Podzimní Budapešť- část 2

Druhý den jsme se rozhodli podívat na druhý břeh Dunaje a projít co nejvíc z Pešti. Nedaleko ubytování jsme vždycky cestou na tramvaj procházeli kolem paláce New York.

Čtyřpatrový palác byl postaven v letech 1891-95 pro americkou pojišťovací společnost. Perlou budovy byla svého času "nejkrásnější kavárna na světě", mezi lustry z benátského křišťálu a nástěnnými malbami Károly Lotze a Gusztáva Mannheimera se scházela tehdejší společenská smetánka. Dneska tam je v každou denní dobu spousta japonských a jiných turistů. Já jsem ovšem byla měkká a bylo mi hloupé vloudit se dovnitř za účelem focení, takže fotky toho skvostného interiéru nemám :-)

Prohlídku Pešti jsme začali zcela klasicky u Parlamentu. Cestou jsme míjeli pěkné ukázky budapešťské Sorely- dnešní budovy Ministerstva obrany.

pohled na budínský hrad a okolí

Kolem Parlamentu je strašná spousta pomníků a soch. Maďaři vůbec sochy a památníky milují, vlastně svou historii a významné momenty asi celkově. Výsledkem je fakt velká koncentrace všech možných soch, cedulí, tabulí a výjevů, zjevná je snaha o co největší monumentalitu... ideálem je sousoší v nadživotní velikosti z bronzu. Člověk se snaží zapamatovat si hlavní jména, co se na pomnících opakují, ale po čase bohužel začne mít ve všech těch Rákoczich, Hunyádych a Tekelych strašný zmatek a svou snahu vzdá (teda možná ne každý člověk, ale já teda jo).

tohle je třeba památník Istvána Tizsa, maďarského předsedy vlády v roce 1903, v r. 1918 byl zavražděn vojáky, kteří mu zazlívali maďarskou účast v 1. světové válce

Parlament neboli Országház, v doslovném překladů Zemský nebo Státní dům, vznikl v 19.

století, protože politici cítili potřebu stavby nové, dostatečně reprezentativní  vládní budovy. Maďarská vláda totiž neměla své stálé sídlo.  Byla vyhlášena mezinárodní soutěž, kterou nakonec v roce 1882 vyhrál známý maďarský architekt Imre Steindl. Stavba začala v roce 1885 a inaugurace budovy proběhla v roce 1896, plně dokončena však byla až v roce 1904. Exteriér budovy byl navržen převážně v novogotickém slohu, ale například kupole je novorenesanční a interiér je novorenesanční a novobarokní. Budova je do jisté míry podobná paláci ve Westminsteru.

Asi sto metrů od předchozího sousoší je památník Lajose Kossutha, což byl nejvýznamější představitel Maďarské revoluce 1848-1849, hrdina národního boje za svobodu a nezávislost. První památník tu byl odkryt v roce 1927, ale byl kritizován pro příliš melancholickou atmosféru. V roce 1950 byl "pesimistický" památník odsunut do města Dombóvár a vznikla nová, optimističtější bronzová socha Kossutha se zdviženou rukou. V roce 2012 byla zahájena celková rekonstrukce náměstí (jmenuje se nám. Lajose Kossutha, jak jinak), v jejíž rámci byla vytvořena kopie původní skupiny soch.

po dalších 200 metrech další socha :-)

socha Františka II. Rákocziho- sedmihradského knížete a vůdce neúspěšného protihabsburského povstání 1703-1711

Naproti Parlamentu je Národopisné muzeum, které je považováno za největší svého druhu v Evropě. Stavba vznikala v letech 1893-1896 podle projektu architekta Alajose Hausmanna, mísí se tu renesance, baroko i klasicismus. 

O pár kroků dál je pro změnu socha Imre Nagyho, maďarského reformního politika a premiéra, který se během povstání v roce 1956 postavil na stranu povstalců a vyhlásil neutralitu Maďarska. Po porážce povstání byl po vykonstruovaném procesu popraven.

.. a pro změnu socha Ronalda Reagana o pár metrů dál, už na náměstí Szabadság tér. (náměstí Svobody)

socha stojí přímo naproti památníku sovětských vojáků padlých při osvobozování Budapešti v roce 1945

Na druhé straně náměstí je pro změnu nový památník obětem německé okupace Maďarska, který vzbudil silné kontroverze; znázorňuje archanděla Gabriela jako symbol Maďarska, na nějž se vrhá německá orlice. Socha musela být instalována v noci za asistence policie, její odpůrci okupují dodnes její okolí a poukazují hlavně na to, že Orbán překrucuje historii a snaží se tvrdit, že za všechno špatné mohou jen Němci. Maďarské úřady se přitom aktivně účastnily všech protižidovských akcí.

více např. zde: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/342894-pamatnik-v-budapesti-postavili-pod-rouskou-noci-odpurci-budou-dal-protestovat.html

okolí sochy je polepeno řadou protestních textů a fotografií z války poukazujících hlavně na pronásledování a vraždění Židů

Kousek od náměstí je budova bývalé Poštovní spořitelny (Országos Postatakarékpénztár) v ulici Hold. Když v roce 1901 Ödön Lechner (1845 - 1914), jeden z nejvlivnějších architektů maďarské secese, tuto budovu dokončil, okamžitě se mu od současníků dostalo uznání. Průčelí opatřil Lechner symboly zlatých včel, lezoucích po čtyřhranných sloupech, aby dopravily své úspory až do kupole ve tvaru úlu.

nádherná je prý taky střecha ze zelených, žlutých, modrých a hnědých šestihranných dlaždic plná květin, andělských křídel, tureckých turbanů a dračích ocasů.
Když se jeden z Lechnerových žáků svého učitele zeptal, proč vytvořil tak okrasnou střechu, když ji z ulice nikdo neuvidí, mistr prý odvětil: "Ptáci ano."

Cestou na Erzsébet tér jsme si odskočili podívat na baziliku Sv. Štěpána. Původně jsme si mysleli, že se podíváme dovnitř na tu ruku, ale byla tam taková fronta už jenom na lístky, že jsme si to rozmysleli a šli radši hledat nějaké záchody (taková městská klasika halt :-)

Římskokatolická bazilika sv. Štěpána je nejvýznamnější duchovní stavbou v Maďarsku. Je pojmenována na počest prvního uherského krále a světce Štěpána (975–1038), jehož mumifikovaná ruka je uložena v relikviáři.

Na náměstí Erzsebét tér je hned za fontánou umístěno ruské kolo, jízdy jsou ale poněkud předražené, takže se tam ani turisté nehrnou, a to je v Budapešti co říct...

Po Váci útca jsme pak zamířili k Velké tržnici.

Váci utca (česky Vácká, nebo Vacovská ulice, německy Waiznergasse, podle města Vác neboli Vacov) je nejstarší budapešťská obchodní ulice, je přeplněná a na každém kroku vás oslovují naháněči do restaurací, což teda nesnášim. Když ale procházíte Peští, těžko se jí vyhnete...

Ve Velké tržnici se nám při poslední návštěvě fakt líbilo, připadalo nám to tam takové autentické a vůbec prostě pěkné. Chystali jsme se dát si tam proslulý langoš nebo něco jiného a koupit nějaké ovoce. Možná to bylo tím očekáváním, ale mně osobně tržnice tentokrát poněkud otrávila- celá byla neuvěřitleně natřískaná turisty, jídelní částí se nedalo skoro ani projít, natož se tu najíst. Když jsme si chtěli vybrat broskve, prodavač nás okřikl, ať na to nesaháme. Tady je prostě zvykem, že člověk řekne, co chce, a prodavač mu to sám nandá, žádné přebírání... No, vypadli jsme bez nákupu a jeli se najíst jinam.

Tržnice je z roku 1896, s ocelovou konstrukcí

Večer jsme se vydali do lázní Király, z toho ale fotky (naštěstí) nemám. Bylo tam fakt hodně turistů, z toho hodně českých :-), možná jsme měli místo v pátek jít spíš ve čtvrtek. Ale jinak to bylo fajn, malé, komorní atmosféra, lehce zašlé, prostě pěkné. Cestou z lázní, po pivu na nedaleké zahrádce jsme se trochu prošli po nábřeží. Kupodivu můj obyčejný automat dokázal vyfotit i nasvícené stavby cestou.

protestantský kostel Szilágyi Dezső

Naše jediná procházka po nejslavnějším mostě. Řetězový most vznikl v letech 1839-1849 podle návrhu uherského hraběte Istvána Széchenyiho z roku 1839, po němž je pojmenován.

Na druhé straně řeky jsme procházeli kolem slavné sochy Malé princezny. Původní socha měří jenom 50cm a byla vytvořena v roce 1972 László Martonem podle jeho dcery, která si často hrála na princeznu. Zvětšená kopie byla v roce 1990 umístěna naproti hradu.

Tramvajema jsme se nakonec už docela unavení úspěšně dostali zpátky do apartmánu, bylo toho protentokrát už dost...