neděle 30. června 2024

Sapa a Modřanská rokle

V parné neděli jsme se rozhodli trochu projít a předtím nakouknout do tržnice Sapa. Areál je to fakt veliký a podle všeho vzrůstá popularita komentovaných prohlídek. Viděli jsme tu aspoň dvě skupiny...




Dnes obří vietnamská tržnice Sapa připomíná spíš malé město ve městě. Rozloha bezmála 40 hektarů, kolem 800 obchodů, na 1 500 lidí, kteří tu pracují. 

Bývalý masokombinát a drůbežárna na periferii Prahy se staly místem, kde už od roku 1999 bije srdce české vietnamské komunity. Pojmenování „Sapa“ získal obří areál podle obce ležící nedaleko nejvyšší hory Vietnamu, třítisícovky Fan Si Pan. 

Pohřby a chvíle duchovního rozjímání se odehrávají v místní buddhistické svatyni.





Areálem jsme se pak spíš nazdařbůh procházeli, určitě by se tu našlo spousta zajímavých míst, hlavně s jídlem. Bylo ale ještě brzo, tak jsme si dali jenom nápoj.






Pak už jsme  pokračovali do Modřanské rokle. Ve vedru tam bylo celkem příjemně.

nádrž Kalibárna

Procházky po Praze- Malostranský hřbitov a kostel sv. Jana Nepomuckého Na Skalce

Při Noci kostelů jsem zrovna procházela kolem kostela sv. Jana Nepomuckého Na Skalce, tak jsem tam v rychlosti nakoukla. 

Kolem tohoto kostela jezdím vlastně každý den (a to nejen posledních pár let, ale i dlouhou řadu let předtím).. a pokaždé jsem si říkala, jak to uvnitř asi vypadá a jak vypadá zahrada, kterou se ke kostelu prochází.

Zahradu mezi Faustovým domem a kostelem sv. Jana Nepomuckého Na Skalce spravuje Klub skalničkářů Praha, který ji veřejnosti občas zpřístupňuje v rámci výstav.



poničené zbytky soch ze zahrady



Kostel sv. Jana Nepomuckého Na skalce je vrcholná barokní centrální stavba z let 1730 až 1739 od Kiliána Ignáce Dienzenhofera. Na hlavním kostelním oltáři je plastika Jana Nepomuckého z roku 1682 od Jana Brokoffa. Jedná se o dřevěný model pro sochu na Karlově mostě.






O dva týdny později jsem se vyskytovala na Smíchově a rozhodla se trochu se projít po starém Malostranském hřbitově.

Tento hřbitov vznikl  při morové epidemii v roce 1680 na místě vinice a od roku 1787 sloužil pro celý levý břeh Vltavym, tj.pro Malou Stranu, Hradčany a Smíchov. Původní kaple Narození Panny Marie byla v roce 1713 nahrazena kaplí Nejsvětější Trojice, která byla v letech 1831-37 upravena podle návrhu Kiliána Ignáce Dienzenhofera na kostel. Od roku 1884 se začalo pohřbívat na Malvazinkách a Malostranský hřbitov začal chátrat.

V roce 2016 prošlo pietní místo rozsáhlou revitalizací, při níž byla obnovena zeď v Plzeňské ulici, síť komunikací, zeleň i náhrobky.

hrob hraběte Leopolda Thun-Hohensteina, biskupa pasovského, který dožil na nedaleké Cibulce, od Václava Práchnera


Pochmurné místo vábilo výtvarné umělce i spisovatele. Vznikla zde první básnická sbírka Jana Nerudy Hřbitovní kvítí, nalezl tu i inspiraci pro Malostranské povídky, odehrávají se tu některá romaneta Jakuba Arbese.

Několik strašidelných historek, které se ke hřbitovu vztahují, se týkají knihy, kterou drží Thun-Hohenstein. Kdo prý do ní nahlédne, spatří zapsáno datum vlastní smrti.






Asi nejznámějším hrobem na hřbitově je ale "svatá holčička" Autorem náhrobku z roku 1851 je sochař Josef Max. Existuje několik verzí příběhu mrtvého děvčátka; podle první dívenka vypadla z okna, když se nakláněla pro hračku, podle druhé vyhlížela otce. Podle třetí verze šlo o dcerušku malíře Kristiána Rubena.



Podle zašlého nápisu na hrobě jde ale o Annu Degenovou, která podle matriky zemřela jako tříletá. Mohla být potomkem strážmistra Augustina Degena a nádenice Anny Degenové pochovaných v sousedním oddělení hřbitova.

Legenda o svaté holčičce inspirovala Františka Kožíka k napsání dětské knížky Svatá holčička, která vyšla v roce 1943. Podle knížky se do holčičky omylem vtělil malý anděl a ta potom všem pomáhala a děly se kolem ní zázraky. Pro všechny to ale bylo nakonec obtížné, tak se Bůh smiloval a andílka povolal zpátky, když holčička tragicky zemřela. Náhrobek byl vždy tak trochu poutním místem, hlavně děti prosily svatou holčičku o pomoc a na náhrobek kladly lístečky s prosbami.

neděle 2. června 2024

Národní galerie- První republika

Zhruba před rokem jsem část Veletržního paláce věnovanou sbírkovým expozicím z První republiky trochu v rychlosti proběhla. Na dvě výstavy v jednom dni už nebyla energie, takže jsem si předsevzala, že sem se ještě musím vrátit a prohlédnout si všechno pořádně. 

Sice to trvalo dlouho, ale povedlo se...



přehlídka Masaryků v úvodu

Franz Metzner- Siegfried, 1908

Jan Preisler- Koupání IV, 1912


Vincent van Gogh- Zelené obilí, 1889

Auguste Renoir- Milenci, 1875

Josef Čapek- Fantomas 1920

Jan Zrzavý- Krajina se stromem, 1916

Mary Durasová- Dívka u okna, 1928

Jindřich Štýrský- Tři blázni, 1921

Suzanne Valadon- Květiny před oknem, 1930

Josef Šíma- Krajina, 1930


Josef Šíma- Podobizna Berenice Abbottové, 1928


Toyen- Léto, 1931

Josef Šíma- Ostrov I, 1931


Jindřich Štýrský- Obraz č. 56, 1934

Emil Filla- Zátiší s hlavou, 1934

František Gross- Strojky, 1936-38

Emil Filla- Zátiší s rohlíky, 1926

Grigorij Musatov- Cesta do vsi, 1931