Hradčanské stěny

Tenhle víkend jsme se vydali směr Hradčany, abychom se trochu prošli v Hradčanských stěnách. Cestu do zdejších skal jsem plánovala už pěkných pár let a pořád to nějak nevycházelo. Takže konečně (!) jsme se rozhodli dojet do Hradčan a trochu se tam projít. 

Cesta byla trochu krkolomná, protože jsme si nějak špatně nastavili navigaci a vedlo nás to do lesa kousek od Kuřivod. Když jsme chybu napravili, tak jsme zjistili, že silnice v okolí Hradčan jsou značně rozkopané, a to z obou stran. No, nakonec jsme nějak dojeli a vydali se po modré značce přes obec na Hradčanskou vyhlídku.

 

V dálce jsou vidět Lužické hory, rozpoznala jsem akorát Klíč (možná). Víc na sever dominuje Ralsko a úplně vzadu Ještěd.

Vzali jsme to vrchem po neznačených cestách a cestou na modrou značku jsme míjeli pozůstatky historického opevnění. Jde o vojenské opevnění z 2. poloviny 18. století, které bylo tvořeno valy a příkopy mezi dvěma malými pevnostmi na severovýchodě a jihozápadě. Opevnění vzniklo v souvislosti s tzv. bramborovou válkou o dědictví bavorské, znovu užíváno a dobudováno bylo roku 1813 při vpádu Francouzů do Čech, sloužilo zřejmě jako shromaždiště či vojenský tábor.

Borovicovým lesem jsme pak došli až ke Skalní bráně nazývané též Frauentor o rozměrech cca 4 x 4 m, která vyčnívá nad skoro svislou hranou malé, zvětráváním izolované pískovcové plošiny. Není moc velká, ale přesto vypadá impozantně.

O kousek dál je asi nejznámější zdejší útvar- Psí kostel. Dříve se nazýval také Hundkirche nebo nebo Wüste Kirche a je systémem přirozených výklenků a jeskyní ve vápnitém pískovci. Systém tvoří dvě trubicovité chodby přibližně dvoumetrového průměru a délky asi 20 metrů. Chodby jsou mezi sebou propojené příčnými chodbičkami a tvoří tak jeskyni v izolovaném zvětráváním vypreparovaném bloku pískovce.

Po zelené značce a neznačené cestě jsme se pak vrátili do Hradčan.

Tam jsme žádné občerstvení nenašli, tak jsme se vydali do Doks. Cestou jsem vyfotila krásný výhled na Bezděz.

V Doksech jsme zaparkovali na náměstí a vydali se hledat něco k jídlu. Bylo to překvapivě těžké, došli jsme ale akorát na křižovatku a nějak kde nic tu nic. 

Prohlédla jsem si alespoň Památník K. H. Máchy v budově bývalého špitálu nazývaného místními "Hospitálek", který poskytoval přístřeší starým lidem a osiřelým dětem. Jedná se o zdejší nejstarší stavení postavené roku 1669 z nadačního fondu hraběnky M. F. Heissenštejnské. V současnosti je zde umístěna expozice věnovaná K. H. Máchovi, který zde nedaleko pobýval u svého přítele Eduarda Hindla. 

Nakonec jsme se na náměstí vrátili a zjistili, že na jeho druhé straně je skryté občerstvení, kde mají i kávu i zmrzlinu. Tak aspoň že tak :-)

Už aby se zase všechno otevřelo, takhle se člověk zbytečně nachodí nebo skončí s hamburgerem z vietnamského obchodu místo oběda...