na Radechov

V opravdu hodně parném nedělním dni jsem se nakonec vydala o něco posunout a opravit kešku na vrch Radechov poblíž Bělé pod Bezdězem.

Cesta tam byla překvapivě v pohodě. Nejdřív do Nymburka a potom rychlíkem, který přes Mladou Boleslav dojel přímo do Bělé pod Bezdězem. Hlavní nádraží je dost bokem, ale mě to vyhovovalo, protože jsem rovnou nastoupila na zelenou turistickou značku a zamířila do lesů.

Přes rozcestí Bílý kámen jsem se dostala na Páterovskou cestu a po ní došla k silnici, u které stojí tzv. Bílý kříž.

K zámečku Radechov jsem pak šla porůznu po lesních cestách. Nebylo úplně snadné se vymotat, ale podařilo se a vydala jsem se k vrcholu kopce s keší. 

konečně pod Radechovem

Zpátky jsem to vzala kolem zámečku a kus potom po silnici.

Zámeček Radechov pod stejnojmenným kopcem je roubená budova v tyrolském stylu z poloviny 19. století. Původně se jednalo o lovecký zámeček Valdštejnů, na kterém pobývali i členové císařské rodiny. Po zestátnění začal sloužit jako myslivna.

Po silnici se šlo překvapivě dobře, ale přesto mě dosažení Bělé pod Bezdězem docela potěšilo, vedro bylo fakt úmorné. 

Bělá pod Bezdězem je historické město založené ve 13. století, které se pyšní zachovalým historickým jádrem, památkovou zónou s významnými stavbami jako zámek s muzeem, augustiniánský klášter a farní chrám Povýšení sv. Kříže. 

Nic z toho jsem tentokrát neviděla, nebyl na to čas a ve vedru ani chuť. Obešla jsem jenom náměstí, vyfotila radnici a zašla do cukrárny na kafe a zmrzlinu.

Původní renesanční jednopatrová kamenná radnice s mohutnou věží postavená v roce 1613 byla v roce 1852 zvýšena a doplněna o vedlejší budovu se šatlavou 

Na zdi radnice je zavěšen původní Český loket

roubenky poblíž radnice

pomník obětem 1. světové války Na Stráž od J. Mařatky a P. Janáka je kulturní památkou

hudební altán uprostřed náměstí

pomník věnovaný studentsvem Karlu Hynkovi Máchovi

Představitelé Bělé pod Bezdězem se bohužel kdysi dávno rozhodli, že vlak bude jejich obec velkým obloukem míjet. To má za následek to, že k jakémukoliv nádraží je proklatě daleko. Ze samotného centra to je nejblíž na nádraží Bělá město, ale i tak je to asi kilometr a půl.

Cestou na nádraží jsem míjela pěknou Českou bránu ze 14. století, kolem které jsou vidět i zbytky opevnění. Hradby měly pět bran a malou branku, tou se chodilo pro vodu pod město. Před Českou bránou jsou patrné zbytky padacího mostu, ten vedl přes skoro dvacet metrů široký příkop. Dochovaly se zbytky hlavní hradby, parkánové zdi a příkopu.

Cestou na nádraží se v dálce ukázal hrad Bezděz.

No, bylo to pěkné, ale bylo toho dost. Vedro bylo fakt úmorné a cesta zpátky (jako obvykle) o dost horší než cesta tam, hlavně čekání na hrozném nádraží v Mladé Boleslavi, které je celé zavřené, takže bylo nutné sedět venku na slunci...

k Holanským rybníkům

V parném sobotním dni jsme se vydali na menší výlet kolem Holanských rybníků. Zaparkovali jsme nedaleko rozvodny Babylon, na zahájení výletu prošli nepříjemný úsek po silnici a pak už se vydali do lesa po zelené turistické.

Už podél silnice jsem si všimla, že je všude spousta zralých borůvek. Ve shonu posledních týdnů jsem to vůbec nezaznamenala. Ale asi kvůli suchu jsou dost droboučké, takže jsme se moc nezastavovali.

Po značce jsme došli k půvabné osadě Babylon. Jsou tu celkem asi čtyři stavby, ale všechno obklopené lesy a většinou roubenky. Je to tu krásné a hlavně klidné.

Kousek za obcí je upravená zřícenina kaple.

Cestou k Hostíkovícím se začaly otevírat první pohledy do kraje, v dálce je vidět Bezděz.

Nedaleké Hostíkovice jsou poměrně malá obec, kterou bychom asi jinak jen rychle prošli. Ovšem je tu krásný kostel, u kterého jsme se už kdysi dávno zastavovali.

Kostel Nejsvětější trojice vznikl v roce 1839 přestavbou původního gotického kostela sv. Kateřiny z konce 13. století.

Po obejití kostela jsme překročili silnici a kolem krásného statku se vydali k Milčanskému rybníku.

Milčanský rybník v pozadí s Ronovem

Milčanský rybník jsme obešli, minuli kemp s občerstvením a napojili se na červenou značku. U bývalého tábořiště je teď další (docela rušné) občerstvení. Byla zrovna doba oběda, takže dost plno. Ale to nás neodradilo a dali jsme si aspoň kafe.

O kus dál jsme z červené značky odbočili ke zřícenině hradu Vítkovec (nebo taky Milčany). Místo bylo podle archeologických nálezů osídleno od konce 14. století. Od počátku 15. století je již písemnými prameny zmiňován nový hrad. Od roku 1543 je však již popisován jako pustý. Poslední písemné záznamy se o hradu zmiňují v 17. století. Do dnešních dní se dochovala pouze část obvodové zdi a zbytky valů a terénních nerovností.

Další cesta nás vedla k Hrázskému rybníku před kterým se nachází snad nejkrásnější místní památka- kamenný mostek. Most je parádní, zjevně starý, ale nic konkrétnějšího se mi o něm zjistit nepodařilo.

Most se nachází u bývalého Mlýnského rybníka, nedaleko stával mlýn. 

Zdejší rybníky vytvářejí už od středověku soustavu, která byla propojena a kterou zásoboval vodou hlavně Bobří potok. Dneska je vidět řada spojnic, některé rybníky ale už zanikly.

Hrázský rybník

Mezi Dolanským a Hrázským rybníkem se nachází Dolanský vodopád. Jde vlastně o dokonale zarovnanou strouhu mezi rybníky. 

Na můstek přes Bobří potok u Dolanského rybníka byly instalovány dvě sochy- dívka a vodník. Sochy upomínají na knihu Miloše Urbana Hastrman, podle které byl později natočen stejnojmenný film o baronovi Johannovi Salmonovi de Caus, šlechtici a hastrmanovi, který se vrací z cest po světě, aby začal obnovovat rybníky na svém panství.

Další cesta vedla podél Dolanského rybníka, otevíraly se pěkné výhledy na Ronov a Vlhošť. Vedro bylo poměrně slušné, ale rybníky vypadaly hodně zeleně, ke koupání to fakt nelákalo. Na pěkném místě u vody jsme alespoň posvačili.

Ronov

Vlhošť

"svačinové" místo

Na odbočce jsme potom zamířili do Malého Boru, odkud už to bylo k autu jen pár metrů. Cestou jsme míjeli studánku, ve které (překvapivě) byla i voda. Pít jsme se ji ale neodvážili.

Ostrov Legnicki, Hnězdno a cesta domů

V sobotu jsme z Poznaně podnikli výlet na Lednický ostrov a dál do Hnězdna.

Lednický ostrov byl důležitým střediskem za dob prvních Piastovců, bylo zde sídlo prvního biskupa v zemi. Za panování Měška I. a Boleslava Chrabrého tu bylo jedno z hlavních obranných a administrativních středisek Polska. Zachovaly se tu pozůstatky hradiště a nejstarší předrománské architektury v Polsku.

Na pevnině se nachází část staveb skanzenu a muzeum, na samotný ostrov, kde jsou ty nejdůležitější stavby a vykopávky se jede trajektem.

vyvýšenina,na které stávalo hradiště

Na nejvyšším místě ostrova se nacházel knížecí palác.

socha Měška a jeho manželky Doubravy (ta pocházela z Čech)

takhle to asi vypadalo

pozůstatky kostela nedaleko hradu

pohled k jezeru

divné sochy

Za Piastovců spojovaly ostrov s protějším břehem dva mosty, ze kterých se dosud dochovaly kůly ve vodě. Mladší most pochází z přelomu 13. a 14. století, starší je ze začátku století desátého – dřevo využité pro jeho stavbu bylo poraženo v letech 913 a 914. Mosty měřily několik set metrů a na svou dobu byly opravdu působivou stavbou. Pod mosty archeologové našli řadu významných nálezů, kromě hrotů šípů, kuše nebo kopí také zdobenou sekeru nebo meč, obojí z 10. století.

Kromě hradiště a vykopávek je na ostrově také pár budov, které ilustrují zdejší život v 10. století.

další divné sochy

Na pevnině jsme si pak prohlédli ostatní budovy a dali si něco k snědku.

zapiekanky a pivo Miloslaw a Lech, polské tradice jsme dodrželi

Lednický ostrov není jenom tohle muzeum a naleziště, o kus dál se nachází Muzeum prvních Piastovců a ještě klasický skanzen. Já tedy do dalšího muzea už odmítla jít, z jeho terasy byl ale krásný výhled na jezero a okolí.

Od Lednického jezera jsme se ještě vypravili do nedalekého Hnězdna. 

Polské Hnězdno (neboli Gniezno) je považováno za první historické hlavní město Polska, které sehrálo klíčovou roli v počátcích polského státu. Právě zde byl v roce 966 pokřtěn kníže Měšek I., čímž začala christianizace Polska, a v roce 1025 zde byl korunován první polský král Boleslav Chrabrý. Město bylo také sídlem prvního polského arcibiskupství a důležitým duchovním centrem. 

No, ono to místo, kde byl pokřtěn Měšek není tak jisté, protože se to tvrdí o Poznani, Hnězdně a možná i Lednickém ostrově. Záleží prostě na tom, kde zrovna jste.

Hnězdenská katedrála, kde jsou uloženy ostatky sv. Vojtěcha, zůstává symbolem národní identity.

Vpodvečer jsme se ještě prošli na náměstí.

V neděli jsme se už vraceli domů a vzali jsme to přes Vratislav, kde jsme prohlédli (opět tematickou) výstavu věnovanou starým mincím a prošli se po náměstí.

secesní obchodní dům bratří Baraschů z roku 1904

radnice

domy Jeníček s Mařenkou

Navigace nás potom vedla přes Klodsko a Náchod, tak jsme se ještě krátce stavili v obci Niemcza. 

Niemca (do roku 1945 Nimptsch), která bývala ve středověku mocnou obcí, kterou (prý) procházel i sv. Vojtěch.

z někdejší slávy se ale moc nedochovalo

Cesta byla trochu zdlouhavá, ještě jsme zastavili u Náchoda u Malých lázní Běloves, kde jsme si nabrali kyselku a potom jsme vyjeli nahoru na Dobrošov, kde jsme si dali pozdní oběd. Krásné a klidné to tam bylo.

budova s kolonádou z roku 2019 navazuje na tradici původních lázní

Jiráskova chata na Dobrošově od Dušana Jurkoviče z roku 1923

výhled směr Rozkoš

výhled na sever