Z Řevnice na Skalku

Po delší době jsme se i přes chladné počasí vydali na výlet z Řevnice na Skalku. Cesta nebyla úplně jednoduchá, na hlavním nádraží jsme museli docela dlouho čekat, ale nakonec jsme do Řevnice dojeli.

Z nádraží jsme obešli mokřad V Tůních a po asfaltce jsme došli na modrou turistickou značku. Z ní jsme i přes silnou mlhu odbočili na vyhlídku Hvíždinec. Místo je to moc hezké, skalnatá vyhlídka... ovšem dnes bez vyhlídky.

Název Hvíždinec vznikl údajně podle hvizdu káňat a jiných opeřených dravců. KČT na toto místo přivedl první turisty již kolem roku 1890 a kvůli vyhlídce zde nechal vykácet pruh lesa.

Po modré značce jsme už vrchem pokračovali na rozcestí U Šraňku a odtud po červené značce až na Skalku.

Barokní poutní areál na Skalce je tvořený kostelem, klášterem a poustevnou, byl vystavěn na sklonku 17. století. Po velkém zchátrání v druhé polovině 20. století, stále probíhají rekonstrukční práce, které poutní místo opět zpřístupnily návštěvníkům. K areálu patří také křížová cesta.

poustevna vypadá celkem solidně

Přestože není sezóna, místní občerstvení funguje, což je dost dobře. Dá se tu koupit špekáček a ten si opéct na ohni. My jsme to teda neudělali, ale dali jsme si aspoň něco k pití a malého k jídlu.. příjemné místo.

Po občerstvení jsme zašli až ke kostelu s "vyhlídkou" na Mníšek.

Kostel u vyhlídky je zasvěcen sv. Máří Magdaleně, vzorem pro stavitele Kryštofa Dientzenhofera byla kaple v Aix-en-Provence. Zajímavostí je vnitřní výzdoba kostela, která imituje krápníkovou jeskyni.

Vedlejší budova barokního kláštera byla postavena v letech 1692-93. Stavitelem byl Kryštof Dienzenhofer. Kromě benediktínů zde až do první třetiny 19. století působili františkáni.

Po roce 1945 byla vlivem těžby železné rudy narušena statika kláštera. Z bezpečnostních důvodů byla z kláštera sejmuta střecha a nic tak nebránilo v jeho neřízeném chátrání. Teprve po roce 1989 se začalo blýskat na lepší časy, kdy byla budova kláštera obnovena a roku 2001 zpřístupněna veřejnosti. V současnosti prostory slouží pro pořádání výstav a koncertů.

Po červené jsme pak došli na rozcestí Červený kříž a po žluté značce došli k jezírku, u kterého stojí zajímavý pomníček.

Potom jsme teda zjistili, že už se přeci jen brzo stmívá a nemáme tolik času, kolik jsme čekali. Po modré značce jsme teda začali sestupovat zpátky do Řevnice a vrch Babka jsme vynechali.

Naštěstí už to bylo blízko, takže za chvilku jsme už minuli náměstí, na nádraží byli s předstihem a mohli počkat na totálně narvaný vlak do Prahy. Není nad pěknou tečku za kvalitním výletem :-)