Z Horních Počernic do Dubče a na Zahradní město

Sobota dopoledne byla pěkně slunečná, tak jsem se rozhodla alespoň pro kratší procházku po periferiích Prahy. Z vlaku jsem vystoupila v Horních Počernicích a ty jsem prošla směrem k jihu.

Doteď jsem se většinou pohybovala jen v okolí frekventované Náchodské silnice, tak mě překvapilo, jak je to jinde v Počernicích pěkné a klidné. Nejdřív jsem se zastavila u skvěle zásobené knihobudky v Ratibořické ulici a pak už jsem pokračovala ke kopečku zvanému "Baroňák". Docela zajímavost :-).. a bylo to tam i pěkné.

pohled z Baroňákku směrem k Horním Počernicím

Potom už jsem překročila hradeckou dálnici a kolem rybníků Barbora a Eliška zamířila do Xaverovského háje.

rybník Barbora

Prošla jsem Xaverovským hájem a přiblížila se k Běchovicím, počasí bylo celkem dramatické a otevíraly se pěkné výhledy.

Prošla jsem Běchovicema a po polní cestě pak až do Dubče. Původně jsem chtěla až na nádraží Horní Měcholupy, ale ta cesta zas tak pěkná není (už jsem ji kdysi šla) a navíc mi přímo před nos přijel autobus, který mě tam asi za pět minut dovezl..  tak jsem trasu trochu zkrátila a z Horních Měcholup popojela na zbrusu novou vlakovou zastávku Praha- Zahradní město.

Pak jsem teda zjistila, že stanice až tak fungl nová není; byla otevřena v září 2021 v místech bývalého vršovického seřaďovacího nádraží v blízkosti Lanového mostu. V létě 2019 byl uzavřen podjezd Průběžná–Švehlova, střední část bývalého soumostí byla odstraněna a nahrazena novým mostem k nástupištím, který má podstatně větší rozpětí. V podjezdu vznikly nové zastávky tramvají a autobusů s názvem Nádraží Zahradní Město.

V podjezdu a na schodištích je pěkná výzdoba s květinovou tematikou od Josefíny Jonášové, Jany Jandáčkové a Filipa Jeřábka. Nejdřív bych si toho snad ani nevšimla, ale kvůli lab keši jsem si všechny malby a nápisy prohlédla a pročetla, bylo to nakonec fakt zábavné a stanici to v mých očích dost pozvedlo...

Od zastávky jsem se ještě vydala do Zahradního města, kde jsem si prohlédla spoustu pěkných soch.

Sedící od Boženy Kodymové z roku 1960

Ležící figura od Jiřího Babíčka z roku 1976

trochu zasunuté- Keramické sedačky a stůl z roku 1976 od Václava Šeráka

Tři postavy- sousoší žen z hořického pískovce od sochaře Františka Häckela z roku 1984

Milenci od Ladislava Kovaříka z roku 1977

Procházka to byla nakonec celkem vyčerpávající, i když vlastně ne až tak dlouhá. Kvůli lab keším se sem stejně ještě vrátim...