystihuje vztah obyvatel k vzácné vodě, která ve středověku, kvůli narušení pramenů důlní činností, musela být do města přiváděna několik kilometrů dlouhým dřevěným potrubím. Do roku 1890 sloužila kašna jako rezervoár pitné vody. Dnes je jedním ze symbolů Kutné Hory.

Přestože kašna se nazývá Rejskova a podle ní je pojmenováno i náměstí, průvodkyně nám vysvětlila, že Matěj Rejsek byl sice dlouhá léta považován za jejího autora, ale ve skutečnoti byl jejím tvůrcem spíš mistr Briccius Gauske, malíř a architekt pocházející ze Zhořelce.

V rámci Dnů evropského kulturního dědictví bylo možné si prohlédnout i vnitřek kašny. Jako fajn, ale vůbec nic tam není :-))

V Gasku se konala nějaké vernisáž, tak jsme se rozhodli vyhnout davu, chrám sv. Barbory jen vyfotili z různých úhlů, šli se najíst do Ruthardky (opět výborné) a pak se prošli na Jungmannovo náměstí. 

Cestou jsme míjeli vilu Aloise Horáčka z přelomu 19 a 20. století s pokrokovými secesními prvky. Původně měl být dům secesní s řadou hlavně rostlinných motivů. Na doporučení městské rady nakonec ale ředitel obecné školy a velký vlastenec Horáček postavil dům ve stylu české novorenesance.

nedaleký dům u jelena

Zpátky k autu jsme se vraceli kolem gotického kostela Matky Boží Na Náměti, který patří k nejstarším kamenným kostelům ve městě. Jméno kostela je podle pověsti odvozeno od „nametené“ stříbrné rudy, která při obchodování tržišti padala ze stolů prodejců a následně byla používána k financování výstavby tohoto kostela. V kostele je pohřben český barokní malíř Petr Brandl.

Do Kutné hory jsme se dostali až odpoledne, takže den docela rychle utekl. Možná to byl poslední den s krásně letní atmosférou...pěkné to bylo.

Do Kremnice

V parném čtvrtečním dni jsme se rozhodli navštívit další hornické město- Kremnici.

Vyjeli jsme něco po osmé, abychom se vyhnuli nejhoršímu vedru a přes sedlo Malý Šturec zamířili do Kremnice. 

Ještě cestou jsme se stavili u kostela u Kremníckých Baních, vedle kterého se nachází (další) střed Evropy.

Gotický kostel Narození sv. Jana Křtitele v Kremníckých Baních pochází ze 13. století, v 19. století byl rozšířen. Stojí na rozvodí Váhu a Hronu, ve středu Evropy a v roce 1992 se tu konala první vatra svrchovanosti Slovenské republiky.

Hned vedle kostela byl zaměřen geografický střed Evropy, což připomíná pamětní kámen. No, je to už minimálně třetí střed Evropy, který jsme navštívili... asi dost záleží na způsobu měření, jeden střed byl dokonce v daleké Litvě :-)

Z Kremníckych Baní jsme to už měli do Kremnice jen malý kousek. Zaparkovali jsme na náměstí a vydali se nejdřív do kavárny a potom do hradu.

Kremnica je další hornické město, těžilo se tu zlato a stříbro, a to už od 10. století. Největší těžba zlata ve 14. století na území tehdejšího Uherska vysloužila městu přívlastek „zlatá“ Kremnica. Hned na náměstí stojí mincovna, která sice na první pohled nevypadá, ale je unikátní. Privilegium na provozování mincovny získala Kremnica 17. listopadu 1328 od uherského krále Karla I. Roberta z Anjou a jde o nejstarší dosud existující mincovnu na světě.

Karel Robert IV., který Kremnici udělil privilegia svobodného hornického a mincovního města v roce 1328

Kremnický městský hrad je rozsáhlý komplex středověkých budov nad centrálním náměstím, který vznikal postupně od 13. do 15. století. Dnes je to dominantou města a vynikající ukázkou dobové architektury. Nachází se zde kostel svaté Kateřiny s varhanami, Hodinová věž s expozicí zvonů, karner, hornická bašta a další historické stavby. Hrad slouží také jako expozice Muzea mincí a medailí.

Malá věž

Jižní věž

karner sv. Ondreja ze zvonice

náměstí ze zvonice

Karner sv. Ondřeje je márnice, která je součástí opevnění hradního areálu. Je považována za cenný doklad pozdně gotické hřbitovní architektury, slouží jako kostnice a kaple.

litinové kříže z náhrobků

strop karneru

nástěnné malby z kaple

expozice

kostnice

Kremnický hradný kostel svaté Kateřiny Alexandrijské je dominantou hradního komplexu a unikátním příkladem městského hradu na Slovensku, který nebyl postaven panovníkem, ale samotnými měšťany. Původní gotická stavba ze 14. století prošla rozsáhlými přestavbami, přičemž v 15. století vznikla polygonální svatyně a v 19. století výrazná neogotická podoba dílo Ference Storna.

Z hradu jsme oklikou kolem radnice prošli na náměstí.

vlevo radnice, vpravo muzeum kýče

jeho součástí je "ulička slavných nosů"

pohled na klášter františkánů

V horní části náměstí, zhruba v místech, kde dnes parkují auta, stával až do roku 1880 kostel Panny Marie. Kvůli poddolování měl ale narušenou statiku a musel být stržen stejně jako řada dalších domů a část městských hradeb a bran.

Dominantou náměstí je Morový sloup Nejsvětější Trojice postavený v letech 1765-1772 na památku morové epidemie. Tento pozdně barokní monument je vrcholným dílem tehdejšího umění, na kterém se podíleli Dionýz Staneti a Martin Vögerle. Sloup vysoký 20 metrů zdobí sousoší Nejsvětější Trojice a množství soch svatých. 

Dolní bránou jsme pak prošli do Dolné ulice, která nás skoro překvapila množstvím krámků a občerstvení. A to jsme původně usoudili, že v Kremnici nic není!

barbakán a část opevnění

ulice Dolná 

gotický kostel sv. Alžběty se špitálem

Po návratu na náměstí jsme konstatovali, že už jsme viděli všechno, teplota začíná šplhat ke 34 stupňů, takže nastal čas uchýlit se někam do stínu. Ale jinak Kremnice super...